Názory k článku Dudlíková zkušenost

Po přečtení tohoto povídání se mi nejdřív vybavila moje kamarádka, která své dceři nemluvněti také vlastně takto vnutila dudlík- navíc to dovedla k dokonalosti tím, že před vložením do pusinky ještě namočila dudlajs v medu.
Po nějakém čase trávili noc tak, že mezi postelí a postýlkou byl plech na pečení, v něm tenká vrstva medu a v něm zapícháno asi dvacet dudlíků. Jak noc ubíhala, ubývalo dudlíků v plechu a přibývalo ocucaných a vyplivnutých dudlíků zapíchnutých v koberci. Moc se nevyspali ani jeden a navíc ještě každé ráno drhnuli zalepený koberec. Já jsem si říkala, že na dudlíku konec konců není nic špatného a když to prcka uklidní, tak proč ne. Ze začátku to taky tak bylo, Peťula si zadudal a usnul. Ve dvou letech jsme ale s překvapením zjistili, že odmítá dudlík vyndat byť jen na několik vteřin z pusy i ve dne, a když už náhodou nedudlá dudlík, tak chodí s lahví dudlajíc její dudlík a láhev mu volně visí z pusy. Blížily se třetí narozeniny a termín nástupu do školky a bylo jasné, že to budeme muset nějak řešit.
Po mnoha a mnoha odkladech, jsem se na chalupě najednou odhodlala a šli jsme všechny dudlíky hodit do lesa zvířátkům (nevím teda, k čemu by jim dudlíky byly). Péťa je do lesa s velkou vervou naházel - já potom potají pečlivě posbírala - co kdyby.
V hrůze jsme čekali na večer - a nic, jednou řekl dudlík - já na to - mají ho zvířátka a byl klid. Takže všechno má svůj čas a je možná lepší to nelámat přes koleno a když už jsme ty mrňata na ten dudlík navykli, tak jim taky dejme čas dospět k tomu, že už ho vlastně nepotřebujou.

Mám syna, 26 měsíců, dudák máme jen na noc, tak jsem zkusila kouzelného dědu, který si ho odnesl pro menší děti. Vydržela jsem to deset dní. Desátou noc už mi praskly nervy. Můj syn měl o půlnoci již několikáty asi hodinový hysterický záchvat. Vypadal jak na konci svých psychických sil. Selhala jsem a dudák jsem mu na spaní zase vrátila. Teď se hrozím, že se ho v nejbližších letech vůbec nezbaví. Co je správně? Vzít mu ho a vydržet pláč celé noci a hlavně při usínání tvrdě za každou cenu nebo mít pohodové dítě závislé na dudáku třeba do 5-ti let s možností křivých zubů? Nechcete někdo poradit? Předem dík!

Ahoj, díky za radu. A nevíte jak se jmenovala ta kniha? Taky bych se ráda nechala poučit :-). Protože už mě to zas malinko zvrtklalo, jsem jediná kdo bojuje proti jeho plači po dudlíku jinak než dudlíkem. Navíc mi i paní doktorka řekla, že do 2let máme času dost. To se mi moc nechce. Díky

My se u staršího syna zbavili dudlíku až těsně před 3.rokem (mezitím ho skoro rok neměl, pak ho našel a zase začal), když jsme ho na mikulášské besídce vyměnili s andělem za dobroty. A od té doby byl klid.
Mladší syn dudlík vůbec nechce, takže to asi ani řešit nebudeme muset, zato ručičky...:-(

Také se musím připojit k těm,které by raději dítě s dudlíčkem.Malá by pořád dudala, ale nic jiného než prso nechce a to naše sbírka různorodých dudlíků je úctyhodná.Tak já už mám úplně rozžužlané bradavky a ona ve dvou měsících přes 6 kilo.Navíéc nechce ani lahvičku ani kloboučky.