Názory k článku Děti, které se rodí v srdci

Ano, Veroniko, tak nějak to určitě bylo myšleno (na té přednášce jsem taky byla a dr. Prekopová několikrát zdůraznila, že nemá na mysli lásku k dítěti). Stále mi budou chybět ty roky, které jsem s našimi přijatými dětmi neprožila. Ono se to těžko vysvětluje, protože některé pocity jsou nepřenosné.

Tohle tema bylo pro me vzdy velmi pritahujici, jelikoz jsem nejednou premyslela o adopci, i kdyz mam svoji holcicku. Clanek byl velmi poucny a hezky. Jen me zamrzelo, kdyz jsem cetla o vtiravych myslenkach, jestli by se zacaly deti kastovat a radit, kdyby se narodilo vlastni. Jestli by se vlastni davalo na prvni misto? Proc milovat nekoho vic a nekoho min?? Proc nekomu nadrzovat? Vsechny deti jsou bajecne a budou bajecne, pokud do kazdeho vlozim vse co mam! A to treba i kdyz bude zlobit, nebo by melo neco spatneho zdedit! Sama preci nemuzu vedet jake vlastnosti a od koho dedi ma dcera. Treba zrovna neco dedi po prababicce, ktera chtela sve deti zabit. Ale my jsme tady od toho, abychom se snazily kazde dite vychovavat individualne. A sazit se i ty spatne vlastnosti k dobremu obarit a mit trpelivost. A to vsechno preci neni problem, pokud nebudu svoji lasku delit.
Jinak cele rodince preji moc stesti a harmonie. A to same i ostatnim statecnym rodinam.

Každé dítě, které přichází k nám do rodiny, přijímáme jako dar. Někdy "nezasloužený", kdy děti mají schopnosti a vlastnosti, které by naše vlastní biologické dítě po nás nezdědilo. Někdy však takový dar přichází v podobě dítěte se zdravotním handicapem nebo s výchovnými problémy. Výchova takového dítěte je pak velkou zkouškou pro vztahy mezi manželi i sourozenci.
Naše nejmladší má těžkou formu autismu. Je uzavřena do svého vlastního světa a není schopna sama se naučit alespoň nějaké formě komunikace. To, co jiné děti odkoukají od druhých a tím se tak učí, my ji musíme všechno učit, aby dosáhla v budoucnosti alespoň nějakého stupně samostatnosti.
Máme děti ve věku 5,6,7,8,14 a 15let. Nebylo pro ně jednoduché pochopit, proč je naše nejmladší jiná a jinou zůstane. O to více si vážím toho, jak dokážou akceptovat její zvláštnosti a s jakou snahou přistupují k její výchově.
Více na www.brno.apla.cz , kde v oddíle Legislativa a Příspěvky rodičů jsou moje příspěvky na toto téma.

jak se Vám podařilo uchopit handicap jednoho dítěte tak aby pro Vás představoval zdroj síly pro všechny členy rodiny. Možná je to věc těžko sdělitelná, přesto bych byla ráda, pokud byste se o to pokusila.

Hanka

Mam dve dcery, starsi je adoptivni a mladsi je biologicka. Poradi v rodine resime jen podle veku.
Starsi je prvni a mladsi druha. Kazda z nich je jina, ma jinou povahu, jine zajmy, jinak zlobi, jinak se udobruje...... Mame proste dve dcery, jednu starsi a jednu mladsi. Ne jednu prvni a jednu druhou, ne jednu adoptivni a jednu biologickou.