Názory k článku Otcové a dcery - neobyčejné pouto

Jaký máte názor na toto téma?Zjistila jsem v nedávné době(vlastně po 2 letém covidovém období,kdy jsem pracovala jako zdravotník s vysokým nasazením),že vztah mého manžela a dospělé dcery(bez partnera)přerostl v něco,s čím se nedokážu srovnat.Měla jsem náhodou možnost si přečíst na pc(manžel ho měl právě otevřený)jejich diskuzi.Přišla mi v některých bodech intimní,kdy si sdělovali každý den,jak se vyspali,i s obrázky,kdo jak leží v posteli,s návrhy přijď ke mě do bytu,budeme společně sledovat sport,uvařím ti dobrou kávu,co by sis dal dobrého,půjdeme společně na nákup,do kina,na chatu,za dědou,k babičce.Vzájemné nakupování darů,zvlášť ze strany otce,ze strany dcery vaření,pamlsky.Manžel sděluje dceři výši platu,probírá kolegiální vztahy,společně pak vybírají i motorku,nákup realizují též společně.Já se do tohoto prostoru nedostávám(asi také tím,že pracovního volna bylo velmi málo.Máte podobné zkušenosti?Jak vidíte tuto situaci?Děkuji za zpětnou vazbu.

100% souhlas :-)

to jsem ale blbka, dala jsem to sem trikrat. Vsem se omlouvam!

hezky clanek, ale proc zacinat takovym stereotypem, ze "kazdy muz chce syna...". Muj otec chtel dceru (coz se mu splnilo :o) a muj muz chce take holcicku, stejne jako pritel me nej kamaradky... Proc porad opakovat vzite predstavy o muzich a o zenach, kdyz je realita mnohem pestrejsi?

Máme téměř jedno-a-čtvrt-roční holčičku. Donedávna jsem jen věděla, že jsme důležití oba, ale víc byla dcera fixovaná na mě. Teprve teď zjišťuji na vlastní oči, jak důležitý je pro naší dcerku táta, zejména v některých oblastech.
Jedná se o situace, kdy je třeba projevit odvahu a překočit svůj stín. Třeba když má malá rýmu, vždycky plakala při odsávání. Ale když jí odsával táta, tak se nebála, dokonce si o odsávání říkala. Ještě několik dní poté u mě fňukala a u manžela se statečně držela.
Nebo když třeba upadne, tak pokud jsem nablízku já, pláče, i když jí povzbuzuzji nebo napomínám, ať je statečná. Zatímco u táty získá nějak přirozeně odvahu a sílu přemoct se. Holt ví, že já umím vstřebat všechny její emoce, a občas na to hřeší :-) A i když bych chtěla, nemůžu jí dodat víc odvahy, asi proto, že nejsem chlap :-D
Dřív jsem fungovala jako jediný a nejvyšší uklidňovadlo já, ale jak roste a dospívá, opravdu jí pro osamostatnění a spoléhání sama na sebe pomáhá víc vztah s tátou. A jsem za to svým způsobem ráda. Jednak si o to víc vážím svého muže, a jednak vím, že všechno neleží na mých bedrech ;-)