Názory k článku Na tom záleží

Nejsem matkou a tak jsem mohl vnímat vyprávění o Denisiných románech trošku jinýma očima. Očima svěžesti. Ikdyž se sebevíce snažíme nerozhodovat za druhé, tak ne vždy se to daří. Denisamě připoměla, že lidés mentálním postižením mohou být našimi partnery a mají stené sny jako my. to vše vím, přesto však čas odčasu najedu na chování, které popírá to co jsme řekl. O to víceděkuji takovým slovům apříběhům. Denisa mě pomohlanesklouznout k pohodlí a stereotypu, alespoň o další den, dva. A za to těmto knížkám i článku děkuji.Doprovázet a ne řídit. Jak snadné přesto obtížné. Podobná svědectví mohou být na našich cestách světlem, které nám říká, že někdysevyplatí dělat věci opravdově a trochu těžším způsobem. Jsem student specialni pedagogikyazaroven pracuji s lidmi s mentalnim postizenim v oblasti bydlenii ve volnem case:-)

Reaguji na tvů příspěvek, kde píšeš "Downové mají téměř vždy srdeční vadu". Nedokáži říci, zda je to opravdu tak, ale vím, že ji jde rozpoznat při ultrazvukovém vyšetření. Píšu to proto, že my byla při mém druhém těhotenství doporučena AMC pro podezření na Downův syndrom. Když jsem šla na ultrazvuk, nebyla jsem ještě rozhodnuta, zda podstoupím i AMC (i když spíše ne, kvůli riziku potratu a proto, že by pro mě bylo přistoupení na potrat psychicky mnohem horší než představy o péči o postižené dítě), nakonec bylo pro mě rozhodující, že ultrazvuk neukazoval žádnou srdeční vadu ani nic, co bývá u Down. Nemohou ho vyvrátit jak říkají na 100%, ale mě stačilo, že dítě bude možná "jen" Downík bez dalších rizik. Velice mě v tom povzbudili inter. stránky Klubu rodičů a přátel dětí s Downovým syndromem. A tak jsem AMC odmítla a nevím, kde se ve mě vzal dostatek odvahy a pohody. Ale na co bych ještě chtěla upozornit, byl přístup na genetice (ČB), kde bylo vše podáváno jako jen další bezrizikové vyšetření, abyste se přece nemuseli bát, že se vám narodí dítě s postižením. To "my včas" zjistíme a pak pak už není problém těhotenství přerušit. Nevím, jestli je to takové všude, ale mě příjde právě nejhorší to, že budoucí maminky nejsou objektivně informování a připravováni na tak vážná rozhodnutí spojená se stresem, bolestí. To je má zkušenost.

To byl samozřejmě příklad, odhad, není to nijak vědecky podloženo..
:o)

Jak už jsem psala,nemám na to papír, že problémy mého syna pocházejí z dob těhotenství. "Pouze" jsem o tom přesvědčena. Taky nevylučuji, že jinou maminku taková AMC nemusí vůbec rozhodit, tak, jako mě.
To se týče i "válečných" dětí a vůbec dětí, které prošly v těhotenství s matkou velkým stresem. Asi záleží ve které fázi těhotenství se to stane a hlavně na citlivosti, sebevědomí, strachu, který si připustí...
U mně to bylo takto, a nejsem určitě jediná. Zároveň netrvrdím, že to tak musí být u všech.
To máš tak jako že na následky běžného očkování třeba 1/2 procenta dětí zemře. A ty ostatní přežijí. Ale to nesnižuje tragédii těch zemřelých dětí. Zvlášť když byla zbytečná. :o(

Ano, bylo to tak. Ostatně při pročtení celé diskuze jsem se dověděla, jak je to asi možné (barvení kontrastní látkou, vyhodnocení pod mikroskopem atd., selhání lidského faktoru). Momentálně mi Rodina nejede tak, jak by měla, takže nenapíšu, kdo to tu uváděl. Trošku mě štve, že doktoři lidi vyhecují tak, jako že když nepodstoupí to a to vyšetření, bude to velké riziko a oni se zříkají veškeré odpovědnosti. Zvlášť u těhotenství to lze snadno, každý si přeje zdravé miminko. Při prvním těhotenství jsem šla na všechny doporučené vyšetření, ale už teď vím, že některá bych podruhé vynechala (např. mě dost nepříjemný test na cukrovku, v rodině k tomu navíc nikdy nebyly dispozice), věčné monitorování před porodem (byla jsem úplně bez potíží a vše postupovalo naprosto ukázkově).