Názory k článku Jak se zbavit dudlíku?

Mám 28 měsíčního pacholíčka a před 14 ti dny jsme se definitivně zbavili našeho "miláčka". Od Šimonkových 2 let jsem si říkala, že je na čase se dudy zbavit, pravda, víc to říkala má tchýně ) Jenomže nejprve jsme jeli na dovolenou - v autě bysme se bez dudy zbláznili! O 2 měsíce později jsme jeli na další dovolenou - tentokráte do zahraničí a to už jsem si nedokázala vůbec přestavit.. Postupně jsem se smiřovala s myšlenkou, že to bude stejné jako v mém případě, kdy jsem dudlíka odkládala do pytle čertovi Nakonec o všem rozhodla náhoda - jednou když si Šimi hrál s tatínkovými trencly (podotýkám, že čerstvě vypranými ), kdy si je přetahoval přes hlavu samozřejmě s dudlíkem v puse, duda udělala frnk a utrhla se Následoval srdceryvný pláč "spravíme dudu", "táta opraví" apod. a přiznám se, že kdybych měla po ruce obchod, hned běžím a koupím mu novou. Takže si poplakal, pa jsem odvedla pozornost na něco jiného a jak jsem si myslela, že následné spaní a hlavně NOČNÍ ÚSÍNÁNÍ nezvládneme, malý si sotva na dudu vzpomněl. Stačilo říct, že je rozbitá a bylo po shánění. Jsem moc ráda, že to nakonec dopadlo takhle, protože nakonec to byla spíš moje závislost na dudu - a mým malým miminku než prcka.. Chce to jen se pevně rozhodnout a nepovolit. Přeju hodně pevné nervy!!

ten odešel "za trest" - malá odmítala sveřepě vykonat neco, co se po ní chtělo. Bylo to v jejích 22 mesících. Asi to vůbec nebylo výchovné a možná, že mě někdo z vás nepochválí, ale zabralo to dokonale. Pobrečela si malou chviličku a na spinkání si vzala pod paži měkoučkého plyšáčka a bylo. To ukájení se dudlíkem během dne a při únavě a špatné náladě se prostě přestalo konat. Sranda ale byla, když při důkladném úklidu malá jeden ožužlanec našla pod postýlkou )

Ahoj milé maminky
I my jsme se nemohly zbavit dudlíku.Zkoušely jsme ho někde zapomenout,nebo darovat.Simonka byla rozumná a dudlíka by i dala,ale běda když se šlo spát a dudlík by nebyl.Spustila šílený řev a žádné vysvětlení,že jsme ho zapomněly nepomáhalo.A tak jsme dudlík opálily nad ohněm.Upozorňuji,že dudlík poté zapáchá a lepí.Simonka má dudlík doma za oknem,dívá se na něj když potřebuje,ale protože je ošklivý do pusy ho nechce a jde v klidu spinkat.

Nevím, proč jsou pořád takové boje proti dudlíku. Všechny zdravé děti kolem 4-5 roku jsou bez dudlíku, bez plenek, mluví, mají zuby, vlasy atd. Důležité, aby dítě vyrůstalo první roky v příjemném prostředí, kde ho pořád někdo neotravuje nesmyslnými zákazy a příkazy. V případě dudlíku se stejně jedná jakousi soutěž mezi rodiči - kdo co dřív. V dospělosti to pak nehraje vůbec žádnou roli, naopak se po letech v rodině vzpomíná s humorem na různé dvojky z chování v první třídě atd. Moje nejstarší dcera měla dudlík do 3,5 let - ve dne i v noci - dneska má už dvě děti a krásné rovné zuby bez jediné plomby.

Když byly mému synovi 2 roky, řekla jsem si, že zkusím, jaké byl to bylo bez dudlíku, který měl stále v puse.
Ráno jsem mu ho nenápadně vzala, schovala a tvrdila mu, že si ho půjčilo jiné miminko. Stále mě za ním posílal, ať ho přinesu, ať se jdu zeptat, ať ho vrátí... Pochopila jsem, že tudy cesta nevede.
Tak jsem mu druhý den řekla, že se nám ztratil a že musíme koupit nový. Zabralo to, byl prozatím smířen s tím, žýe na procházce koupíme nový. Na procházce si pochopitelně na nic nevzpomněl, když ho doma začal hledat, dělala jsem "hloupou", že jsme truhlíci a zapomněli jsme ho venku koupit, tak že ho koupíme odpoledne po spinkání, až taínek přinese korunky.....a tak to šlo den za dnem.....a dnes mu dávám dudlíka jen v noci, když ho vzbudí nějaký noční děs...přes den a ni na usínání si na něj ani nevzdechne. Toť moje zkušenost.