Názory k článku Děti se ptají na smrt

Milado, příbuzní z horní dolní skutečně za 2 hodiny nepřijedou, to je pravda. Ale třeba za 4,6,8 hodin ano a mohou se chtít rozloučit s ním doma. A to už nebude možné. Pro ty vzdálené obřad stačí, pro některé blízké ne. A pochybuji, že kdyby jste chtěli svého mrtvého zaopatřit vč. oblečení, za 2 hodiny to nestihneš. Ne technicky, citově. Ale Ty jsi s postupem spokojená, tak nevidíš problém.

A kde já byla v případě úmrtí tchána? Mamka nám volala, že je tátovi špatně a že volala sanitku. Než jsme se sbalili na cestu, neměli jsme auto, ale zato jsme měli malé dítě, mamka znovu volala, že tam už lékař byl, že je všechno vpořádku a že tátu odvezli na vyšetření. Zeptali jsme se, proč nejela s ním. Nedovolili jí to. Řekli jsme jí, že stejně jsme na odchodu a že tedy u ní necháme naši dceru a odejdeme do nemocnice. Tak jsme udělali. Po příchodu do nemocnice nám bylo sděleno, že tam není a že asi odešel. To se mi nezdálo, volali jsme mamce a doma nebyl. Takže jsme trvali na tom, že chceme mluvit s lékařem, který ho ošetřoval. Zhruba až po dvou hodinách nám bylo suše řečeno, že otec už je "pryč", protože zemřel. Na otázku - kde pryč - prý na pitevně. Proč na pitevně, jestli ho budou pitvat - ne, nebudou, ale taková je praxe, než si vyřídíme formality na pohřební službě, která ho pak odveze do krematoria. Na dotaz - chceme si ho nechat odvézt domů, tak ho zaopatříme, protože si to tak přál a pak ho necháme odvézt rovnou do krematoria - nám bylo sděleno, že to nejde,že praxe je jiná a že se s námi nebudou dál bavit. Chtěli jsme ho tedy vidět. Vyslechli jsme si, že stejně je mrtvý a že se to nedělá, že máme odejít a jednoduše odešli.
Bylo to hnusné. V jakém stavu byl, když jsme ho nemohli vidět? Bavila se s námi nějaká sestra, doktor nám jen oznámil smrt.
Byli jsme dost v šoku, takže jsme se úplně zapomněli zeptat na okolnosti úmrtí. To se řešilo teprve, až když jsme zatelefonovali švargovi a se zpožděním.
Jak housky na krámě. Jejich blízký to nebyl, tak jaképak štráfy, že ano.

Xantipo,

a kde jste byli Vy, kdyz Vas otec sedel na tom prijmu?

Mam tu pripad ze sousedstvi. Jednu starsi pani bolelo bricho a ona furt, ze to bude dobry, ze jen neco snedla. Po dlouhe dobe, kdy uz mela horecku, jeji manzel zavolal sanitku, lekar konstatoval slepak. Sanitka ji odvezla a cekala tez nekde na chodbe, nikdo s ni nebyl. Operace slepaku pak prisla v posledni chvili a vse dobre dopadlo. Manzel dostal od obou synu velice vynadano za to, ze jim vubec nerekl, ze mamince neco je, dale ze maminku mohli odvezt sami a nemuseli cekat na sanitku, dale ze sam vubec do nemocnice nejel, nebo ze nerekl synum, aby tam jeli.

Nevim, zda jste tam s Tvym tatinkem byli/nebyli, jen chci proste rict, ze ja bych vzdy za sanitkou jela (tusim do sanitky nikoho nevpustej), a to i kdyby nemocnice mela byt daleko.

Xantipo,

ja to tedy nechapu. JAK to chces prite udelat po svem? Budes napr. porusovat zakon v tom, ze kdyz zemre nekdo doma, nenechas ho odvezt, aby Ty jsi se mohla rozloucit po svem?

A kdyz Ti zemre nekdo v nemocnici, tak JAK to udelas po svem?

Já myslím, že všechno nemusí být nutně univerzální.
Já bych samozřejmě svého zemřelého blízkého chtěla mít po určitou dobu doma. Jenže jsou třeba lidé, kteří nemohou, třeba mají malý byt apod. Pak by mohli využít pietní místnost někde, např. třeba v nemocnici. Ale místnost, ne obřadní síň. Jen mít možnost.

Jakmile se něco zprůměruje, je to paskvil. Jde o to, dát pár možností na výběr, nic víc.

Neni. :-)