Názory k článku Já ještě spát nepůjdu!

S tím zásadně nesouhlasím. Dětem patří velká pozornost, čas jen pro ně, kdy se jim rodiče plně věnují a nejsou ničím rušeni, ale nejsme jen rodiče, jsme i partneři, kteří chtějí a pro dobré fungování vzthu jsou i povinni vyhradit si část dne pro sebe navzájem bez toho, aby jejich pozornost byla soustředěna na děti. Neumím si představit, že by mé dítě běhalo po bytě, dokud se samo nerozhodne, že půjde spát. Můj syn ví, že o máme moc rádi, že je čas na hru a čas na spánek. Uspávací rituál jsme zavedli již ve třech měsících, vklidu jsme trvali na svém, když přišli v uřčitých fázích broblémy, zvládli jsme je. To, že je jasné, kdy se půjde spát a co se před tím bude dělat pomáhá viditelně synovi např. v době nemoci (při společném pobytu v nemocnici syn trval bezpodminečně na dodržení všech našich rituálů) a na rozdíl od dětí, které je neměli, se aspoň vyspal.Navíc pokud je mi známo, spánek po půlnoci již nemá takovou hodnotu.
Kateřina

Máme podobný problém, starší syn usíná od malinka špatně, vždy vyžadoval abysme u něj byli než usne, dnes sice umí usnout sám, ale je to velké přesvedčování, jinak chce abychom tam zůstali. Dokud spal s námi v pokoji, přelézal v noci taky k nám, někdy se pak zase vracel do postýlky, prostě cestovatel. Když jsme ho dali do vlastního pokojíčku, chodil v noci k nám a chtěl spát s náma, sám v pokoji spát odmítá, když se v noci probudí, cože se děje z 98%. Za 3 roky bych spočítala noci, kdy spal v kuse na jedné ruce. Po narození druhého syna šel manžel spát ke staršímu do pokojíčku, nebot malého budilo, když k nám starší chodil a někdy jsme se i dohadovali, zda má jít zpět sám nebo zůstat u nás. Navíc v noci děsně kope, takže když jsem kojila, měla jsem strach, aby mladšímu neublížil. Od té doby co s ním spí táta v pokojíčku docela spí, probouzí se jen občas na čůrání nebo pití. Ale stále ve spánku kontroluje, jestli tam táta je nebo ne. V momentě kdy manžel odejsde do práce (před 6 hod), je do 15 min. většinou vzhůru. Od mommentu, kdy jsem ho přestala kojit, vstává v 6 a je mu jedno, kdy jde spát, přes den už většinou nespí, chodí už do školky, takže usíná kolem 20.00 hod, jinak by to ve školce vůbec nevydržel. Když po obědě usne, večer usíná po 21.00 ráno vstává stejně v 6, at je víkend nebo všední den.

U naší dcery se to zase často měnilo. Dva měsíce usínala u prsa, pak s dudlem s námi v posteli - následně přenesena do postýlky, pak jsme dudel stratiti, jiný nechtěla, tak zase u prsa, pak naučena usínat v postýlce atd. Problém máme jinde. Rituál usínání máme, ten jí očividně vyhovuje - už sama napovídá co bude dál - ale když skončí poslední "bod", tak jaksi nechápe, že už následuje jen usnout. A to pak jsme s ní v ložnici, kde s námi ještě spí v postýlce, i přes hodinu. Buď já nebo manžel, nejlépe oba. Ví, že musí ležet, ale povídá, hraje si, chce čajíček, někdy se i pořádně vzteká a vymýšlí si všechno možné,aby nemusela spát. Co s tím?

A k biorytmům: Já bych výrazně do přirozeného režimu dítěte nezasahovala, ale na druhé straně, aby se zachovala jakási "psychohigiena" celé rodiny, tak i rodiče (manželé!) potřebují mít čas jen na sebe - a to kdy jindy než večer prakticky nejde. Děti to nepochopí, ale měly by to respektovat...

Ja si take myslim, ze pravidelnost je pro deti a naopak nepravidelnost je o neochote rodicu byt dusledni, ale jak je videt z veku mych deti, jsem mozna "zastarala struktura". Kdyz se narodil starsi, zavedl si pravidelny rezim sam a pro nas to neznamenalo zadnou komlikaci, protoze jsme byli radi vsichni spolu a nevadilo, ze musime byt nejpozdeji v sedm doma. Mladsi se narodil jen o patnact mesicu pozdeji a potom uz se stal pravidelny rezim holou nutnosti. Neslo jen o to, "mit vecer od deti pokoj", ale vubec zvladnout denni provoz. Tezko bychom mohli jit ven, kdyby rano jeden vstal a druhy dalsi dve hodiny spal, pak zase usnul ten prvni a tak podobne... Je pravda, ze jsme meli spoustu dennich ritualu, detem se to moc libilo a vyzadovaly je, pro me to bylo trosku unavne, ale co naplat.
Dnes je trochu jina doba a trendy jsou jine, je veci kazdeho rodice, co poklada za lepsi, nakonec on si to pak musi delat, ze.
Muj bratr se zenou maji dve deti(5+2) a treti na ceste. Obe deti nechavali jejich prirozenemu rezimu, coz u starsiho bylo jak kdy, ponocovani, a tak. Kdyz mela mladsi Verunka asi 6 mesicu, zacala striktne vyzadovat v pul sedme (asi) veceri, vecernicek a potom Haji! (samozrejme pohadka + dalsi ritualy rano, v poledne)a jim nezbylo, nez se prizpusobit. Zajimave je, ze se okamzite prizpusobil i starsi v te dobe triapullety Kuba a zda se, ze mu to vyhovuje dodnes :-)

Absolutně nemůžu souhlasit se Sosanem, že pravidelnost ukládání ke spánku je jen pro rodiče zdravé. Mám dvě děti, 8 měsíců a 3,5 let (navštěvuje MŠ) a obě děti ukládáme v +-19:10 každý den po pravidelné koupeli atd. Mám s tím výbornou zkušenost, děti spí už 4 měsíce spolu v jednom pokoji a nádherně si na to zvykly a dokonce se na spaní těší!! Starší spí celou noc až do 7:15, mladší s jedním pitím vnoci. Děti se nikdy nepokusily protestovat nebo něco podobného, chvíli si broukají samy pro sebe a do deseti minut max. usnou. Bez pláče. Protom si myslí, že je to pro ně velmi prospěšné a zdravé. A pro nás taky ;)