Názory k článku Nemocnice, personál, právo na informace - jak to vidím já

No ja neviem, keby mojho muza obvinili z toho, ze bude obtazovat 14-rocne pubertacky, asi by som ich preplesla, alebo co!!! To je dobry bullshit a podla mna to moze byt aj na sud!
Alebo zeby naopak tie pubertacky chceli obtazovat oteckov? Potom je ten persoal uzasny, ako ich chce ochranit - ;o)))))))

Jo bylo by to nemožné, když problém je i to nechat u lůžka nemocného novorozence jeho maminku.

S kožním oddělením v dětské nemocnici v Brně mám velice podobnou zkušenost. Doktorka (také v Brně zřejmě jediná, která má naše onemocnění pod palcem) se nás mocí mermo snažila hospitalizovat v nemocnici. Ale i když jsem byla kojící matka, nebyli ochotní mne nechat s dcerou na pokoji, prý musím na ubytovnu. Když jsem chtěla vědět jaká a kolik vyšetření nás čeká, bylo to zamluveno do neurčita. Odešla jsem z ordinace s tím, že hospitalizace nepřichází v úvahu, že vyšetření musíme udělat ambulantně. Jsem na mateřské a mám čas, no ne?!
Doktorce volal manžel a ten je známý svými diplomatickými schopnostmi, po jeho telefonátu si nás paní doktorka zapamatovala a příště si prošla celou kartu, kde již několik vyšetření bylo. Kupodivu nám zbývala jen dvě. Jedno z nich měla být biopsie - odběr malého vzorku kůže, ze kterého se přesně zjistí co a jak. Hospitalizace na 1 noc. No dobrá, kývla jsem.
Přišla jsem s dcerou a velikánskou taškou na příjem. Ukázalo se, že je volný operační sálek, během cca 1 hodiny byla nachystaná doktorka (jiná) a sestra (obě velmi milé a ochotné), a vlastní zákrok trval cca 15 minut i s převzetím vzorku kůže, který jsme pak šalinou odvezly do jiné nemocnice. Z domu jsem odjížděla v 9.00 ráno a 12.00 jsme byly zpátky! To byla ta jejich hospitalizace.
S onou paní doktorkou jsem měla již určité špatné zkušenosti z předchozího roku, tak mne ani moc nepřekvapilo, když mi později do telefonu řekla: "Vy máte ten doktorát, vy tomu rozumíte, ... " a sdělila mi latinsky diagnózu.
Diagnóza šla pochopitelně říci i česky, ne jenom latinsky, ale tak moc vstřícný přístup jsem už ani nečekala. Jen si říkám, co chudáci rodiče, kteří nemají doktorát. Kožní oddělení v dětské nemocnici v Brně je možná odborně na úrovni, ale v přístupu k pacientům a jejich rodičům jsou ještě někde v hlubokém pravěku.
Čeká nás ještě jedno vyšetření, už se těším :-)

Dryado, tvoje otazka je velice dobra - a pokusim si na inteligentni odpoved jak na ruzne lide a na ruzne situace. Kdyz jsem desetileta (v osmdesatych letech) probirala jsem si z narkozy v noci, sedel u mne tata. Bylo hrozne fajn ze tam byl a se mnou mluvil, jinak si myslim bych se hrozne bala - nevidela jsem totiz kde jsem. V pokoji spaly jeste dve maminky s tezko nemocnymi deckama. Nevadilo jim to v te situaci, kterou kazdy clovek pochopi. Zbytek pobytu v nemocnici rodice mne navstevovaly jen pres den - byla jsem uz velka. A v tom je cela pointa: dokud pracujeme s lidma, je soucasti popisu praci vyhledavat vsem prijatelne kompromisy v kazde situaci. Hrozne jsou vseobecne pravidla: otec zustat u decka nesmi! Otravuje to vydupavani zvlastnich svoleni a vyjimek, zvlast kdyz rodice jsou ve velkym stresu a strachu o sve dite. Myslim ze by prospelo, aby nemocnicni personal se vzdal kapku sveho byrokratickeho chovani a vice uvazoval jako lide. Ale snad to tak v Hradci delate:-).

Ahoj, bylo by myslím zajímavější, kdybys psala diplomku na téma práva ve zdravotnictví. U nás ve škole (ZČU) přidělují témata, ale také vítají, když někdo přijde se svým vlastním tématem. Teorií práva určitě mají třináct do tuctu :-). Nevím, jak jsi s tím daleko, ale nepovolili by Ti změnu?