Názory k článku Proč nebereme děti vážně

Markéto,
mám stejný názor, bohužel můj přítel ho neměl. Denně vyžadoval teplé večeře a perfektně uklizený byt, já byla často v práci přesčas a večer jsem toho měla dost. Bylo kolem toho spousta hádek, protože jeho úžasná matka to samozřejmě zvládala. Vše vyvrcholilo po porodu, to jsem se dozvídala, že jsem extrémně líná bytost, když jsem dávala přednost dítěti před neustálým úklidem a opečováváním přítele. Došlo to tak daleko, že jsem se 3 měsíce po porodu sbalila a vrátila se i se synem do svého bytečku. Je to náročné, zvládat to sama, ale mám klid.

Tak jak to tady popisujete to opravdu moc přitažlivě nevypadá, ale je přece na rozhodnutí každé maminky, jestli se po strávení osmi hodin v práci dobrovolně postaví k plotně a bude vytvářet teplou večeři nebo jestli rodina povečeří chleba s máslem. Fascinuje mě taky potřeba každý den uklízet - co byste, proboha, každý den uklízela? Takhle to přece vůbec být nemusí - já vyzvedávám synka ze školky okolo půl páte a většinou jdeme rovnou ven - tak na dvě hodiny, pak jdeme domů, něco studeného zblajzneme, hrajeme si, čteme si. Je fakt, že díky poobědovému spaní ve školce usíná až hluboce po desáté, takže ten čas máme dost natažený. Opravdu si myslím, že si to spousta matek příšerně komplikuje přehnanou péčí o domácnost.

Jinak vám dávám zapravdu, že částečné úvazky by zjednodušily pracujícím matkám život - jsem majitelkou jednoho z nich a je to báječné.

Jeste jsem koukala na tu Alzirskou. To je od nas zase jeste dal.

U te Destinove je to tak, ze prvni a druha trida jsou dole v Bubenci, ale to asi vis.

Co to je za blbost. Ještě jsem neviděla nastavající matku v 70ti letech - to je pro mě sklonek života. Jestli myslíš třeba 35 let a výše - to teda pro mě není sklonek života. Asi jak pro koho, že ano.

Dík. :-)