Názory k článku Chválením nic nezkazíte

I když s Vámi v některých bodech Vašeho příspěvku souhlasím, tak myslím že tu mícháte dohromady "jablka a hrušky". Pravda je, že kolegu neokřikuju, když se naklání z okna, ale onoho kolegu klidně často okřikne jeho vedoucí, pokud si neplní řádně své pracovní povinnosti a je mu naprosto jedno zda pracovník má špatnou náladu nebo ho bolí zuby(a věřtě že často dost nevybíravými slovy). Jelikož pro dítě je v určitém věku též vlastně hlavní činnost naučit se správně chodit, vyhýbat se hlubokým kalužím a různým jiným nástrahám, myslím že určité okřiknutí je na místě, nakonec já jako rodič jsem za něj zodpovědná a případné následky budu muset zodpovídat já. Stejně jako můj nadřízený v práci, též se za mé neúspěchy bude zodpovídat někde na vyšších místech.
Každý se musíme naučit určitým pravidlů, jinak tu nebude demokracie, ale anarchie.
Na závěr bych ještě chtěla podotknout, že chválit holčičku za to když bouchla bačkůrkou chlapečka po hlavě se slovy: "Ty jsi šikovná, je vidět že se kluků nebojíš", podotýkám že ten chlapeček jí vůbec nic nedělal, je opravdu víc než nemístné. Tento případ jsem zažila v loni na vlastní oči.

Ahoj Ivule a ostatní,

zdravím po týdnu. Knihu jsem nečetla, ale vidím to dost podobně.
Napadl mě dneska takový příklad - není to přímo o chválení, ale spíš o tom správném vysvětlení.
Náš kluk si odepíná bezpečnostní pásy. Odjakživa se z nich vyvlíkal a od té doby, co pochopil, jak je rozepne, tak je má každou chvíli rozepnutý.
Dneska jsem mu řekla: "Když budeš odepnutej a nabouráme, tak umřeš. Ty pásy jsou zapnutý kvůli tvojí bezpečnosti. Nebo snad chceš umřít? "Nechci". Když nechceš, tak musíš jezdit se zapnutými pásy. To byste koukali, jak najednou nutil tátu, aby okamžitě zastavil a pomohl mu zapnout ty pásy.

jej, to by se mi líbilo, být taková chladná hlava a nic neříct... ale já se prostě fakt leknu a vyjeknu, jsem holt cholerik. I manžel se mi vždycky směje - občas na mě jen tak bafá a baví se tím, že se leknu, i když to čekám... možná to zní neuvěřitelně, ale fakt nekecám :)

no myslím že každá máte pravdu,nikdo nejsme dokonalí a opravdu má holka měla první bouly snad kolem jejího druhého roku,klučík je samá modřina už teď (10m)
musím říci,že s babičkou souhlasím,ale také sama kolikrát takhle vybuchnu. důležité je se pak třeba omluvit a zdůvodnit že jsem byla nervózní,utahaná..... opravdu dítko na pískovišti si o sobě asi vyslechne hodně,ale pokud je to konstruktivní kritika bez urážek a i pochvala myslím, že může i pomoci.jako maminka ráda sdělím své zkušenosti patálie i radosti o mláďatech,myslím,že si každá takhle ráda ulevíme,také jsme lidi.důležité je aby to kladná hodneocení převažovala tak jak je popisováno v článku.
já učím své dítě také říkat co se mu nelíbí co jsem udělala...a neváhám somluvou

jo a mám celkem dobrou radu (nebo mě to zabírá)jak reagovat na taková ta zakopnutí když má člověk tendenci hned peskovat.já prostě mlčím ,ev pak konstatuji no zakopla jsi a to už je ta horkost pryč a můžu reagovat bez emocí

K tomu srovnávání se musim přidat.
Chodíme na bazén, chodí tam také maminka s holčičkou, přijdou maminka řekne "tady si sedni", holčička si sedne a sedí, maminka se v klidu svlékne, připraví plavky a tak, pak řekne " pojď svlékneme se" a pomůže holčičce se svlíkáním, pak se vezmou za ruku a jdou pomalu do sprchy.
A my? "Chvilku počkej - já se svleču, nešlapej do tý vody, ještě nechoď napřed, pěkně ses svlíknul ale počkej, nelez do tý skřínky, kde máme ten klíč...? atd.. Prostě každé dítko je jiný a maminky taky, co si myslí ta s holčičkou o mě? (že furt dítě nějak okřikuju)jenže můj syn by takhle prostě nikdy neseděl. Jinak hooodně chválím. Většinou taky za činnost, ale je fakt, že kluk na "šikulku" taky spokojeně reaguje. On prostě chce být šikulka.