Názory k článku Techniky dýchání při porodu

Mám podobnou zkušenost - hodinové šití uvnitř pochvy, bylo mi řečeno, že tam se to umrtvit nedá. Z oboru nejsem, takže jsem tomu musela věřit. Plazila jsem se po lehátku směrem vzhůru a lékařka na mě celou dobu křičela, že to musím vydržet, že se nedá nic dělat a ať si laskavě lehnu na střed lůžka (jak to chcete odhadnout?) atd. Jediné, co jsem vnímala, byly žádosti doktorky o další a další nitě k šití. Ještě že tam vedle mě seděl manžel s prckem v náručí. Pohled na mrně mě uklidňoval. Sedět jsem nemohla dost dlouho, ale nejvíc mi vadila chůze, hlavně delší krok, a ty hrozné hrby, které bolely ještě dlouho po šestinedělí třeba jen při doteku ve sprše. Představa pohlavního styku mě po šestinedělí děsila, ještě asi 4 měsíce po porodu mi to po každém sexu v pochvě pěkně cukalo a 1 - 2 dny jsem pak krvácela. Za měsíc mě čeká druhý porod, tak jsem zvědavá, jak to dopadne tentokrát. Prvnímu dítěti budou za tři měsíce dva roky. Spoléhám na to, že to tentokrát snad nebude tak dlouho trvat. První porod se táhl 24 hodin, a když jsem měla tlačit (mimochodem vůbec žádné nutkání tlačit jsem nepocítila), byla jsem už na pokraji sil, hlavně s dechem.

Já si také myslím, že dýchání bývá přeceňované. Absolvovala jsem předporodní kurzy a dýchání se ani neučilo, spoléhalo se na jinou instituci, kterou jsem ovšem nenavštěvovala. Při porodu jsem bolest rozdýchávala, hluboký nádech a pomalý výdech, a bylo to v pohodě. Ptala jsem se asistentky, jak bych měla dýchat a ona mi odpověděla, že přirozeně, což jsem dělala intuitivně. A tohle dýchání jsem si držela skoro celou dobu porodu, až už na mě potom asistentka houkla, že mám dýchat jako pejsek. A vzpomínám si, že tělo se po změně dýchání na povel vzepřelo,, nemohla jsem popadnout dech. Už bych to neudělala. Počkala bych si, až bych se na změnu cítíla sama. A při pejskovském dýchání jsem automaticky vydávala zvuky, ne křik, ale hrdelní zvuky, které mi ohromně pomáhaly. Já jsem zastáncem přirozeného a intuitivního dýchání. U mě to fungovalo. A přiznám se, že si nedovedu představit, že budu při koncentraci na porod myslet ještě na různé druhy dýchání vhodné pro různé situace. Maminy, držte se, a určitě nezapomeňte dýchat!!! :-)) Hezké svátky, Alča

Nevím, co ti na to říct. Lidé jsou různí a někdo si chce připadat důležitě. To, že ta asistentka chtěla vyvolat strach a důležitost své práce je samozřejmě špatně. Protože nejde o její uspokojení ze své důležitosti. mělo by jít o to, aby maminka odcházela z porodnice s dobrým pocitem, že zvládla porod a že bude mít příjemné vzpomínky a ne trauma na celý život.

Teorie je to pěkná, nic proti ní.

Akorát že pokaždé asi nefunguje. :o)

Já měla porody hodně rychle a tudíž hodně....ehm...intenzivní.
Dýchání trénováno, nicméně pak v reálu k ničemu.

Ono když má pocit člověk pádu do míchačky na beton, a jednu trvalou kontrakci bez pauzy, asi prostě
nejde nic víc dělat....zlatý epidurál. Příště o něj žádám ihned ve vratech porodnice. :o)

Těhulky neděste se, já měly ty porody překotné, jeden hodina, druhý cca dvě...tak asi proto ta síla.
Jinak to normálně běžívá normálněji a jistě snesitelněji....:o)))

Učit se dýchat bylo pro mě úplně na nic :o) Neb u porodu mě ty stahy tak překvapily, že jsem byla schopná jen výkřiku a pak až na potřetí mi PA řekly jak mám tlačit a dýchat - při bolestech jsem sice na dýchání vzpoměla, ale bylo mi na prd :o( Nejvíc mi pomohly masáže a dýchat si po svém - respektive hlavně nezadržovat dech. Je to na každém jak to zvládá a jak mu to vyhovuje - myslím, že neexistuje univerzální metoda dýchání, která je vhodná pro všechny porody. Každý by si to měl sám sobě přizpůsobit.