| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Stáří 3 roky: válí se po zemi, jakmile řeknu "ne"

 Příspěvky 110 z 78 [Dalších 68 >>]
28.1.2005 18:55:36
Petro,
rozhodně přesvědči manžela, že NESMÍ být po vůli syna. Když jeden z Vás řekne NE, tak MUSÍ VĚDĚT, ŽE NE a že Vás neukecá. To, že Ty řekneš NE a manžel to zařídí jako ANO, bude mít vysoce pravděpodobně za následek dvě věci: 1) syn si zvykne, že je vždycky po jeho vůli, což bude znamenat, že ani jednoho z Vás nebude poslouchat (a nebude zvyklý poslouchat ani třeba učitele ve škole), a věř, že situace bude čím dál horší pro celou rodinu (protože jak poroste, bude mít čím dál větší možnosti k prosazování své vůle, počínaje nevhodnými pořady v televizi, přes nevhodné stravování a neučení se až ke krádežím, drzému chování a ubližování druhým, což mluvím o dítěti zhruba pěti, šestiletém, a čím starší, tím pochopitelně horší věci může tropit, ve věku dospívání to může pokračovat drogami, loupežemi, znásilňováním atd.) 2) to si piš, že dítě vycítí, že netáhnete za jeden provaz, a bude štvát jednoho proti druhému, což pochopitelně může způsobit totální rozvrat manželství.
Moje rada: přesvědči manžela, že MUSÍTE táhnout za jeden provaz (samozřejmě vol co nejtaktičtější způsob - dá-li manžel na "věcné argumenty", sežeň patřičnou literaturu a dej mu ji přečíst, dá-li na "podkuřování", podkuřuj apod).
Držím palce.
M.
P.S. - nevěř, že SE TO samo spraví. Nespraví se vůbec nic. Můj syn bude za pár dní slavit sedmé narozeniny, a to KOUKÁM, co všechno se vyvrbí, že jsme dělali ve výchově špatně - ačkoliv jsme si celou dobu mysleli, že vychováváme nejlíp, co to šlo...
Líza
28.1.2005 13:22:18
Petro, jediný tip, který mám, je domluvit se s manželem, že bude taky důsledný. Jestliže si aspoň někdy malý vztekáním a válením po zemi vynutí, co chce, působí to jako odměna posilující nežádoucí chování. Pokud vydržíte, že nějakou (i dlouhou) chvíli ječí a válí se, přijde na to, že mu to není k ničemu dobré a časem to přestane dělat. Naopak se zaměřte na to, aby se mu "vyplácelo" klidné chování - tj. požádá-li o něco hezky, je-li schopen na splnění své žádosti chvilku počkat, chválit :-) Chce to čas ale hlavně důslednost. Podle mě.
  • 
28.1.2005 13:15:48
Máme doma chlapečka, necelé tři roky a bojujeme se záchvaty zuřivého vzteku. Většinou když nedostane to chce. (Manžel většinou nevydrží, tak je stejně po jeho)Skoušela jsem i osvědčenou sprchu, ale pak se zase nechce večer koupat. Nejhorší situace je u babičky a dědečka, kteří tyto záchvaty nezvládají a na Lukáše křičí, že je nevychovaný. Poradíte někdo, jak dál?
  • 
17.6.2004 21:33:54
Milá Petro, poradit neumím, ale když jsem ten příspěvek četla, připadal mi jak vystřižený z našeho rodinného alba. U nás je to přesně totéž, zpestřeno občasnými výkřiky tatínka "Udělej s nimi něco, ať mám chvilku klid!"
Takže srdečně soucítím a statečně se probíjím dalšími dny. Zkouším všechny zaručené i nezaručené postupy a většinou končím mým hysterickým záchvatem a následnou depresí, že jsem zase jednou něco nezvládla a odnesly to děti. (Ti slaďoučcí a neviňoučcí andílci, co tak krásně spinkají ve svých postýlkách a jakmile se probudí , tak jim narostou rohy.)
Martina
  • 
25.4.2004 11:59:40
Ahoj,tak jsem si s velkým zájmem přečetla všechny příspěvky a jsem moc zvědavá do které kategorie zapadne ten můj šmudla.Zatím je mu 9měs.a je to zlatíčko, takže nemůžu přispět nějakou naší "historkou",ale chtěla jsem dát tip na knížku od Steve Biddulpha-TAJEMSTVÍ VÝCHOVY ŠŤASTNÝCH DĚTÍ.Je tam jak tohle všechno co tady popisujete úspěšně zvládnout.Podle některých příspěvků už pár lidiček tuto metodu "stůj a přemýšlej" a "dohoda" vyzkoušelo a jak jsem četla tak s úspěchem.V knížce je rozebrán i problém školek a odlišnosti při výchově chlapců a dívek.A také proč vůbec nevztáhnout ruku na svého potomka.
Já ji přečetla za dva dny (má 133stran) a stojí kolem 150Kč.Vydalo ji nakladatelsví Portál.Určitě víc v případě zájmu naleznete na www.portal.cz
PS:autor vydal ještě knížku Proč jsou šťastné děti šťastné, která je taky super.
Takže přeji hodně pohody a pevné nervy a jen samé "vyhrané bitvy". (samozřejmě v tom pozitivním smyslu:-))
Martina
17.3.2004 18:51:02
PC melo byt v 11, aby nad PC nestravili cely den. Proc nebyli ve skole, pokud si pamatuji byl vikend nebo nejake svatky, mozna prazdniny... je to nejmin rok, tak fakt nevim.

Muzes tomu verit nebo ne, ale zeptej se nejakeho detskeho psychologa, potvrdi Ti, ze takovych pripadu neni zase tak malo, jak by clovek cekal.
Seven
  • 
16.3.2004 14:23:25
Jenomže na testování PC her musí mít člověk sakra trpělivost a být precizní v popisu každé chybičky, na kterou narazí, ev. i vědět, jak by se dala napravit.
Ono ke psaní recenzí na filmy taky nestačí chodit rád do kina. i když mnozí "recenzenti" si to myslí a podle toho pak jejich dílo vypadá :-)

U zmiňovaných kluků by mě však zajímalo, jestli aspoň ty hry hrají pořádně, celé a bez podvádění? Jestli oni nemají ten počítač jen jako "lepší televizi", čemuž by odpovídaly i ostatní jejich projevy. Smutný příběh.. :-(
Mirka
  • 
15.3.2004 16:32:50
Omlouvám se, že jsem nepochopila smysl textu v přechozím příspěvku, ale co znamená věta "začít s PC od jedenácti"? Jedenácti (předpokládám hodin) dopoledne? večer? Neštymuje mi tam ani jedno, dopoledne mají být ve škole a v 11 večer dávno spát...
To, že nevydrží v jednom kroužku dlouho, ještě není nic katastrofického, lepší vystřídat jich víc než žádný, třeba nakonec potkají ten pravý. A i kdyby ne, budou aspoň letmo vědět, že něco takového jako např. mineralogie existuje.
Iva
  • 
14.3.2004 17:20:14
Ach, Evi, to samé v bleděmodrém jsme zažívali my, už jsem to tady i trochu popsala, taky jsem se divila, že k nám nikdo neposlal sociálku, co to bylo občas za řev, a jednou mě dav srocený na ulici u jednoho záchvatu vyslýchal, jestli jsem matka, a jestli jsem dítě třeba neunesla, když se mnou tak nechce jít, tenkrát jsem byla na psychiatra já. Nemít další dítě, které ač ve znamení berana (a občas se to taky silně projeví) bylo normálně zvladatelné (občas jsem při tom kontrastu skutečně jen zírala), taky bych si o sobě coby vychovateli myslela své, a o dítěti taky. To rodiče poddajných dětí prostě nepochopí, to je marné. Ale vážně se to s věkem zeslabuje. Uvidíš, že brzo bude líp.
Iva
  • 
14.3.2004 17:07:45
S tím důvodem to je tak, že syn se v podstatě vztekal tehdy, když něco nebylo jak to on chtěl. V podstatě hlouposti, občas jsem ani nepochopila, proč. Takže důvod byl třeba že jsem na záchodě spláchla (když to chtěl patrně udělat on),nebo naopak nespláchla a čekala, až to udělá, když jsem za ním šla moc pomalu a nebo ho naopak předešla a to on nechtěl, nebo jsem neviděla něco, co se mihlo a on mi to ukazoval, atd. Spousta věcí se nedala ovlivnit, takže to byly dost nervy, s čím zase přijde. On nic neřekl,(nejdřív to ani neuměl) jen poodešel, grimasa a začal se najednou hroutit na zem se strašným řvaním, vrhal se na mě nebo na věci a trhal je nebo do něčeho bušil, a já se musela dohadovat, co se mu vlastně nelíbí...Někde jsem četla o knize Dítě Tyran, tak jsme se smáli, že to byl ten náš...Už je ale v pohodě...ale sklon vztekat se má pořád, jen se většinou líp ovládá.
 Příspěvky 110 z 78 [Dalších 68 >>]

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.