Názory k článku Adopce - díl 6. - přepadovka

Vazena pani Jano, myslim si, ze uklizeno by mela mit doma kazda spravna maminka, at uz ma jedno dite nebo vic..Kazdopadne i me se stane, ze vse neni OK, ale spinava podlaha, poprevraceny nabytek, hora neumyteho nadobi nebo flasky od piti neni zrovna to nejlepsi prostredi pro deti. Na druhou stranu je od vas moc hezke, ze se svym detem maximalne venujete a zaroven si cenim vaseho manzela, ze vam ochotne pomaha pri hlidani deti. Vim, ze v dnesni dobe jsou adopce zdlouhava zalezitost, ale preji Vam, aby u Vas deti nasly spokojeny domov a aby i Vy jste z nich meli jen radost:o) Kristina Julie Renard ( Dijon )

No,dneska jsme byly s Kájou v Lešné v ZOO,vyjely jsme ráno v 7 a vrátily jsme v 19 hodin-teda doploužily. Tak jsem se porozhlédla po bytě a asi bych taky neprošla, protože Kája spinká, užila jsem si povídání,koupání, kafíčka a teď si tady čtu, a v kuchyni na mně řve nádobí, kterému se nechce do myčky, taťkovi smrdí nohy, jak tvrdě usnul při fotbale, asi by nás i zavřeli. Snad jsou důlěžitější věci,než "vylízaná" kuchyň a byt upravený "na čumendo".
Ahoj spokojené hříšnice,jsem s vámi

Lenka

Fakt nechápu. Ne maminky a tatínky, kteří chtějí adopčátko, ale ten systém. A zvlášť ho nechápu u rodin, které mají již vlastní děti a chtějí zkrátka dát rodinu nějakému tvorečku, na kterého jeho vlastní krev zanevřela. Proč se musí vyplňovat tisíc hloupostí typu moje zábavy, vybavení domácnosti, špatné vlastnosti manžela apod.? Nač musí rodiče dělat psychotesty a navíc ještě IQ testy? Nač musí zkušení rodiče absolvovat rodičovský kurs? Nač to všechno, nač? Ve prospěch adopčátka? Tak o tom dost silně pochybuji.
Možná je to laický názor, ale myslím si, že pro "opuštěňátko" je nejdůležitější v co nejranějším věku získat rodinu, navázat vztah se "sourozenci", citově se navázat a zapadnout mezi "své". Čím je děťátko starší, tím více si pamatuje a tím to jde všechno hůř a rané vzpomínky mohou jeho vývoj a psychiku do budoucna sakramentsky poznamenat. Proč si musí malý tvoreček, který se narodí, a jeho biomamča nemá zájem o jeho výchovu, "užít" kojeňáků a děcáků? Proč si musí ze svých prvních třech let odnést vzpomínku na to, že "maminka" byla společná pro děsnou spoustu brášků a sestřiček, že se "maminky" střídali apod.? A to nemluvím o zařízeních, kde se ještě neprobrali ze starých časů a odkud si mrňous do života přinese i pár hrůzných vzpomínek na velmi prapodivné zacházení (v žádném případě teď neházím všechny ústavy do jednoho pytle, ale bohužel existují místa, která připomínají chováním tet spíš vězení, než domov).
Nebylo by přeci jen o dost ideálnější po uplynutí oné 2 měsíční lhůty pro rozhodnutí biologických rodičů, zda cvrčka vychovají, či nikoliv, bleskurychle přesunout dítě do nějaké, svým způsobem jakékoliv rodiny?
Jen si tak představuji situaci, kdy mladá 16 letá holčina romského původu s otcem incesťákem a matkou alkoholičkou a 9 sourozenci ve věku od 1 do 14 let těsně po porodu přemýšlí, jestli to miminko chce nebo ne. A nakonec řekne, že si ho nechá. Jaká péče se takovému tvorečku dostane? Dědeček ho bude mít "moc" rád? Babička mu dá nabumbat něčeho dobrého? A co jeho mamča ve svých 16 letech? Dokáže se mu věnovat anebo radši vyrazí na dízu? A co tetičky a strejdové - nesnědí mu sváču? Teď malinko přeháním, ale stejně. Takové mimčo nebude mít na růžích ustláno a pravděpodobně dřív nebo později stejně skončí v nějakém děcáku či později pasťáku anebo pak i ve vězení (to samozřejmě až po vyrostení). Ale v tu chvíli, kdy se ona romská 16 letá mamča rozhodne, ji nikdo nenutí dělat psychotesty, IQ testy, rodičovský kurs, nemusí nikomu sdělovat špatné vlastnosti svého manžela ani se nemusí nikomu svěřovat s tím, jestli má lednici, pračku anebo aspoň svoji vlastní postel. Jasně dítě bude určitě pod dohledem sociálních pracovnic, ale co to změní na způsobu jeho vývoje, růstu?
A zatím někde je rodina, která už několik let vychovává své vlastní děti a možná má někdy doma trochu nepořádek a nevlastní nejmodernější lednici či mikrovlnku a možná taky mamince občas vytečou nervy a svým ratolestem pořádně nandá vařečkou a možná taky taťka občas někdy dělá trable a mamku zatraceně štve a možná to tam zkrátka není úplně dokonalé, ale je to furt lepší, furt stabilnější, jistější a pro vývoj "opuštěňátka" přijatelnější, než jedna společná teta a život bez pohlazení, mazlení, mámovské a tátovské lásky. Tety určitě mají děti rády, ale budou s nimi dělat na jaře píšťalky, pomazlí si je večer jen tak po večerníčku, každé zvlášť, v klidu? Možná jo, ale pochybuji, že na to budou mít dostatek času. Zkrátka tvorečkovi prostě určitě bude líp, když bude u jedné maminky a bude se o ni dělit se dvěma "sourozenci", než když bude v děcáku.
A tak se ptám - proč musí být rodina, která chce dítě adoptovat, absolutně ideální? Jaký má smysl 5 let zkoušet rodiče od dvou dětí, jestli budou schopni zvládnout dítě třetí. Jaký smysl to martýrium má? Znovu se ptám - prospěch adopčátka? Nenechte se vysmát. Mám pocit, že sociální pracovnice nejsou bůh, a to je jedińá osoba na světě, která může se stoprocentní jistotou říct, že vybraná rodina se nikdy nepohorší. Sociální pracovnice a následné komise to mohou jen odhadovat. Vždyť se může klidně stát, že po 10 letech po adopci prcka taťka dostane "zápal lýtek" a mamku opustí, spustí se rozvodové řízení či co já vím a co pak. Vezmou už člena rodiny adoptivním rodičům zpátky do děcáku?
Ne, fakt to nechápu. Myslím, že bylo-li by něco ve prospěch adopčátek, pak jedině zrychlení adopčního řízení, vymazání zbytečných formalit a prostě bleskové přesouvání dětí do rodin, které o ně mají zájem.
Ne, nemohu zaručit, že dítě se bude mít v nové rodině božsky. Ale kdo může?

Díky za tip, okamžitě jsem si to přečetla a jsem klidnější. Něco na tom bude. Známí vychovávají děti téměř ve sterilní čistotě a každou chvíli jsou nemocné.

V tomhle máš bohužel pravudu.Některé paní na socialce jsou tam jenom asi na ozdobu.S tou "svou" mám zrovna čerstvou zkušenost.U soudu, minulý měsíc, kvuli snížení výživného ze sebe vypotila pouze 2 slova.Na otázku soudce,jestly se chce zeptat na něco otce,řekla NE,to samé na otázku na matku:-(((((Chtěla jsem po ní aby mi sepsala žádost na exekuci(byl to jenom pokus z mé strany).Odpověd mě dojala:ted nemám čas,přijdte až za 14 dní!!!!!!!!!!MMCH za 14 dní jsem to dlužené výživné už měla.Chtěla jsem po ní pře několika lety aby přišla k nám a potvrdila u soudu,že já se na rozdíl od "otce" dětí starám.Odpověděla mě že nikam chodit nebude,chodí jenom tehdy,když si to vyžádá soud.
Dřívější soc. pracovnice byla špičková.Mohla jsem se na ni s čímkoliv obrátit,přijít za ní kdykoliv,přijela i s koleginí k nám a v klidu jsme vše rozebraly,pomohly mi se získáním bytu,.......Takhle si představuju soc. pracovnice.
Takový člověk o kterém píšeš na socialce nemá co dělat.