Názory k článku Valentýn - svátek, který mi k srdci nikdy nepřirostl

Ahojky, myslím si, že pokud někdo něco ignoruje, tak mu snad ani nestojí za to o tom mluvit... Srovnávání Vánočních svátků se sv. Valentýnem je a není dobré. Vánoce přece nejsou o dávání dárků!!! Vánoce mohou být i bez dárků, jsou to důležité svátky pro křesťany, protože se slaví příchod Ježíše na svět. Svátek sv. Valentýna mohou někteří vnímat jako oslavu manželství, rodiny (původně byl Sv: Valentýn patronem, ale ne jediným) stejně jako slavíme jiné svaté. Někde se dělají i valentýnské poutě, tak jako se dělají poutě v den jiných světců. Je pravda, že stejně jako vánoce i jiné svátky mají svoji "světskou podobu" (velikonoce, dušičky, poutě..)

U svatého VAlentýna je opravdu znát, že jeho dnešní podoba je převzatá (koneckonců máme mnoho dní D. Den dětí, Den matek, Den otců, Den bez aut...atd.), tak proč právě kolem Svatého Valentýna (čili Den zamilovaných, jak se někdy říká)je takový rozruch? Je to proto, že k nám přišel z Ameriky (tedy myslím)? Je to pro to, že zamilovaný může být každý, čili se to týká většiny? Je to proto, že obchodníci vycítili možnost výdělku na tomto svátku a tak rozjeli patřičnou kampaň? Myslím si, že tak ode všeho trochu...a postupně se hledají kořeny a prameny, abychom si zdůvodnili, proč by se měl slavit i u nás :-). Já osobně jsem ho na střední chvíli chtěla slavit, pak zase ne, protože mi připadal hloupý, s manželem jsme preferovali romantiku rozkvetlé třešně 1. května. Domluvili jsem se, že Valentýn pro nás nebude důležitý (každá dvojice má "své dny" (seznámení, první rande, když už nic, tak výročí svatby, narozeniny), které slaví po svém). Ale musím přiznat, že jsme asi tak trochu podlehli tomu, že je to všude kolem nás, opět po svém (docela mi vadí ty regály plné valentýnských věcí a návody v časopise, který je jinak docela normální (DORKA), jak překvapit svého milého. Asi mi vadí ta zahuštěnost, se kterou to podávají média, jinak nic proti takovému svátku nemám. Svátek matek se také docela ujal :-)

Imporotvane je uplne vsechno - temer, vcetne Vanoc, Velikonoc, dusicek, apod. Svaty Valentyn byl Ital a svatek vznikl v Evrope

Velikonoce taky nejsou zrovna svátek, který by mi něco říkal. Každoročně jej trávíme v klidu na procházkách, nebo jako už dvakrát po sobě v ZOO. Co se týká svátku matek. Asi jsem se nevyjádřila úplně přesně. Já sice jsem matka, ale nevidím důvod, proč by mne měl někdo oslavovat za to, že se starám o dítě, které jsem chtěla. Je přece jasné, že když to dítě chci, jak ty říkáš v bolestech porodím, tak se o něj starám. Vadí mi ale to, že tento svátek oslavuje ženu JEN jako matku. Je spoustu žen, které byť se velice snaží matkami být nemohou, nebo takové, které nechtějí. Ale jsou to ženy. MDŽ oslavuje ženu jako takovou, její boj za nezávislost a volební právo, ne den matek.

Janko, to je zvláštní, že tohle píšeš a máš syna. Den žen mi přijde tak trochu jako že bojuje za dlouhá staletí odpíraná práva žen (nemožnost volit, vzdělávat se, nucená podřízená role atd.). A den matek jako by v mých očích oceňoval fakt, že žena devět měsíců nosila dítě, porodila ho v bolestech, po nocích hlídala horečkující děťátko, vypiplávala, vychovávala, bojovala za jeho práva (zvlášť za dřívějších dob, kdy byli někteří lidé obzvlášť zlí)... Myslím, že pokud člověk vnímá kterýkoliv svátek nějak zevnitř a neklouže jen tak po povrchu, tak že má smysl kterýkoliv z těch svátků...
Když o tom tak přemýšlím, sama mám nejspornější vztah k Velikonocům. Všechny ostatní běžně slavené svátky mi umožňují něco vnitřně prožívat, něco si představovat. Jen Velikonoce ne. Nejsem věřící, takže nemůžu oslavovat "zmrtvýchvstání" - a nejsem moc společenská, takže si ani nevychutnám nějakou takovou sousedskou veselici (notabene když ateistická tradice zvrhla koledování v pro mě nepochopitelné opíjení se).

Je úžasný, a nejen kvůli těm fréziím.