Názory k článku Je vhodné spát společně s miminkem?

Naše dvě děti spali s námi v posteli. První do dvou let, druhé do roka a půl. Pořídili jsme jim postel s boční zábranou, aby z ní nespadli a koupili kolem hlavy polštáře, aby se neťukali. Na usínání nás vyžadují, ale pak spí ve své sami bez problémů. I nám se v jejich postelích líbí, ty polštáře kolem hlavy asi dělají pocit bezpečí. Myslím si, že s tou útulností jsme to s nimi vyhráli.
A třetí opět chrní s námi, zatím je malinké, ale už má koupenou úplně stejnou postýlku

Chtěla bych reagovat na tento článek, protože plně souhlasím s názorem, že dítě má spát s maminkou a nejlépe s oběma rodiči.
Je mi 23 let a jsem jedno z dětí, které sdílelo lože se svými rodiči min do 4 let a potom jsem v noci hojně "přebíhala" ze své postýlky do postele našich až do 3 ročníku ZŠ. Jsem jim vděčná za to, že nás (mám ještě o 2 roky mladší sestru) nikdy nevyháněli a vždycky nás tulili.
Myslím, že právě z tohoto období mám k našim pevné pouto. Já ani sestra jsme neprožily pubertu plnou hádek a pocitu vzájemného neporozumění. Tak jako věří oni mně důvěřuju já jim. Vím, že se na ně můžu se vším obrátit a toho až do dnešních dnů plně využívám:), i když už 2 roky žiju sama a teď čekáme s manželem náš 1. přírůstek.
Myslím, že to nejlepší, co můžou rodiče poskytnout svému dítěti je pocit, že za ním budou stát v dobrém i zlém, ovšem nedokážou to výroky typu "víš, že pro tebe chci to nejlepší...." apod, ale svými činy.
Pokuď s vámi chce dítě spát není to proto, že se snaží za každou cenu zlomyslně narušit vaše soukromí, nebo vás chce jen tak "terorizovat". Nechte ho samotné rozhodnout, jestli už přišla vhodná doba k osamostatnění.
Mohu potvrdit názor, že důvěra našich podpořila mojí důvěru v sebe sama. Neprožila jsem období násilného odtrhávání, komplexů, nemám problémy zapojit se do kolektivu, nemám problém projevit svůj názor, hlasitě promluvit na veřejnosti. A nakonec si dokážu svůj život organizovat sama a nést odpovědnost za svoje počiny.
Proto se přimlouvám za všechny prcky, kteří chtějí strávit noc tulením se k vám -rodičům. Užívejte si pocitu, že jste pro ně jejich všechno. Středobod malého vesmíru. Kdo jiný než vaše dítě Vás ve všem bezmezně obdivuje a ve všem vám důvěřuje. Pokuď vlastním přičiněním neztratíte jeho důvěru, můžete položit základ velmi pevného vztahu, který přetrvá doslova až do vaší smrti (zní to dost morbidně:)

hodně zdaru a trpělivosti
Petra

Souhlasim.Maly spi v postylce od narozeni,ja byla do jeho 6-ti mesicu s nim v pokoji,pak jsem se presunula vedle do loznice,takze maly spi sam,dvere mame otevrene.Je to v poho.S usinanim a tmou zadny problem.neumim si predstavit mit ho v posteli-je to cestovatel,porad se vrti,toci kopal by nas..Takhle mame vsichni svuj klid.

ahoj, mohla bys mi prosím tě poradit, kde takovou houpací síť vhodnou pro celonoční spaní koupit. Případně jaké jsou dobré, jaké nebrat, jakou do toho matraci a tak. Budu ti moc vděčná, nespím už rok. Díky, Lída.

Tak nějak to vidím taky,chtěli mě též ovlivnit starší ale mladá měla problémy s bolením bříška takže to nakonec dopadlo tak že strachem ze sindromu náhl.úmrtí jsem ji po nocích měla položenou na svém břiše(tak se totiž opravdu pořádně vyspala).Ale každý si musí sám najít tu pravou cestu kam svou ratolest uloží.Malej taky spává se mnou,naštěstí neměl bolení ale zase ho trápili zuby,a pomohlo na noční křičení jen zpívat básničky a pak taky někdy usnul.Jsem ráda že už to je za mnou ale z postele špunty nevyhazuji a když mi v noci překáží:-) tak je jednoduše odnesu.Všem přeji to správné rozhodnutí,mějte prospané noci:-))