Názory k článku Malí čtenáři

Ani nevím, jak se zde tento článek ocitnul. Byl psaný pro časopis Psychologie dnes.
Nicméně když už je tu a já ho tu (ještě ke všemu náhodou) objevila, nedá mi to, se k tomu nevyjádřit a nedovysvětlit, co je podle mého názoru vysvětlit potřeba.
To, že se dítě naučí číst v předškolním věku, ještě neznamená, že je hyperlektik. Buď ho to naučí rodiče, nebo se to naučí samo. Pokud ho to rodiče naučí, je to jejich věc (zde je spíš dobré zamyslet se nad tím, proč ho to učí? Protože se o to dítě zajímá? Nebo protože mají rodiče potřebu mít geniálního potomka a ukázat to světu?).
Pokud se dítě naučí číst ve velmi brzkém věku samo, aniž by ho to někdo cíleně učil, pak:
* může být - a s největší pravděpodobností je hyperlektické, ale ve smyslu, v jakém tento pojem užívá prof. Matějček - v tomto případě je hyperlexie pouhé označení skutečnosti, že se dítě naučí číst velmi brzy (jakýsi opak k dyslexii); s velkou pravděpodobností je to spíš příznak vysoké inteligence než čehokoliv jiného
* je-li hyperlektické v tom smyslu, v jakém je hyperlexie vysvětlována ve výše uvedeném článku, je to jen přidružený symptom, spíš plus než minus... hyperlexie se může objevovat u dětí s vývojovými poruchami. V žádném případě ale není diagnózou, dokonce ani diagnostickým kritériem pro jakoukoliv poruchu. Neznamená to tedy, že pokud je dítě hyperlektické, má nějakou vývojovou poruchu (autismus, ADHD..). Naopak - má-li dítě nějakou z těchto poruch a navíc je hyperlektické, je zde příležitost této výjimečné schopnosti a zájmu využít ve prospěch dítěte a při jeho výchově. To měl být hlavní smysl článku, ale nějak to zřejmě nevyplynulo.

Clanek je pro sirsi verejnost ponekud nevhodny, protoze mnoho rodicu naprosto normalnich deti bude zdeseno tim, ze to, co pokladali za skvele, ze se dite naucilo samo cist a spoustu hodin travi ve svem vysnenem svete je neco patologickeho. Je rozdil mez tim kdy jde skutecne o poruchu a kdy uzavrenost ve vlastnim svete muze dite poskodit, a kdy je to dusledek jeho uteku pred realitou, ktere je pro ne z ruznych duvodu prilis obtizna k pochopeni. A nekdy dite skutecne tihne k samotarstvi, aniz by to svedcilo o autismu. Nekdy to je nedostatek podnetu ze strany dospelych, protoze dite ktere pozna pribehy, ktere si muze samo precist a o kterych muze snit, si skutecne vytvori jiny svet do ktereho se utika v pripade neprijemnosti a ohrozeni. Nekdy i takto vznikly vlastni svet muze byt zpusoben izolovanosti, nepochopeni a osamelosti ze strany dospelych. Ale vetsinou je cteni obohacenim zivota ditete, ktere zije v normalnim zazemi. Pokud bych to mela nejak hodnotit pripada mi mnohem skodlivejsi zavislost na PC hrach, ktere v diteti nerozvijeji ani fantazii ani podobne prinosne sklony a jen ho v pravem slova smyslu od reality izoluji.

PLne s Vami souhlasim. Tento clanek pojednava o detech s projevy autismu. A docela muze zpusobit zdeseni u rodicu, jejichz dite ma zajem o pismenka prilis brzy. A souhlasim s Vami, že pokud se jedna o zdrave, prospivajici dite, psychicky i socialne v norme svemu veku, ktere ma zajem o pismenka - neni se treba desit. Je to zcela normalni,ze poznava pismena, tak jako pozna na obrazku psa nebo kocku.

A naopak z me 15 ti lete praxe vyplyva, že u urcitych typu deti, ktere k nam dochazeji na logopedii ( maji logopedicky problem) a pracujeme S NIMI NA ROZVOJI SLOVNI ZASOBY, VETNE STAVBY, VYJADřOVANI A ARTIKULACE, zaciname v dobe odkladu skolni dochazky i s pocatky cteni, nebot detem to nesmirne pomaha na pocatku skolni dochazky a pomaha to i k fixaci vyvozenych hlasek v artikulaci. NIkdy vsak to neni klasicke uceni cteni,ale je to hra - s magnetickymi pismeny, vystrihovankami,..apod.A cela cinnost musi byt radost.(Dite nesmi byt nasilim nuceno.) A to uz je zase v rukach odbornika, aby si dite predem pripravil tak, aby cteni nebylo pro dite obtizne.

Zaver: Klasicky deti neucit cist a nenutit je k tomu, ale rozvijet zvidavost deti, rozvijet dite po vsech strankach(zrakove, sluchove vnimani, pamet, pozornost, motorika hruba, jemna, psani, kresleni...) s tim, ze ukazovani pismen a jejich vystrihovani a vybarvovani je take bajecna hra........
A zadne strachy z hyperlexie.

když jsme byli na 18. měsíční prohlídce, tak nám řekli, že jí písmena nemám ukazovat a motat jí tím hlavu, že se má učit obrázky a tak. Jenže ty písmenka jsou fakt všude a jí se to líbí. Taky hrozně ráda přehrabuje krabici s umělýma písmenkama co mají starší bratranci a ukazuje písmenka a chce aby jsme jí řekli, co je to a když najde to svoje A a B, tak jásá a hned nám je ukazuje a říká... Nebudu si z toho dělat hlavu. Beru to tak, že to bere jako by to byly ty obrázky. Tak snad jí to pak nebude dělat problém, až bude starší...

Mmiky, kdo vám zakázal dceři písmenka ukazovat?