Názory k článku Hají

Také mi dítě krásně usínalo samo do pěti měsíců a pak najednou bum a vše je jinak uspávání je hrůza.

Ja jsem do tretiho mesice sve dcery poctive zehlila jeji veci z rubove i licove strany a navic vyvarovala na 90 stupnu. V sestinedeli mala dost trpela na vyrazky a doted ma docela suchou pokozku, ale nastesti uz bez vyrazek. Tak na radu sve mamy jsem radeji podstoupila to zehleni, protoze videt malou zarudlou s vyrazkou mi nedelalo dobre. Ted uz to sice nedodrzuju tak striktne, ale bodycka, ktere ma primo na tele radeji porad zehlim. Ale obcas se k tomu dostanu az par dni po prani, kdyz mam na to cas a chut :-)
Jinak co se tyce toho usinani, tak do osmeho tydne jsme malou uspavali v rukach na balonu a byl to velky boj. Nekdy to trvalo i treba tri hodiny. Stridali jsme se s manzelem a malem usinali s malou v naruci. Kdyz konecne ve 23h zabrala, tak jsem uz ani na zadne domaci prace nemela naladu. Parkrat jsem se jeste prekonala a vecer si uvarila nejake jidlo na druhy den, protoze jsem behem dne nic nestihala. Mala sestinedeli probrecela. Pak najednou v osmi tydnech jsem ji jednou vecer po kojeni dala do postylky a sla neco delat. Mala si tam chvili povidala a po 20 minutach usnula sama. Tak jsem poznala, ze kdyz chce, tak usne i sama a od te doby jsem ji vecer po kojeni do naruce nebrala. Maximalne jsem ji dala jeste jednou nakojit. Ted jsou ji 3,5 mesice a usina skoro napoprve. Ona teda usne uz u kojeni, ale i kdyz se pri prendavani do postylky vzbudi, tak zase hned usne. Budi se cca 3x za noc, obcas ji mezitim necham spat u sebe v posteli, protoze usnu uz behem toho kojeni, ale jsme obe spokojene.

Tak jsem vám chtěla poradit, ať si přečtete knížku Když dítě nechce spát od paní doktorky Prekopové nebo aspoň článek Jak se u nás stal zázrak, a k svému velkému údivu jsem zjistila, že jste ten článek psala vy... Tak to vám asi fakt neporadím :-)
Ale všem ostatním knížku vřele doporučuju!!!

Děkuji za uklidnění a za myšlenku, že v tom zaplaťpánbu nejsme samy. První dcerka byla klidné a spavé dítě, nepamatuji si, že by někdy prozlobila půlku noci ( snad jen zoubky a rýma nám daly zabrat) Prostě usnula a spala až do rána. A tak si to vybírám s druhou dcerkou, tou devítiměsíční. Co je na světě, ještě jsem se nevyspala (tedy snad 4x 5x, když počítám aspoň s 5ti hodinami spánku v kuse). První tři měsíce byly hrůza, budila se obyčejně po dvou hodinách na kojení, které ale trvalo i třičtvrtě hodiny. Pak trošku prodloužila intervaly na 3-4 hodiny. A usínání? Jedině při kojení, jinak to prostě nešlo. Dneska usínáme částečně při kojení, částečně v mé posteli. A několikrát za noc jsme vzhůru. Pokud se jen vklidu napije ode mne mléka, obvykle zase po chvíli usne. Ale pokud se probere, začne třeba ve dvě ráno dovádět a spaní se prostě nekoná. Křičet ji v postýlce nenechám, protože bychom vzbudily celý dům. A tak jen prostě doufám, že to jednou přejde, a že třeba, až bude větší, budeme konečně spinkat celou noc. :o))

Já tedy rozhodně nepatřím mezi ty, kteří si myslí, že by se dítě mělo nechat vyřvat - tedy rozhodně ne v noci. Sama jsem jako dítě měla noční můry a dodnes si pamatuju, že jsem to prostě sama nedokázala zvládnout. Pokud naše dcerka ale pláče, tak je to obvykle z únavy a pak konejšení stejně vůbec nepomáhá. Prostě se musí trošku před spaním vykňourat. Pokud pláč nepřestane během několika pár minut nebo se prostě změní v jiný typ pláče, tak nikdy ji nikdy nenechávám vyřvat.

Nejsem ovšem ani příznivcem toho, aby se k děcku chodilo na každé kňournutí