Názory k článku Dítě jako handicap pro společnost

Osobně souhlasím s názorem, že když je dítě špatně zvladatelné tak by si měli rodiče aspoň na nějaký čas návštěvu restaurací odpustit. Však z toho brzo vyroste. Kdo nemá v rodině malé děcko bývá obvykle přecitlivělý i na pro nás matky malých dětí velmi běžné a klidné projevy batolat a není důvod proč obtěžovat ostatní lidi.
Abych byla spravedlivá musím říct, že někdy mě místo dítěte na podobných místech mnohem více obtěžují projevy některých českých maminek, které dítě(obvykle hodnou sedící pipinku) neustále velmi nahlas a nepříjemně "umravňují". Hlavně srážející repliky a komentáře typu "Na tebe tu není nikdo zvědavý" mám chuť jít mamince rozšířit i na její osobu resp. její hulákání, ale zatím jsem to ještě neudělala.

A abych byla úplně nejspravedlivější dodám, že ani dospělí lidé se u oběda často nechovají tak, že by neobtěžovali své okolí. Ale to už je jiná věc...

Přirozenou dětskou radost chápu a chápu i to, že dvouleté dítě nevydrží sedět a mlčet a musí se prostě pohybovat a sdělovat nahlas svoje dojmy, ale zase na druhou stranu by ti rodiče měli mít trochu rozum a vědět, kam takové dítko můžou vzít a kam ne. Dvouleté dítě ještě nejspíš nepochopí, že ne všude může dovádět a křičet, tak dokud to nechápe ono, tak by to měli chápat ti rodiče a nebrat takové dítko do restaurace, kde si hosté chtějí v klidu vychutnat jídlo nebo si třeba popovídat nebo prostě jen strávit příjemný společný čas a nejsou zvědaví na to, aby jim tam kolem stolu běhalo povykující dítě a aby museli poslouchat jeho křik a výskání. Jsou prostě místa a situace, kam se nehodí brát malé dítě.

Při mém jinak dokonalém svatebním obřadu by naše "ano" nebylo vůbec slyšet přes řev mých rozkošných neteřinek, kdyby je oddávající úředník nevykázal ze sálu. Švagrová pak na jeho adresu utrousila nejednu nelichotivou poznámku, aniž by vůbec uznala, že nám ty dvě slaďounké holčičky málem zkazily tuhle krásnou chvilku. Ony dvě tam přece byly ty nejdůležitější.
Za pár let jsme s vlastním ročním synem absolvovali svatební obřad našich kamarádů. Při prvním jeho hlasitém projevu jsem byla připravená vystřelit ven - naštěstí zbytečně. A za pár dalších let náš syn a jejich dcera dalším kamarádům na svatbě zatančili a byli tak kouzelní, že se do té chvíle statečně držící se nevěsta dojetím rozplakala.
Děti na svatbu patří, při svatební veselici se mají motat pod nohy a být zdojem úsměvů, rozhodně ale nesmějí snoubencům zkazit obřad! A toto si bohužel leckteří přepyšní rodiče neuvědomují.

Nechci psát slohovou práci, ale jen říct, že mi takové chování připadá jako nehoráznost!!A je smutné, že se tak někdo může chovat ještě v dnešní době!

Dani, já myslím, že každý ženich a nevěsta má právo rozhodnout o tom, zda na své svatbě děti chce nebo ne.
Dovedeš si představit dítě na mejdanu? I taková svatba může být:-)
Takže jaképak zamýšlení..prostě respektovat a být respektován.
Svatba je společenská událost, i tak ji lze chápat.
Společenské události jsou různé.
Vezmeš s sebou dítě na ples?
Ne.
A myslíš, že by dítě mělo, co dělat na svatbě, které je právě tomu plesu nebo mejdanu podobná?