Názory k článku Svoji dceru jsem nikdy nespatřila

Dobrý den
vůbec netuším proč mi dala injekci na zastavení kontrakcí, podle toho co mi řekly to bylo proto že jsem rodila předčasně a oni jako porodnice na to nebyly přizpůsobený (na předčasné porody, rodila jsem v Ostrově).
Když jsem chtěla být převezena jinam např. do Varů nebo Plzně tak jsem nemohla neboť se tam zrovna malovalo, urgovala jsem je tedy i na Prahu ale tam mě nechtěly odvíst, bály se toho že jím porodím v autě.Nakonec když už to šlo do Háje a tak stejně volaly do Varů ať přivezou inkubátor,jenže malá už na tom byla špatně s dýcháním a jak jsem dostala k tomu jště tu narkózu tak už to prostě nezvládla!!!

Nejvíc mě na tom mrzí že kdybych byla trošku víc rázná tak to mohlo dopadnout jinak!!!

bulím jako želva.. Drž se. Bude zase líp.

Ahoj Nikol,

ač jsem tady snad jediný chlap, tak dovol, abych ti vyjádřil upřímnou soustrast. Sami jsme si s manželkou prožili ohromnou bolest, když nám v 20TT zjsitili těžké poškození srdíčka a dlouhé dva týdny jsme čekali na vyšetření v Motole, kde to potvrdili. V tu dobu jsem si uvědomil, co chci od života a kdybych mohl cokoliv na světě udělat, tak bych nepřemýšlel ani minutu a konal. Nakonec vyvolávali přirozený porod a chudinka manželka trpěla celý den a večer se narodila mrtvá holčička. V mém srdci má a bude mít vždycky místo a její jméno si říkám každý den.

Nyní jsme přesně po roce těhotný a jsme ve 12TT. A musím říci, že se klepu strachy, abychom neprožili obdobné a zažili na konci to nejkrásnější a to jest narození zdravého potomka. Rád bych všem vzkázal, že bez boje a víry to nejde.

přesně, co teď prožíváte. Já sama jsem si tím prošla v roce 2000. Na rozdíl od Vás, jsem malého alespoň viděla a pohladila si ho. Nechtěli, ale vynutila jsem si to! Ještě pořád to bolí a bude bolet dál, ale nejhorší dobu jsem už překonala a na děti se už můžu alespoň podívat. Taky bylo všechno do poslední chvíle v pořádku a byl to kluk jako buk. Asi to tak mělo být. Nevěřím na náhody, všechno je tak jak má být a i když je to moc těžké a někdy úplně nejtěžší. Sama se teď beru jako těžkou životní zkoušku a snažím se se ctí ji překonávat. Není to vůbec lehké, ale věřte, časem bude trochu líp a budete jen vzpomínat na krásné chvíle v těhotenství, kdy jste byla šťastná. Neuzavírejte se před světem a blízkými, protože oni Vám hodně můžou pomoct. Ale vnitřně se musíte se vším porvat sama. Moc Vám držím palce, aby se Vám to brzy podařilo.

Ahoj Gábinko
já si myslím že to aspoň trošku zmírní!Vím naprosto jak se cítíš,je to už přes měsíc a já se pořád cítím mizerně ,ale i přesto se už nemůžu dočkat toho dne až to budem zase zkoušet! Protože podle mě to nebude nikdy dobrý,přece jenom jsme ty Naše andílky nosily pod srdíčkem, a navždy zůstanou našimy dětmi,žádné jiné miminko je nikdy nemůže nahradit,ale budou jiné miminka který nám ten smutek aspoň trošku zmírní,budem se konečně aspoň trošku smát a pečovat o ně,ale hlavně budem si jich víc vážit,protože porodit miminko není jasná věc,proto bychom si toho měli více vážit protože mít miminko je opravdu dar! Moc se těším až budu mít jednou zdravé miminko,vím že mojí Natálku už mi nikdo nenahradí vždycky bude ta první jediná,ale vím že mi její dušička pomůže všechno překonat a pošle mi zdravý miminko! Moc se na to těším a ty by jsi měla taky,uvolni se ono to určitě brzo přijde myslím si že je to opravdu všechno o tom jak se cítíš,jestli už si připravená mít další miminko!Moc ti držím palce,když budeš někdy chtít si popovídat určitě napiš budu moc ráda moje email adresa je: nikol.petrova@seznam.cz
Měj se krásně a taky napiš jak to dopadlo ju tak pa Nikol