Názory k článku Patriarchální společnost je relativní pojem

to je hezke, ze jste v soku, ale co kdyby jste si doma radsi uklidila?

Ahoj Mirko,
rozhodně jsem ti nechtěla naznačovat, že jsi líná nebo sobecká a nějak se tě dotknout. Spíš jsem chtěla naznačit nějakou možnost, jak řešit Tvoji situaci. V současné době bude asi opravdu nejlepší, když budeš ještě doma. Ještě mě něco napadá, napíšu Ti to na e-mail v záhlaví (pokud se k tomu dostanu). P.

Ahoj Pettino!
Osobní zkušenost je nepřenosná, to je známá vesta...
Jen chci podotknout, že kdybych já hodila svýho syna do ledový vody, tak se s největší pravděpodobností buď sesype, nebo stáhne do sebe.
To, že se s ním dneska tulím, a že máme k sobě dost blízko, je v podstatě jen a pouze výsledkem toho, že když měl problém, byla jsem u něj a věnovala mu svůj čas tak, jak to potřeboval. Prostě se ujistil, že má v nás oporu, že se na nás může obrátit, když si neví rady. Do doby, než začaly všechny ty jeho potíže (včetně psychosomatických) jsme si byli mnohem vzdálenější, a tulit se vlastně skoro odmítal. Taky začal být upřímnější, pozornější a vůbec "dospělejší".
Jinak si myslím, že u šestiletého dítěte můžeš jen těžko očekávat, že si bude vědět rady SE VŠÍM, co ho potká, obzvlášť, když není tvrdý a odolný jako kopací míč, ale bojácný a citlivý jako (skoro holčičí výraz) květinka.
Asi si můžeš gratulovat, že máš tak odolné dítě. To, co Ty si můžeš dovolit ke své dceři, já si k synovi prostě dovolit nemůžu, chci-li, aby vyrostl v sebevědomého člověka, který - především - bude mít důvěru v život a svět.
Takže "začínat u sebe" ve smyslu tom, že jsem jakási (líná, sobecká nebo tak něco), je absolutní nesmysl. Ano, moc toho eventuelnímu zaměstnavateli v téhle chvíli nabídnout nemůžu, prostě proto, že zaměstnavatel je samostatná, dospělá bytost, mající spoustu možností, jak se vysekat z vlastních problémů - narozdíl od nedospělého, nezkušeného šestiletého dítěte. Narovinu: dokud si syn ve škole nezvykne, dokud nebudu vidět, že si i beze mne nějak poradí, tak skutečně budu raději doma.
A pak, pak se teda pokusím hledat nějakou práci - a jak jsem se ujistila, raději takovou, která bude mít v mém srdci nějakou hodnotu. A budu doufat, že se mi to povede...
Zdravím a přeju štěstí. M.

Ahoj Mirko,
taky pracuju v oboru, který mě nebaví a je úplně jedno, že je to manželova firma. V současné době je to asi nejvýhodnější. Aby to fungovalo, musela jsem se ale změnit já se svými názory, nikdo se nepřizpůsobil mně. Tak jsem si postupně taky musela zařídit, abych mohla fungovat do večera. Včas se do družiny pro dceru dostanu tak 1 -2 týdně, jinak ji někdo vyzvedne a odveze na trénink. Já ji pak vyzvedávám v 18 hodin, přesouváme se přes celé město, domů dorazíme okolo 19. hodiny a ještě nás čekají úkoly a příprava do školy. Pro dceru je to asi náročné, ale sport si vybrala sama. Proti tobě jsem asi krkavčí matka. Pokud se někde objeví problém, od malička ji vedu k tomu, aby si to vyřešila sama a zatím to funguje - je samostatná a průbojná. Ví ale, že se ve svých záležitostech musí spolehnout na sebe. V žádném případě to ale neznamená "studený odchov", hodně se mazlíme, ale dospělo to k tomu, že dcera by se dokonce styděla, kdybych za ni jednala.

Pokud hledáš práci, musíš si sebekriticky zhodnotit, co můžeš nabídnout. Pokud z tebe má potenciální zaměstnavatel dojem, že budeš v práci, pokud zrovna tvůj syn nebude mít nějaký problém a ještě tě to nebude bavit, těžko tě zaměstná.
Já jsem měla stejný postoj po mateřské, že rodina je na prvním místě, že se nebudu nikoho doprošovat a postupně jsem se propadala do deprese - zjistila jsem, že s tím přístupem jsem nezaměstnatelná úplně všude, že po mě neštěkne ani pes, že jsem k ničemu. Ostatní si to taky museli nějak zařídit. Tak jsem musela na to jít jinak - ZAČÍT U SEBE. Teď to není ideální, ale je to lepší než předtím.

Já osobně jsem sice v jiné zemi nežila /např. USA, příp. na severu Evropy/, ale troufám si tvrdit, že to tam taky není všechno super a nej. Že tam ženy žijí tak jako my - prostě buď rovnoprávně, nebo jako puťky. Stále platí, jaký si to uděláš, takový to máš. A je jedno, kde žiješ. I když tohle rčení určitě neplatí např. v takové Čečně a jinde. Ale myslím, že s tím jsi to srovnávat nechtěla.