Názory k článku Adopce – díl 4. Dětský domov

Jarko, a nemohla bys sem nějakou napsat?

Prima, moc držím palce, aby se to podařilo. A kdybyste někdy snad nabyli dojem, že by to nemusela nutně být adopce a uvažovali třeba o pěstounství tak věz, že to má také něco "do sebe" a nebojte se do toho jít. Ať tak, či onak, hlavně že vůbec máte chuť se o to své kouzlo domova s někým dalším podělit, i díky Vám bude na světě zase o jednu (nebo dvě...) osamocené dušičky míň. A to je moc fajn pocit. Tak dej vědět, jak se to vyvíjí.

Mecháček.

Milá Jano, je moc potěšující číst takové zprávy "z terénu", já mám zkušenost, že opravdu je pro další spolupráci velmi důležitý první dojem a to oboustranně. Mám tím na mysli, že když se podaří navázat komunikaci s výchovným personálem DD, tak je to určitě velmi výrazný krok k tomu, aby se celá ta nesmírně složitá "operace" nakonec vydařila. Tak myslím, že jste na dobré cestě - a jen poznámka k tomu okukování dětí, podle mých zkušeností je na dětech patrná nervozita (která se může projevit i velmi nečekaně...) pouze do okamžiku, kdy se vyjasní, kdo je objektem zájmu, pak už je to v pohodě. Tak Ti přeji moc a moc štěstí, aby to vyšlo a našli jste toho svého nového člena rodiny co nejdříve. Jen mi není jasné, že se zde mluví o adopci a zároveň o starších dětech - těch vhodných (právně) je totiž zoufale málo. Ale nechci nic malovat na zeď, určitě jste si tu situaci zjišťovali sami a víte, do čeho jdete, ať se Vám to vydaří.

Mecháček