Názory k článku To já poznám

No neznámá,
vy jste ale kus "koně" takhle do toho zase vletět!
Doporučila bych dát nůž na krk, rozvedeš se nebo konec. Jinak se může stát, že ve čtyřiceti zjistíte, že na děti a nové partnerství už téměř pozdě a on si bude mýt ruce, že nikdy přeci nic nesliboval.. Mám s tím jisté zkušenosti a málokdy to dopadne dobře, bohužel.
Je to těžké, ale MUSÍTE kvůli sobě!

Čtu si Váš příspěvek a cítím se, jako bych to byla já po dalších 10 letech, odejděte.představte si, že s nemilovaným člověkem budete žít dalších 20 - 30 let, s někým, s kým si nerozumíte, každý názor, každá představa je jiná, nesouznění, neláska, nemáte co ztratit, stejně jste sama, já také, po desetiletém manželství jsem to pochopila, manžel se sice snaží, dává mi najevo lásku, ale já vím, že mě nadále v duchu kritizuje, ponižuje, tak jak kritizuje a škaredě mluví o druhých lidech, asi si ani neuvědomuje, jak zlý je, jak mě to deptá a vycucává pořád poslouchat ty jeho negativní komentáře na cokoliv, okolí jej ale vnímá úplně jinak, sama nevím, co bude dál. Má rád své syny, 4 a7 let, věnuje se jim, nekouří, nepije, ženskou nemá, přestože už spolu 2,5 roku nespíme, v poradně jsme byli, nic nepomáhá, on se nezmění a já také nemůžu změnit svou osobnost, v jednu chvíli jsem si řekla už dost, už mě to nebude zraňovat, přestane mi na něm záležet a pak se to opravdu stalo a už ty jeho řeči tolik nebolely, mám jen strach z finanční nejistoty a z jeho chování vůči mně,před syny, kluci ho mají rádi, ale je vidět, že naši situaci vnímají a že toho staršího to trápí, budu to ale muset řešit, už i kvůli nim.

Ahoj Kočičko,
mám podobnou bolestnou zkušenost jako ty a proto, ti velice dobře rozumím,jaké to je nedůvěřovat člověku, kterého milujeme. U nás to probíhalo podobně, taky byla(je)kamarádka, taky radila a taky bylo mnoho a mnoho SMS. Já už jsem měla z každé SMS depku. A ještě představa, že s tou užasnou probírají naše problémy. Manžel nakonec ode me odešel, myslela jsem, že děti to nepřežijou, ale ty jsou v pohodě, manžel je taky v pohodě,jenom já jsem ta divná, která si to neužívá. Vůbec nevím co dál, manžela mám pořád ráda, on prý žádný vztah nemá, ale domů se mu nechce. Byla jsem u psychologa a ten mi radil, že mám vydržet a čekat, ale mě se zdá, že se nic nemění. Nedávno jsem byla u jiné psycholožky a ta mi radí se rozvést, prý i když se manžel vrátí, tak já si ho nebudu vážit. Tak nevím co bych ti poradila :-(

Ahojky všichni, jak to tady pročítám, tak se pokusím napsat svůj příběh trochu výstižněji.Možná se ve mně bouří hormony a nějak si to všechno moc beru a přemýšlím moc nad tím, jsem totiž těhotná a končím 7.měsíc.Na mimi se moc a moc těším a teď k mému životnímu příběhu.
Brali jsme se s manželem v r.98 po dvouleté známosti,museli jsme a týden před svatbou jsme o dítě přišli, byla jsem ve 4.měsíci - bylo to bolestivé, ale čas to zahojil.Po svatbě jsme bydleli každý u rodičů a opravovali si hnízdečko(domeček),kde přivedeme své dětičky.Po třech měsících jsem otěhotněla a poprodila krásnou a hlavně zdravou holčičku, to už jsme bydleli ve svém.Dcerce je 6.let a půjde v září do školy.Vše klapalo,bylo to OK.Manžel chtěl další dítě. Ale měli jsem pouze 2+1 a hračky byly všude, pokojíček žádný.Proto jsme se rozhodli, že se zadlužíme, nějaké penízky byly,stavební spoření taky,tak jsme zrekonstruovali podkroví.Od střechy.. 2 dětské pokojíčky+ložnice+sociálka a posezení v podkroví(kde mám kytičky,které miluji)- krása.Jenomže asi po dvouletém bydlení v podkroví, štěstí netrvalo dlouho.Musím říct, že manžel je velice šikovný a spoustu věcí udělá sám,opravdu makal do noci-klobouk dolů.Udělal pro nás hodně, já bych vyplivla duši.Zatím jsem brala pořád antikoncepci-manžel pořád toužil po miminku,ale já jsem si řekla,že ještě nějaké penízky ušetříme a pak do toho prásknem.Byla taková krize,že jsme prostě plnili oba jen základní rodinné povinnosti.Oba jsme to cítili, žádné doteky,pohlazení...-nucený sex.
Já jsem loni v říjnu dobrala balení antikoncepce, že začneme na mimi pracovat a uvidíme,kdy se to chytne(znáte to v dnešní době).A ono se to chytlo hned ani nevíme jak, takže znám přesně den početí, tolik sexu zase nebylo,abych si to nepamatovala.Když jsem to oznámila ménu muži, bylo to "cože"??Prostě jsem jen těhotná-děsné.Nějak jsme to přes vánoce proklepali,ale mé prožívání těhu bylo jen s dcerkou. Teď jsem před 3 měsíci zjistila,že si manža dopisuje s nějakou ženou - 100sms za měsíc, běžně 12sms/měs.udeřila jsem na něj.Sms se snížily na 50 a nyní dopisuje si přes počítač přes Vodafone.Prý je to jen kamarádka(vdaná+2 děti a zná ji 7.let), které mám poděkovat za to, že nám zachránila manželství.Hrůza děkovat nějaké náně. Včera mi oznámil, že měl v létě rozvodové papíry v šuplíku v práci a chtěl se rozvést a právě ta dotyčná"nána" mu to rozmluvila.Super co.
Tak jsme to maželství řešili a já jsem si myslela, že když jsme letos na začátku května to nějak pořešili a myslela jsem si, že bude vše OK.Milovali jsme se tak jako za celé těhu ne,bylo to krásné.Jenže sms chodí dál, telefon je zamčený pod PINem, s telefonem chodí na záchod...všude (že by puberta)
Tak spím 4 hodiny denně a mám nervy v pr.., jediné čeho se bojím, ať je s mimískem všechno v pořádku a narodí se se vším co má mít a dále nevím, jestli mám náš vztah ukončit a nečekat až se mimi narodí, prostě nevím co bude dál.ZA poslední měsíc těhu jsem nepřibrala ani kilo-co mi řeknou v poradně?Rozbrečím,jak se mě na to sestřička zeptá.Děsí mě představa,jak dcerce budu muset vysvětlovat, že se stěhujeme-myšlenky mám všelijaké,má tu spoustu kamarádů-narodila se tady,že?A nemluvě o tom, že tatínka miluje, tak jako já.
Navenek vypadáme jako ta nejvzorovější rodina, ale uvnitř je to jiné.
S manželem jsem si důvěřovali a věřili si, nebyl důvod. Teď ho kontroluji na každém kroku, podezřívám a přestávám mu věřit a myslím,že to je asi to nejhorší, co nás může ve vztahu potkat.
Má to ještě vůbec cenu něco zachraňovat?Jsme mladí, já 32.let(včera) a manžel za měsíc 35.let.Můžeme jít každý svou cestou a být po zbytek života šťastní,brečím-děsná představa, nevidím na klávesnici.
Kdo jiný může milovat své děti více než vlasní otec?
Měli jste podobnou situaci a jak ji pořešili?
Mějte se všichni hezky Kočička

Neznámá,
tos mu to pěkně zbaštila, a baštíš mu to dodnes.
My chlapi jsme kolikrát hrozný hajzlové.