Názory k článku Broučku, neviděla jsi...???

Možná jsem jediný chlap na této diskusi ale když čtu vaše příspěvky, tak prostě musím. Ještě donedávna jsem byl v domácnosti za moulu který stále hledá, pak ale přišlo druhé dítě a po roce manželčiné mateřské jsem na rodičovskou dovolenou se starostí o domácnost a děti nastoupil já. Neuklízím ani nevařím tak dobře jako má drahá polovička ale snažím se. Po roce pobytu v domácnosti kdy jsem to já kdo dává věci na "své" tedy jinak řečeno mnou určené místo jsem to já, kdo vše ví a manželka tápe po bytě. Člověk si prostě podvědomě zafixuje polohu věcí a vidí je dříve než ten kdo je neukládal. Pokud vám mohu poradit tak nechte prostě manžela víc uklízet (alespoň své věci), on pak bude vědět kde je hledat.

Trefné...hlavně poslední odstavec. Je to bezva táta ...našich přijatých dětí, což je někdy opravdu těžké, a bez nadsázky, humoru a prostě toho, že je to správný chlap by to nešlo. Tak mu přichystám spoustu věcí pod nos a někdy se smějeme, že nám pračka sežrala ponožky, Lukáškovi sám odešel sešit...nebo prý s námi bydlí pan Franta Samo. Ale těžko bychom hledali jiného tatínka, který už se těší na třetího raráška...(máme vyřízenou třetí žádost a už se nemůžeme dočkat, až budeme větší rodina.....Natálka (6) to vidí takto: bude nás víc, bude větší sranda a bugr. Přesně před chvíli...Nadi, neviděla jsi ty velké modré nůžky?

S chutí jsem si přečetla postřeh muže, který doporučuje nechat protějšku určit systém uspořádání. Vážím si snahy, leč skutečnost je trochu jiná. Vlastníme velký dům, kde je vše v mé režii. Jeho součástí jsou garáž a dílna, které jsou zase naopak v péči mého muže. Vedle nářadí a svého miláčka tam má i své křeslo a časopisy. Prostě své mužské království, bez jakéhokoliv zásahu ženy. Problém hledání se bohužel nevztahuje jen na prostory v mé režii, ale i na ty jeho. A neustále tam nemůže něco najít. Pro mě to má jednu velkou výhodu, při hledání nevolá "miláčku, kam si to dala?!" Všem vřele doporučuji! Martina

Při čtení tohoto článku jsem se musela opravdu pousmívat,ač jsem měla chvilkami stav,kdy jsem se ocitla v naší domácnosti a ten Honza byl můj manžel.U nás - asi jako v každé rodině - uklízím já.A pak tedy vše padá na moji hlavu.Po 3 letech manželství a po 5 letech společného žití v jednom domě si můj manžel nepamatuje,kde má kraťasy,kde jsou pracovní věci...atd.Takže já,ač spím nebo sekám zahradu nebo mám ruce v těstě,musím jít a vyndat mu oblečení ze skříně a připravit mu to jako malému prvňáčkovi.O společném jídle ani nemluvě:naše maličká připraví prostírání (je ji 2,5 roku),on si dřepne na zadek a čeká.Malá tedy donese i příbor,která ji samozřejmě připravím a on dřepí.Malá donese i různá dochucovadla,on dřepí.A když pak konečně nanosím jídlo já a sednu k jídlu,něco mu chybí.Teda se zvedne,stoupne si před kuchzňskou linku,zírá na ní a ptá se mě:kde to je?,aniž by otevřel jakákoliv dvířka.Jednou jsem nestila doběhnout včas a byly vyndané všechny mouky,cukr se mu vysypal...byl o skříňku vedle - od té doby ani neusedám ke společnému jídlu,dokud on nezačne jíst a já mám tak jistotu,že se taky v klidu najím.

Konečně chlap, tak mi třeba poradíš. Když jsem se k manželovi nastěhovala, měl na všechno oblečení jednu skříň. Mým spolužitím se na tom nic nezměnilo. Má stále tu samou jednu skříň (sám pro sebe). Džíny, trička, svetry a mikiny má ve dvou šuplících ve 4 hromádkách. Ostatní věci visí. Nejprve jsem se pokoušela udělat jednu hromádku ze svetrů, jednu z triček a ostatní mišmaš. Ale on to nedodržoval, tak jsem toho nechala a dávám mu to tam, jak to přijde pod ruku. Přesto manžel otevře šuplík (ve skříni, která je jen jeho již 15 let), koukne dovnitř. Tam dvě hromádky. V té blíž k němu je asi pět triček a navrhu svetr. V té dál od něj jsou tři trička a pyžamo. Manžel tedy nakoukne do šuplíku a prohlásí "už zas nemám žádný trička". Proč nejdřív tu hromádku neprohrábne, aby zjistil, jestli tam opravdu žádná nejsou? Můžeš mi to ty nebo nějakej chlap KONEČNĚ VYSVĚTLIT? PROSÍM !!!!!!!!