Názory k článku Alergici ve škole

Clanek Phdr.Novosada mne velmi zaujal. Zabyva se totiz problematikou, kterou chci popsat ve sve diplomove praci. A proto se vas ptam, jake mate zkusenosti s vyukou v laznich? Melo vase dite problemy s navratem do skoly a dohanenim latky?

Když jsem si přečetla článek, čekala jsem napjatě na první reakce...Já i manžel jsme oba astmatici a alergici a starší dcera je obraz rodičů. Zatím alergie, atopický ekzém a dlouhodobé kašle a rýmy. První 3 roky školní docházky jsme nějak přežily, paní učitelka po půlroce pochopila, že malá prostě smrká a kašle a není při tom nemocná a že se očas škrábe a často nesmí do plavání, protože má ekzém v neúnosném stavu. TeĎ ve 4-té třídě máme novou mladou, nadějnou paní učitelku. A já zvažuji jestli si s ní promluvit. Začlo to tím, že jsme do školy nastoupily o 14 dní později z důvodu účasti na alergickém pobytu u moře...a během prvních 3 dnů, kdy se nestačila ani rozkoukat donesla 2 černé puntíky s tím, že když jich bude mít 5 tak dostane důtku. 48 hodin po té co vystoupila z letadla mi došlo že to asi bude boj. No a pak psaly diktát v den kdy rýma a kašel - nad ní zvítězily - byla z toho tak ubytá že doma odpadla...a diktát samá chyba.
Je to přesně jako v tom článku. Ale já mám obavy, že se setkám s přístupem "matka jde hájit své neschopné dítě" ....a tak zvažuji, nechci, aby se na malou dívali jako na chudáčka, aby měla úlevy. Ale připadá mi zbytečné ji nechat doma pokaždé když smrkne ze strachu, aby nepřinesla špatnou známku. Navíc od sebe vím, že ráno netuším co příjde. Stačí jeden zvířený prach od auta na ulici a pokud je to TEN dotyčný prach..což nikdy nevím...dusím se až do večera...
Omlouvám se za dlouhé povídání, ale za týden jsou třídní schůzky a já se potřebuji rozhodnout, tak každá rada je pro mně zlatá.

Z mých pěti dětí jsou tři alergici, takže mám bohaté zkušenosti. Ve škole jejich potíže plně akceptovali, děti jezdí i na tábory a nemají žádná velká omezení, jedna moje holčička měla potravinovou alergii na pšenici, což v praxi znamenalo, že nesměla třeba knedlíky nebo chleba. jela tedy na školu v přírodě s krabicí od banánů plnou alternativních potravin, které jí paní učitelka dávala. Ostatní děti jí záviděli, když místo chleba měla rýžový chlebíček s čokoládou (ta jí nevadí). Do ozdravovny jezdíme pravidelně každou zimu - je tam kolem deseti dětí na tři paní učitelky, takže i dcera na gymnáziu zvládla pak přechod po ozdravovně do školy. Do ozdravovny jezdím s dětmi na turnus pro maminky s dětmi a tak si na to můžu i dohlídnout.