Názory k článku Jak na nezbedného synka

Právě jsme se vrátili 2 rodiny po 3 dětech z Tater, bylo to nádherný. Pochodili jsme toho neuvěřitelně moc a těch našich 6 dětí hopsalo jak "kozičky kamzične" jak nám říkali Poláci. Byla jsem z nich mile překvapená - máme s klukama dost problémů kvůli jejich chování a tam byli skvělí ! Zlobit prostě nestíhali. Věk té naší šestice zlatíček 7,5;9;10;10;13;14; náš "senior klub 3x33+35" Jana

...zajímalo by mě, jestli je z toho kluk opravdu tak odvázaný jako rodiče. Jak už tu padlo, tak i já si z dětsví přesně pamatuju odpor k akcím podobného druhu, přestože dnes je miluju. Ani u dětí, co znám, nepozoruju výrazné nadšení, spíš naopak. A představa dovolené s permanetně otráveným obličejem, to radši dám dítě k babičce a pojedeme sami.
Ale jestli ho to fakt baví, tak klobouk dolů. Jak se to dělá?

Ahoj všem, z toho je krásně vidět, že jednotná výchova potomstva nemá jednotné výsledky..Mě se teda zadařilo.. Mám už chalany, co lítají zrovna te´d po Nízkých Tatrách bez maminky.. Až tak potkáte dva, co mají usárny /!/ a řeknou ne ahoj, ale AHOJ, takovým tím chlapských hlasem , tak to budou oni..Helena

Tohle mě při prohlídce fotek taky napadlo,autorka má kliku,že má kluka,který
má rád "chození pro chození",tohle většina dětí nemusí.
Naši nás se sestrou taky tahali na hory,vandry a vodu a já to milovala a moje sestra fialověla v hysterických záchvatech-to už zase musím na ten blbej kopec??!!
Já měla se synem taky kliku a od jeho tří let do taháme na vandry,hlevně na Brdy a do pískovců a zvládal to vždycky v pohodě.Moje dnes už úzkostlivá maminka,se vždycky kácela při představě,že syn chce k narozeninám nový batoh,k Vánocům spacák...
Teď je mu sedm a ještě se chystáme na Podkarpatskou Rus a příští rok do Rumunského Banátu,tak nám držte palce.Asmara

Ale máte štěstí, že to na vašeho potomka funguje. Mně to připomnělo mé vlastní dětství...
Mně taky naši tahali do hor. A lezlo se na kopce, ó hrůůůzo! A pak se bylo nahoře a zase se šlo dolů, a co z toho? Já měla tenkrát jediný zájem, zůstat celý den u hotelu a hrát si v lese se psem, co patřil správci. A sebevědomí? Z čeho? Na každý ten kopec jsem vylezla bez potíží, kromě tedy těch chvil, kdy se mi dařilo sehrát opravdu kvalitní hysterický záchvat vzteku spojený s dušením, že nahoru ne a nechci...

Ale dnes chodím do hor ráda, takže se nakonec vše v dobré obrátilo.