Názory k článku Když je v rodině špatná komunikace...

Ještě že existuje intuice, šestý smysl. Je hrozné, když se žena nemůže spolehnout ani na partnera. Já mám naštěstí partnera velmi opatrného, jiného takového člověka neznám. Prarodiče jsme odepsali už na začátku. Nedělají preventivní opatření týkající se bezpečnosti. Moje máma je navíc velice nesoustředěná. Tak to táhnem ve dvou. Vždycky, když jsem už velice unavená, říkám si, že to vydržím, že to za to stojí. Nechci aby bylo dítě pořezané, popálené, utopené, napadeno psem, otrávené atp. A pokud po mně někdo chce něco, při čem nejsem schopná dítě hlídat, tak má prostě smůlu. Malé dítě není pokusný králík.

tak známé se taky stalo, že jim chlapeček spadl na dovolené z mola do moře (cca 2 metry). Klesl až ke dnu, tatínek teda za ním hned skočil, naštěstí s ním také chodila na plavání, takže věděl, že se má nadechnout. A to mu zachránilo život.
Náš bobek má 16 měsíců, je to živé stříbro, takže se taky snažíme hlídat a hlídat a sama vím, jak je někdy nemožné, zajistit mu stoprocentní bezpečnost. A to v našem bytě, kde jsme mu všechno přizpůsobili. Co jen těch pádu, co jsme prostě "viděli" a nemohli jim zabránit. Naštěstí je malý z odolného těsta, prostě řekne "bác" a jde dál.... Ti andělíčci strážní, ti ale mají šichtu.....

My máme 2babičky v důchodě,ale žádná nehlídá,nepomáhá. Někdy mě to mrzí,ale minulý týden jsem si uvědomila, že nejlíp si svoje miláčky ohlídám sama.Byla jsem svědkem šílené situace v tramvaji.Babička jela s 2předškolními hochy,seděli na schodech ve dveřích,protože jinde nebylo místo a požďuchovali se.Ona nad nimi stála,napomínala je a zároveň do nich kopla...

Konec příspěvku, kde píšete, že byste na babičky nespoléhal, mne trochu překvapuje, neb mám opačnou zkušenost a sice že babičky jsou většinou mnohem starostlivější než matky, je to dané tím, že člověk když je starší a prožil v životě různé události, ví, co se vše může stát mnohem víc než v mládí. Já naopak hlídám vnoučata mnohem bedlivěji než jsem hlídala děti. Nechci samozřejmě vychovat vystrašené jedince, ale snažím se je upozornit na možné následky. Např. jdeme-li kolem rybníka a krmíme chlebem ryby a kachny, varuji je, aby nechodili příliš na kraj, neboť by tam mohli sklouznout. Dodávám, že bych velice nerada skákala oblečená do rybníka, pokud by tam spadli, ale co by mi jiného samozřejmě zbylo! Dceři se stalo na horách v zimě, že kluk v kombinéze si hrál na kraji potoka - a na vteřinu se otočila a kluk hlavou ve vodě jen nohy mu čouhaly... a nelze říci, že by ho nehlídala, byla to prý opravdu jedna vteřina. Ihned ho vytáhla, ani nenastydl. Ale nedovedu si představit, kdyby tam třeba stála s kamarádkou a mluvily a mluvily - a kluk hlavou ve vodě... možná jsem měla velké štěstí, ale ani u jednoho z mých dětí se mi to "nepodařilo" a doufám, že ani u této další generace k tomu nedojde. I když na druhou stranu nutno říci, že jednou jsme stály s dcerou vedle vysoké skluzavky, ze které vnuk bravurně sám jezdil již delší dobu. Byla jsem s ní a dětmi na dovolené.A náhle se stalo něco naprosto nečekaného, on z té výšky spadl rovnou na hlavu - přímo vedle nás...krve by se v nás nedořezal. Nebyl tam naštěstí beton, ale tráva, i tak jsme ho celou noc pozorovaly, zda nemá otřes mozku, abychom ihned sedly do auta a odvezly ho do nemocnice. Prostě děti někdy dělají naprosto nepředvídatelné věci, kterým snad ani nelze zabránit. Jak je vidět tak snad ani tomu, že dítě spadne do vody se nezabrání vždy. Ale je naprosto nutné, aby bylo zřejmé, KDO zrovna má dítě na starosti a ten dotyčný dítě včas vytáhl. Aby jeden nespoléhal na druhého...tak dochází k tragédiím.

Heleno,
já jsem si za tímto účelem (abych mohla dělit svůj čas mezi práci i rodinu) založila vlastní podnikání.
Spousta věcí se dá udělat po večerech a pro ty záležitosti, které po večerech dělat nejdou, mám hlídání. Ale "přepnout" se mezi prací a staráním se o dítě mi dá fakt zabrat.. :(