Názory k článku Noví otcové

Trochu mě zarazil odstavec, kde se píše téměř obdivně, že otec se o děti staral a nedal je do ústavu. Pokud zůstane sama ženská, automaticky se předpokládá, že se o děti postará, bude chodit do práce, vyzvedávat je ze školky a zvládne i všechno ostatní. Pokud ne, je neschopná.
Nějak nechápu, kde je rozdíl, když zůstanou děti s tátou. Proč se na něj dívají jako na hrdinu, když nedá děti do ústavu, jako by se automaticky předpokládalo, že to udělá. Vždyť dělá úplně stejné věci jako ta matka, jen mu možná v práci o něco víc platí.

Jsem dvakrát dědečkem - od syna mám vnučku Natálku - 15 měsíců - žijí samostatně , od dcery vnuka Samuela - 6 měsíců, je mi 52 let...
Stalo se, že dítě naší nezletilé dcery - Samík - byl svěřen do péče předběžným opatřením rozhodnutím soudu nám prarodičům ve věku 3,5 měsíce od narození a ve svém regulovaném věku sotva 1 měsíce. Manželka, která má vcelku dobré pracovní místo a může tak snadněji i finančně zajistit i "novou" rodinu než dosud já, stejně tak i z dalších důvodů, dochází přes den do práce, já - dědeček - hlídám vnoučka - zpočátku střídavě s manželkou na protisměnách v práci, pak ve své řádné dovolené, pak na neplaceném volnu... K tomu, aby mi byla přiznána peněžitá pomoc v mateřství, vedla nelehká cesta plná nervů, zklamání, přesvědčování, byrokracie ... ale nyní vše vypadá, že se zpětně vyřeší za pomoci české správy soc.zabezp. i "mateřská pro dědečka" v péči o dítě do půl roku věku dítěte. Po soudem určených 22 týdnech budeme řešit "rodičovskou" dovolenou pro prarodiče dítěte ... a věřte, není jednoduché uhlídat si vlastní vnouče v péči, kterou potřebuje velmi předčaně narozené dítě (ve 30.týdnu těhotenství) před byrokratickými praktikami především sociálních pracovnic, kdy by pro ně bylo "lehčí" dítě umístit do ústavu a až pak se jako my prarodiče ucházet o výchovu a péči vlastního vnoučete ... a ještě se i dál snažit a netrhat vztahy a kontakty s dosud nezletilou dcerou, matkou dítěte, která s námi společně nežije, aby jednou mohla ona o své dítě zodpovědně pečovat a vychovávat.
Rád se podělím a případně převezmu zkušenosti jiných tatínků - možná také dědečků - mužů, kteří se nebojí přebalit, nakrmit, pohrát si, popovídat si s miminkem,vozit kočárek a také asistovat při nepříjemných cvičeních Vojtovy metody a všech nutných zdravotních prohlídkách, kontrolách a vyšetřeních - s tím spojené "nervy" jak to dopadne, pečuji o mimino dostatečně ...??

Můžu to pouze potvrdit, co se tam píše přesně sedí na mého tchána, kterému bylo nyní 75 let. Je ve skvělé kondici, ale přesně vyžadoval po ženě, aby plnila 100 procentně svoji ženskou roli, často byl za prací mimo domov a svého syna, dnes mého manžela vzal jednou na povinnou lékařskou prohlídku a nahlásil úplně jiný věk, asi o čtyři roky více a manžela hned objednali ke cvokaři, že je nějaký zaostalý apod. Takže až tak nejapný článek to není a výmysly také ne. Fakt to tak fungovalo a nejradši si s kočárkem tatínkové na procházce zajížděli před hospůdku na jedno... Doba se hodně změnila, dnes se do ženění a vdávání nikomu nic nechce i když mají spolu dítě. Všechno je prostě jinak, dnes jsou otcové na mateřské, jednoho takového znám a určitě to zvládá skvěle. Všem hodným tatínkům a maminkám přeji také hodné děti. Já mám nyní syny v pubertě a do smíchu mně není, spíš často do breku. Snad to brzy přejde, nyní je pro ně vším právě táta s kterým sportují a jsou si s ním prostě blíž.

Soudy a hlavně tzv. sociální pracovnice by neměly brát otcům právo na kontakt s dítětem, měly by podporovat střídavou péči a nedovolovat, aby se dítě stalo živým štítem matky a matka vydírala otce prostřednictvím dítěte.Bohužel -rozhodují od stolu a nikdy se nejdou pořádně přesvědčit, jak se dítěti žije...Nic se nezměnilo, ani za 30 let.Škoda, hlavně pro děti....

nikoliv, přečti si text znovu. je tam ROK a tři měsíce.