Názory k článku Co jsi celý den dělala?

Tak to já když byla na rizikovém doma a manžel se zeptal co jsem dělala musela jsem říct že ležela a četla,koukala TV nebo tak něco a taky co jsem jedla a pila )jinak se mračil..teď máme dvojčata a když přijde domů,bere děti a jdou ven,abych mohla spát a číst..a taky koupe,v noci vstává,uklízí,vaří,nosí mi snídaně do postele než začnete závidět, tak dodám, že je bohužel řidič MKD a jezdí domů v lepším případě na sob.a neděli, v tom horším třeba i po třech týdnech na dva dny :-((ale i tak je skvělýýýýý

Můj manžel jednou týdně vyluxuje a vytře. Má pocit, že jsme fifty fifty, on přece maká v práci jako šroub a živí mě. Dověděla jsem se, že vykecávám s karádkami (jednou za mnou přijela kolegyně z práce a zdržela se 2hodiny) a pak dělám z nějakého praní či prachu "úplnou vědu". Velmi mě naštval,řekla jsem mu, že je opravdu "objektivní" a ať z domácích prací tedy nedělá nic, pouze ať se stará kompletně o své oblečení a víkendové stravování, že mu še potřebné nakoupím. Nejprve se divil (co jsem si to PRO BOHA zase vymyslela), ale pak se mu to začalo jevit jako časově moc náročné, a proč bych to tedy neudělala já, když mě živí?A také si povzdechl, jak špatně si vybral. Mám toho po krk, vyjma porodu nebyl mi oporou ani v těhotenství, pokračuje to přirozeně dál. Jsem smutná, ale asi mu dám možost, vybrat si lépe....

Mám dvě děti, dceru 9 let a syna 3 roky. Také jsem ještě na mateřské "dovolené". Můj manžel mi prakticky s ničím nepomáhá. Letos spolu budeme deset let a můžu říct, že začátky byly pro mě těžké. Moje představa manžela byla naprosto jiná. Myslela jsem, že v něm budu mít oporu, že si budu mít s kým popovídat, atd. Nic z toho. Když byla dcera malá, tak jsem byla dost vydeptaná, že jsem na všechno sama a místo nějaké podpory jsem se od manžela dočkala jen konstatování, že jsem neschopná - což mi moc nepomohlo. Manžel se nevěnoval ani dítěti, ani si se nepopovídal o běžných starostech - žádné výlety. Jen chodil do práce a pak si jde dát pár piv - sám má co dělat se sebou - svojí práci fyzicky ani psychicky moc nezvládá. Pak jsem začala chodit do práce i já a tak nějak jsem se ze všeho začala vzpamatovávat. Rozhodla jsem se, že chci ještě jedno dítě. S narozením syna, jsem se stala silnější. Uvnitř možná někdy kolabuji a jsem kolikrát i nervózní, ale už nebrečím, že jsem na všechno sama. Bydlíme v domě s manželovým otcem a jeho doopravdy "hroznou" družkou, mám zahrádku (kterou jsem si vybudovala celou sama - za pomoci mých rodičů) a o kterouse starám. Starám se tedy o domácnost, o děti, zahradu, zčásti i o doklady v manželově firmě. Někdy mám energii, že zvládnu hromadu práce a někdy to prostě nejde a tak to co není akutní vypustím. Na první pohled mám uklizeno (nikde se mi nepovalují hromady rozházených věcí), ale třeba nemám utřený prach nebo umytá okna a vyžehleno prádlo, ale nechci být otrokem v domácnosti. Poslední rok mateřské jsem začala chodit do kurzu angličtiny, zkuším trochu fotografovat a sním o tom, že až budu chodit do práce a vydělávat, tak chci začít taky trochu cestovat. Manžel totiž ani na dovolenou nemá chuť jet s námi - chodí jen na ryby. Začínám si budovat svůj svět, věnovat se taky sama sobě. Aby byl můj příspěvek úplný, tak musím říct, že můj manžel občas něco uvaří, aby nám udělal radost. A taky mi nakoupí, když je potřeba. Myslím, že když se žena začíná cítit jako otrok v domácnosti, má říct dost a začít se věnovat taky sama sobě a vykašlat se na to, že její manžel má občas hloupé řeči, že nemá večer na stole teplou večeři.

Náš tatínek měl podobnou otázku často když se vrátil po čtyřdenním cyklu z práce domů. Máme velikou zahradu, kterou jsme pořídili v naprosto neutěšeném stavu - pro děti.... Pouze posekání našeho drnového fondu a následné shrabání trvá v plném zápřahu 4 dny. Loni jsem strhla a upravila cca 20m2 jako terásku pro pískoviště houpačku... Dřina to byla, náš tatínek to vzal jako běžnou věc kterou maminky na mateřské v přehršeli času dělají aby se moc nenudily. Hluboce se mne jeho postoj dotkl. Při prvním opékání buřtíčků kamarád mého muže s obdivem pochválil se slovy - "To jsi pustil pořádně ruce do terénu".... Následovala dlouhá debata na jaké práce jsou Muži a na jaké Ženy od přírody stavění. Asi po týdnu se naše rodina dočkala veliké změny - Tatínek si bere naši ratolest i na celý den a nechá mi prostor na relaxaci, přijde-li na náročné práce na zahradě dělíme si je a trávíme více času ne u PC ale třeba na bazénu, či na procházce a světe div se dokonce i na divadelním představení pro děti - moc jsme se bavili. Přeji všem maminkám aby i jim pomohla taková náhodička protože teď teprve vidím jaké to je když je manžel ženě i dětem OPOROU. JE TO SUPER. Míša co pouštěla ruce do terénu

No jo, naprosto te chapu, mne se to taky vzdycky nedari, clovek se holt porad uci, ze jo. Tak drzim palce, at se ti povede aspon obcas byt spokojena.