Názory k článku Dokonalé dítě

Myslím, že to, že někdo napíše nesouhlasný názor na něco z článku, ještě není důvod ho obviňovat ze zloby či nenávisti. Ostatně to by mělo být smyslem diskuzí - možnost vyjádření různých názorů, i těch nesouhlasných. Kdyby každý příspěvěk zněl "všechno co autor napsal je svatá pravda a se vším souhlasím" asi by ty diskuze brzo nikdo nečetl.

Jinak je škoda, že se tu trochu ztrácí pointa článku, že děti velmi ovlivňuje příklad rodičů a to podle mě "svatá pravda" je :-) to autorka vystihla dobře.

to je moc zajímavá úvaha. Nikdy jsem nad tím takto nepřemýšlela. Zajímavý, pro mě nový pohled.

Bobe a ostatní, tak to vidíte, jak chci rychle napsat, že s někým souhlasím, tak jsem schopna ozdobit místo stromku domek křížalama. Nedivím se, že vypadám jak alkoholik.
Hezký den vespolek.

Autorka má deset dětí v rozmezí dvaceti let. Několik z nich už je tedy dospělých. Takže ta rodina zas tak obrovská nebude, rozhodně bych se neobávala, že někdo něco šidí nebo zanedbává. Těm dětem, které tu péči ještě intenzivně potřebují, se autorka určitě věnuje, jak to jde. Proto taky vznikl ten článek. Existuje spousta rodin, kde je třeba jen jedno nebo dvě děti, ale matku by ani nenapadlo lámat si hlavu s tím, co kde dělá špatně a jak by se co dalo vylepšit, natož aby o tom napsala. Takže i já jí fandím a držím palce a Jardův postoj moc nechápu.

No já jsem to pojímala z hlediska výchovy k mravní bezúhonnosti či tak nějak: k pracovitosti, čestnosti, poctivosti, slušnosti, soucitu s chudšími a tak.
Samozřejmě že dnešní společnost zaznamenala určitý vývoj. Dřív se s dětmi opravdu nikdo nemazlil. Moje zhruba osmiletá babička se musela na poli ohánět hráběmi (pochopila-li jsem to dobře), její přibližně dvanáctiletý bratr musel matce pomáhat s kravkami orat políčko, samozřejmě že nejstarší dcera byla druhou mámou svým mladším sourozencům atd. Ale při tom, že prababička měla sedm dětí, a část první světové války byla na již existujících pět potomků sama - manžela jí poslali na frontu do Ruska - vychovala děti k pracovitosti, poctivosti, čestnosti, soudržnosti. Zmíněný syn (ostatní děti byly dcery) měl později sám osm dětí... Z hlediska tehdejších požadavků na výchovu to byla výchova víc než dostačující.
Dnes jsou požadavky na výchovu asi poněkud jinde - mámy, které připustí, že její starší děti MUSÍ pravidelně přebírat značnou část péče o sourozence, jsou pokládány za nezodpovědné. Zrovna tak vzdělání, které moje chudá prabába svým dětem dopřát nemohla, je dnes po právu považováno za zvláště významné. Navíc většina zodpovědných rodičů považuje za důležité i to věnovat se individualitě dětí - povídat si s nimi o jejich trápeních, snech a radostech, aktivně a cíleně jim nabízet aktivity vhodné pro všestranný rozvoj a vzdělání - na rozdíl od historie, kdy dítě bylo v každodenní péči až někde za prací. Protože nejdřív se lidé museli starat o to, aby nepomřeli hlady, a až pak teprve se mohli starat o duši - ať svou nebo dětí. Logicky - čím chudší byli, čím tvrdší práci museli vykonávat, tím méně času bylo na tu duši.
Jasně - z tohohle hlediska je OBECNĚ lepší, když je v rodině méně dětí, protože běžným průměrným rodičům jen takovým způsobem zbývá energie a čas na vypiplávání dušičky. Ale na druhou stranu nelze vyloučit, že i přesto se najdou lidé, jednotliví, konkrétní, výjimeční, kteří jsou natolik silní a zdatní, že dokáží skloubit všechny aspekty výchovy i u pěti, deseti potomků. I s tím, že místo skleněných ozdob na stromeček mají třeba sušené křížaly nebo vlastnoručně vytvořené slaměné ozdůbky, místo značkových oděvů za tisíce pro jednotlivé dítě se koupí něco levnějšího (např. z tržnice), místo Robotyrana dostane syn Verneovku z antikvariátu a podobně. I tak se, čistě teoreticky, dá ušetřit, aniž by nějak výrazně utrpěla duše dítěte, pakliže bude samozřejmě dost silné na to, aby odolalo tlaku vrstevníků, kterým se mohou podobné "výstřelky" nelíbit, protože to není dost "individuální". Jedině se snad dá spekulovat nad tím, že značkoví výrobci dělají oděvy a obuv zdravotně vhodnější, takže tady se eventuelně dá dlouze diskutovat o tom, co je a co není tzv. vhodná péče. {Ovšem v tomto místě chci upozornit, že v chudších částech republiky (tj. obzvláště mimo Prahu) je nakupování na tržišti úplně běžné; předpokládám, že tam musí chodit nakupovat značná část normálně zaměstnaných lidí s běžným počtem dětí - tolik, ježiš jak to napsat, aby mě nikdo nenařknul z diskriminace, no řekněme "jiných" rodin, se tu nevyskytuje v okolí tolik, aby uživili značný počet tržnic, které se na Pardubicku vyskytují.}
Ostatně proč zrovna myslet směrem k chudobě? Třeba naopak autorčin manžel vydělá za nijak výrazně dlouhou pracovní dobu tolik, že si mohou dovolit sobě i dětem poskytovat běžný standard péče i hmotných statků, a že třeba navíc mohou zaplatit i občasnou výpomoc nějaké hospodyně, kuchařky či chůvy - což se dnes už taky nedá automaticky považovat za zanedbávání péče.
:-) Hájím tady maminu deseti dětí, ale sama mám jen jedno, na víc si netroufám:-)