Názory k článku O mužských pocitech

Dobrý den všichni, i já a můj manžel nosíme Terezku v šátku cca od 4 týdnů. A můj muž si nošení natolik oblíbil, že každé ráno před prací vezme psa a mimi v šátku (kříž s kapsou) a jdou na procházku. Vyvíjí se mezi nimi o moc krásnější vztah, než jsem vůbec čekala, jsou to taková jejich každodenní dobrodružství. Bez mámy, v přírodě, jen táta, mimi a pes. Skutečně se mezi nimi tvoří obrovské pouto, které se každým dnem zvětšuje. Doporučuji všem maminkám i tatínkům.

No Ireno, je to zvláštní, ale moje pediatričky špatné zkušenosti s dětmi nošenými v šátku nemají a šátky podporují :o) Jak první, která už je v důchodu, tak současná. Co jsem s děckama v šátku chodila k nám na dětskou chirurgii, tak tam se taky lékaři nezmiňovali, že by ošetřovali děti ze šátků. A to mluvím o velké nemocnici.

Nemyslím, že bych větu vytrhla z kontextu. V šátku jsem začala dítě nosit právě proto, že jsem ho nemohla vozit v kočárku. Respektive mohla jsem ho vozit v kočárku, pokud by mi jako osoba bylo naprosto fuk a nevadilo by mi, že v něm ječí a ječí a ječí (a navíc v zimě za studeného vzduchu). Rizika při nošení samozřejmě jsou, ale to jsou i při vožení. On ten kočárek není tak bezpečný, jak se na první pohled tváří. Jak píšu, mám skoro devítiměsíční dítě a pokud ho dávám do kočárku, stejně si s sebou nosím šátek. Protože když jsou třeba starší holky na prolejzačkách, tak sice dávat jim záchranu s děckem v šátku je nepohodlné, ale pořád pro mimino bezpečnější, než nechat ho v kočáru a čekat, kdy se bez mého přímého dohledu vyvlíkne z kšír a vypadne. A s třema dětma fakt nemůžu být věčně u kočáru a z mimina v něm nespustit oči.

S.+++

Ireno, v posledních dnech jsem se poctivě dívala po ostatních kočárkových maminách, jestli moje (negativní) zkušenost s kočárem je extrémní. Není. Několikrát denně jsem potkávala maminy, které měly stejný problém, jako já (i když - ony to třeba jako problém narozdíl ode mne nevnímaly).

Nevím, jestli máš nějaké statistiky, které srovnávají úrazovost dítěte v šátku - v kočárku - v náručí za současného tlačení kočárku. Jestli jo, docela by mě zajímaly. Jestli ne, je to jenom takové plácání vody. "Výše uvedené důvody", proč by měl být kočárek bezpečnější, jsem nenašla Ale mohu ti nabídnout důvody, proč se s tvým tvrzením neztotoňuji:

1. kočárek je vcelku bez problémů bezpečný tak pro dítě do tří-čtyř měsíců (pomíjím teď chyby rodičů, jako je třeba nezabržděný kočárek na podlaze z kopce, což si do té doby rodiče neuvědomily, a následné rozjetí kočárku a vysypání dítěte na schodech). Pak se začíná otáčet a klekat si a už je potřeba ho v korbičce přikšírovat, jinak hrozí vypadnutí. A ejhle, ono to nemusí být tak jednoduché :o( On takový výrobce kočárků vůbec nemusí počítat s tím, že by bylo potřeba do něj dítě kšírovat, tudíž není možné kšíry nikam připevnit. U prvního kočáru jsem problém vyřešila zaháknutím kšírů za boudičku, zdála se pevná (a jak jsem zjistila, dělají to tak i jiné maminy). Jako dobrá volba se mi to zdálo do té doby, než mi jednoho dne boudička pod tahem děcka vystřelila z upevnění :o(

2. Nicméně dejme tomu, že najdu na kočárku místo pro zaháknutí kšír. Zas můžu být chvíli spokojená, tak do šestého-sedmého měsíce. Jenže v té době se děcko prvně postaví, zjistí, že je to fajn, začíná opatrně zkoušet chodit kolem nábytku, pořádně sedět třeba ještě neumí, ale vynahradí si to klečením na patách. Co z toho pro kočárek vyplývá? Nic jiného, než se v něm taky jednoho dne zkusí postavit a zjistí, že je vlastně fajn naklánět přes okraj a koukat na točící se kolečka nebo co já vím co to dole děcka tak zaujatě sledují. A vyvstává otázka - nepřevrhne se díky tomu kočárek? Teď nevím, jestli to bylo v době mého druhého nebo až třetího těhotenství, ale v D-testu byl test kočárků a jeden z nich neprošel, převrátil se. Člověk by řekl - šmejd. Jenže jak z kmentáře vyplynulo, testován byl podle staré normy, které počítaly s tím, že se dítě naklání přes okraje. Podle NOVÝCH norem, které někdy v té době začínaly platit, by prošel bez problémů. Protože ty nové normy počítají s tím, že dítě sedí uprostřed kočáru jako pecka. Z čehož mi vyplývá, že i když mě prodejce ujistí, že kočárek vyhovuje normám, přesto se klidně může převážit, protože nemusí být nepřevrátitelný při naklánění dítěte přes okraje...

3. No, takže nakonec jsem se rozhodla koupit si sporťák nebo polohovací golfky, prostě něco, co má integrované pětibodové pásy, které dítěti ve vyklánění zabrání. Zlaté oči! V posledních dnech obíhám kočárkové obchody, usazuju děcko do jednoho kočáru za druhým a ještě jsem na žádné vyhovující nenarazila. Ve všech děcko vztekle máchne ručičkou, kopne nožičkou, zacuká tělíčkem, otočí se na bok... a pásy, utažené co to dá, volně plandají vedle něj... Uznávám, všechny mé děti jsou postavy spíše drobnější, ačkoli já i manžel jsme naprosto průměrní. Na druhou stranu nejsou nijak extrémně malí.

Samozřejmě, hledám kočárek spíš lehčí (těžké mě převažují, zejména musím-li je nést sama do schodů) a navíc jsem limitovaná cenou.

Tím jsem nechtěla napsat, jak je kočárek nebezepčné monstrum :o), jenom poukazuju na to, že ony i ty kočárky mají v bezpečnosti svoje mouchy. A stejně jako mi někde může podjet noha při chůzi se šátkem, může mi podjet i při chůzi s kočárkem, a pak je otázka, jestli by mi kočárek byl oporou, nebo jestli bych ho naopak při pádu stáhla na sebe a dítě vykopila.

S.+++


PS: a tvoje věta "Satek na dite nemusim pouzit a dite klidne vozit v kocare. " nasvědčuje tomu, že buď jsi nikdy nepotkala dítě, které v kočáře zoufale řve (já mám doma takové exempláře tři :o) ) nebo máš srdce z kamene a je ti nějaký řev ukradený.

Něco tak něžného jsem od žádného TATÍNKA, ještě nečetla, ani neslyšela.
Nejde jen o šátek.
Byl to dotek hlemýždího tykadla...
DĚKUJU.
Lada

Ahoj Petře! Článek je to opravdu krásný, děkujeme za milé počtení :-)