Názory k článku Jak se u nás stal zázrak

Jo jo, taky jsem se to naučila v porodnici. Malá to pak vyžadovala cca do půl roku. To už jsme pomalu začali odnaučovat a tak spala s jednou ručičkou zavázanou a druhou měla volnou.:-)

Budilko,

Uz jsem odpovedela, ale jsem rada, ze take si to myslis, ze jsem nic hrubeho neprovedla.

Luc luc, dovolím si vstoupit do diskuze. Taky mám pečlivě vybrané lékaře, a taky jim BEZMEZNĚ nedůvěřuju - a nepřijde mi na tom nic špatného. Důvěřuji jim, ale ne bezmezně. Pokud se mi nějaké jejich postupy nezdají, nebojím se je s nimi probrat - buď mě argumenty lékaře přesvědčí, nebo nepřesvědčí - a pak vím, že se dotyčný lékař neurazí, že jsem si dovolila odmítnout jím navhrovanou léčbu a i přes to pojedeme dál. Jednou jsem se řízením osudu dostala do péče lékařce, která jet dál neuměla, pořád se vracela, že jsem tohle a tamto - vyměnila jsem ji.

MMCH pokud dítěti nebo sobě nějaké léky dát nechci, tak to oznámím rovnou v ordinaci a nenechávám si je předepisovat ;o)

Budilko,
taky jsem se k tomu nechtěla vracet, ale nechci aby si někdo myslel, že jsem pomalu nesvéprávná, ptoto znovu opakuji, že jsem nikdy neřekla, že bezmezně důvěřuji každému lékaři. Lékaře jsem si pečlivě vybrala, jak pro sebe, tak pro své děti a stejně tak jsem si kdysi před lety vybrala svého porodníka a doufám, že ještě budu mít na stará kolena :-) to štěstí, že jeho služeb využiju ještě jednou. Díky jemu mám na oba porody úžasné vzpomínky, přestože mi dělal nástřih (naprosto bezbolestný - ale jak jsem řekla, každý je jinak vnímavý na bolest, takže to co nebolí mě, může někoho bolet strašně moc).

A reagovala jsem na tvůj příspěvěk, kde jsi psala, že bezmezně nedůvěřuješ nikomu a to si myslim, že je nereálný a pokud to je pravda tak je to smutný, ale zároveň si myslím, že to není možný, žes to sice tak napsala, ale nemyslela. Cizinka má slova zbytečně zveličila. A navíc to byl příspěvěk pro tebe.

Mmch, o tom, kolikrát jsem dětem nedala předepsaná antibiotika bych mohla napsat román (to když jsme byli nuceni jet o víkendu na pohotovost k jinému lékaři), jen abys věděla, že taky umim přemýšlet a ne jen jak ovce dělat to co mi kdo řekne, notabene lékař, kterýho neznám a dovolila jsem si ho vyrušit při noční službě na pohotovosti.

ahoj, cizinko.
Slováky mám taky ráda, jak by ne, vždyť můj dědeček, se kterým jsem se, bohužel, na světě minula o celých dvanáct let, byl taky Slovák.
Přesto si nemyslím, že jsi Slovenka, a nevím, jak na to Jarda došel. Zřejmě ho k tomu vedly jeho hluboké znalosti cizích jazyků. Obávám se, že to dokonce myslel jako urážku, Jarda jeden.
Jinak, děkuji ti za zastání v diskuzi o nástřihu. Už nemám chuť se k tomu tam vracet. Životní filozofie plně důvěřovat někomu (lékaři) má taky něco do sebe, člověk se zbaví své vlastní odpovědnosti a je mu hned lehčeji na duši. Ale já to nějak nedovedu.
Když jsme byly se sestrou maličké, na místním zdravotním středisku nám předepsali tetracyklin. Taťka ovšem rozhodl, že nám to nedá, protože se někde dozvěděl o tom, co tetracyklin dokáže udělat se stálým chrupem. Naši měli tenkrát s doktory velké spory a několik let na zdravotní středisko nechodili, protože jim bylo řečeno, aby si svoje děti léčili sami, když jsou tak chytří.
Jsem moc ráda, že jsme ten lék nakonec neužívaly, protože můj manžel právě zuby poškozené tetracyklinem má a je to velké trápení.
Ale ten pan doktor K. je velký sympaťák, nepouštíš se do něj moc tvrdě? On je určitě z těch, kteří si každé stříhnutí několikrát rozmyslí.