Názory k článku Co kojenec říká pláčem?

Ahoj Jájo, náš malý Míša ( dnes dva měsíce ),od návratu z porodnice také pořád plakal, od odpoledne do pozdního večera vyloženě řval.Ze začátku jsem myslela, že to nevydržím, neustálý řev, přerušený pouze v době kojení.Naštěstí mám super doktorku, která mi radila, ať ho nedávám pít častěji, ikdyž chce, než po dvou hodinách, že nestačí strávit a bolí ho bříško.Teď ve dvouch měsících pije odpo po těch dvou hodinách, protože nemůže spát, celkově má též problém s usínáním, jak píšou ostatní maminky. Teď se naučil plakat i po kojení, chce pořád sát, ale vím, že po půl hodině už nemůže mít hlad a sáním se vyloženě uklidňuje.Tak ho vždy po půl hodině odstavím, cca 5 až 10 minut pláče, saje si ruce ( dudlík nechce ani zlatý )a pak na něm vidím, že by chtěl spát a nejde mu zabrat.Musím říct, že čím je větší usíná lépe a lépe...Ze začátku , jak hodně řval celé hodiny, jsme vždy chvíli chovali a chvíli ho nechali plakat, plakal i při chování a myslím, že to bylo právě tou únovou a tím, že nemohl usnout.Vzhledem k tomu, že hodně přibírá, tak doktorka říká, že hlad určitě nemá, prostě špatně usíná. A to jsem si myslela, že se mi narodí klidné miminko, v břiše jsem o něm ani nevěděla, i na monitoru říkali, že je divný, že se málo hýbe.Měli byste ho vidět dneska.Všem maminkám přeju pevné nervy, vždyť i ten pláč jednou skončí.Míša

Ahoj maminky,
čtu zde mnoho příspěvků. Některé z vás maminky plačících dětí odsuzují, některé chápou a podporují.

Když se mi narodil syn (nyní je mu 16 měsíců) měla jsem představu, že bude spokojené miminko, které bude spinkat, hrat si ručičkama a usmívat se na mě. Myslela jsem, že bude plakat, jen když bude mít hlad nebo ho bude něco bolet a protože jsem věděla, že mu od hladu a bolesti ráda pomohu, nečekala jsem, že budu mít doma takového řvouna.
Plakal stále, permanentně, furt a nevím, jak to ještě jinak říci.
Asi jsem měla tedy málo nebo žádný mateřský instinkt, ale myslela jsem, že je to hlady. Vždyť všechno jiné měl, suchou plenu, vhodné oblečky.....
Tak jsem ho kojila. Každá moudrá kniha dnes praví: kojte dítě dle jeho potřeby. A já kojila, kojila jsem stále, neb jenom na prsu nebrečel.
Ani jsem se nepřevlékala z pyžama, kojila jsem, nejedla jsem, spala jsem v sedě s dítětem na prsu. Byla jsem fakt vyčerpaná a po pár dnech jsem se začala litovat, že se mi narodil malý tyran, který mi to dělá naschvál.
Začala jsem k němu vstávat s nechutí a otázkou: co po mě zase chceš. KOjila jsem ho třeba hodinu, dvě, on už na prsu spal, dala jsem ho do postýlky, ale za dvacet min jsem k němu zase vstávala. To už jsem usínala doslova a do písmene za chůze.
Pak jsem se zhroutila, táta mě posadil i s dítětem do nemocnice a odvezl mě na dětské odd. Malý totiž stále jen sosal, jak jen nebyl na prsu tak ale brečel, když jsem ho ale nechala říhnout zvracel.
V nemocnici mi ho vzali a hlídali tříhodinové intervaly, abych mu nedala pít dříve. Brečel jako tur, modral. Řekli mi ale, že jsem ho kojila moc, že mu z toho bylo už špatně, proto brečel, pže ho bolelo břicho. Na prso chtěl ale znova, pže si sáním rozháměl prdy. Prostě začarovaný kruh, který můj slabý instinkt neuměl odhalit.
Během jednoho dne se nám ulevilo a malý byl normální miminko.
A neumíte si představit, jak jsem si to vyčítala, že mi brečí a že se o něj neumím postarat. A vyčítala jsem si to i po návratu z nemocnice. Budiž mi útěchou, že ani mé okolí mi neumělo poradit, že mi ho na prso nosil manžel i má maminka, že si mysleli, že má hlad i oni stejně jako já.
Je to těžké, člověk se snaží dělat dítěti to nejlepší a někdy mu i nezáměrně v dobré víře ubližuje.
Šli jsme na to moc vědecky, možná že kdybychom ho nechali plakat, udělali bychom lépe. Necítil by ze mě aspoň nervozitu a naštvání.

Tak ať nám ti malí tyránci neplakají.

Zdravím, já jen, že jsem včera četla o omdlévání při pláči a záchvatech vzteku v jedné bezvadné knize, tak si dovolím i pro ostatní maminy opsat odstavec:
"Zadržování dechu během záchvatů vzteku možná vypadá hrozně, ale u dětí mezi patnácti a třiceti měsíci je celkem běžné. Dítě se rozzlobí, lekne se nebo vyděsí a zkusí křičet, ale nic se neozve ! Někdy tak zůstane 30 až 40 vteřin, může začít modrat nebo blednout, až omdlí. Vaše dítě vpodstatě zapomene dýchat. Jakmile omdlí, dech automaticky zase naskočí (někdy se může ve tváři objevit malý záškub). U většiny dětí zástava dechu přejde během několika vteřin. Když dítě při takové zástavě přistihnete, stříkněte mu do obličeje trochu vody nebo foukněte do obličeje. To ho probere a začne zase dýchat.
Po dobu krátké zástavy dechu nehrozí poškození mozku. Jestliže se to však vašemu dítěti stane, zavolejte lékaři, aby jste se ujistlili, že mdloba nebyla způsobena zástavou srdce a nemá ani jinou zdravotní příčinu."

Mně to vcelku uklidnilo, poněvadž malá se vzteká až zvrací. Kdybych si tohle nepřečetla, pokud by omdlela vzteky, já bych asi omdlela hrůzou. Tak se držte maminy uječánků, snad nám to jednou přejde :-))

Jsem ráda, že se už to s tím pláčem zlepšilo. Moje skoro 5 měsíční dcera má taky problémy s usínáním. Přes den spí většinou tak 2x po pul hodině. Velmi často se stane, že skoro celý den probrečí. Jako třeba dneska. Zas byla přetažená. Naštěstí v noci hezky spinká. Ale stejně je to moje zlatíčko. U prsu se vždy uklidní. Kojím co 2 hodiny. Někdy si řejne i dřív.

Není nic krásnějšího, než probuzení vedle nádherné smějící se holčičky. Od té doby, co spí malá s námi(asi od 4 týdnů), se v noci téměř nebudí, a když, tak ne pláčem- jen zavrní, já se k ní otočím a ona se přisaje. Dělám to už automaticky bez probuzení, jen kolem šesté ji přebaluji, aby nebyla dlouho v mokrém.
Spaní s miminkem je nádhera, doporučuji!