Názory k článku Pojďme s tím něco udělat!

To co jsem napsala o objektivních vztahových příčinách, není vyjádřeno příliš šťastně. Chtěla jsem říct, že kdo je přesvědčen o svém vztahu, snáze a jednodušeji se dostane přes všechny ty zákruty a zádrhele, které každého potkávají a potkávat budou.

Lado,
mám úplně stejnou zkušenost. U mě to bylo vyvolané neustálým omíláním sdělovacích prostředků o "západních imperialistech, kteří se předhánějí ve zbrojení a chtějí vyvolat válku". Taky mi bylo 8 let a nedokázala jsem reálně vyhodnotit situaci. Třásla jsem se strachy při každém přeletu stíhačky (a že jich tehdy létalo), že už to začalo. O atomové bombě jsem taky měla informace, že stačí, aby někdo někde zmáčkl tlačítko...
Rodiče o tom asi nevěděli a pochybuji, že by mě uklidnili, spíš by mi řekli, že blbnu a tím by to skončilo. U dcery si dávám hodně pozor na to, co prožívá a snažím se předejít zbytečným strachům.

Příliš známého psychiatra Jana Cimické-
ho čím dál víc děsí"agresivita,zloba
a zášť proti všem".Za příklad absurdity
dnešní doby považuje i smutný příběh
Vladimíra Čecha, kterého Nova shodila
z milionářské židle pro jeho laskavost.
Agresivní společnost láme citlivé duše
jako špejle...A tak budiž nám útěchou
kniha Andělský prášek,k jejímuž napsání
motivovalo Jana Cimického další zděše-
ní,tentokrát ze snadného pádu mládeže
do drog.Až knihu pokřtí Dalibor Janda,
zase se budeme moci děsit my ostatní.
"Stále více lidí touží po klidu a laskavosti,"říká ještě Cimický. A zdroj
poblíž redakce na to:"Kde jinde to hle-
dat než v psychiatrické ordinaci?Ale
musí se zevnitř zamknout,aby tam fakti-
cky nikdo nelez."
Tento úryvek je opsán z Mladého světa
č.43/2003.

Milá Jano,
ráda jsem si Váš článek přečetla. Souhlasím s Vámi, že podobné informace z černé kroniky nemusíme chtít vždy poslouchat. Já osobně si myslím že do zpráv nepatří. (Mimochodem a nechci za ně platit koncesionářské poplatky). Myslím, že zprávy o různých rodinných tragédiích, které médii probíhají nepomohou svým zveřejněním ani nám a už vůbec ne těm takovouto tragédií postiženým. Nemyslím tím např. zamlčovat domácí násilí a pod., ale myslím tím tragédie, kdy média bezprostředně po události vyzvídají a promásledují zničené příbuzné ve chvíli, kdy jim to vyloženě škodí a ničí je to v těžké životní situaci. Redaktoři chtějí mít svůj trhák a vůbec se na nikoho neohlížejí. Navíc se téměř vždy jedná o informaci vytrženou z kontextu, bez dalších souvislostí, podanou tak, aby do zpravodajství "pěkně zapadla". A ve zprávách se pak omýlá jednou větou celý den... Co mohou pozůstalí říci hned po tragédii, se kterou se ještě neměli šanci vyrovnat a chtějí vůbec něco říkat?
Po tom, kdy po velmi smutné události (samozřejmě mediálně zajímavé) média takto pronásledovala jednoho našeho kamaráda, nenazývám tyto zpravodajce jinak než mediální stvůry a odmítám jejich příspěvky shlížet a poslouchat. Prostě nerozlišují mezi informováním veřejnosti a hyenismem. Vzhledem k tomu všemu, co jste napsala ve svém článku o vlivu takovýchto zpráv na malé děti, a já s tím plně souhlasím, jsem se rozhodla vyloučit TV zpravodajství z našeho programu úplně. Rádia posloucháme minimálně, vlastně jen písničky a v autě dopravní zpravodajství, ale dceři raději pouštím CD. Noviny nekupuji. Když chci informace, podívám se na web.
Navíc si myslím, že zpravodajství je velmi často neobjektivní, redaktoři mají povolené a nepovolené otázky (hlavně v politice) a i zprávy, které tak na první pohled nevypadají jsou "zaplacené", nebo skutečně zaplacené. O nezávislosti našich médií si nedělám iluze. Ale to jsem odbočila od tématu.
Takže když to shrnu, kdyby byly špatné zprávy typu mrtvé děti, vraždy, bla bla bla... v oddělené rubrice černá kronika, vůbec nejsem proti tomu. Alespoň by si ti ohleduplnější třeba zamysleli nad smyslem jejich zveřejnění a hltači skutečných hororových událostí by se "nažrali". A nejlépe je do zpráv nedávat vůbec.
Pro x tisíc lidí je to sice informace "zajímavá", nicméně nepodstatná. Ti, pro které je podstatná ji už vědí a radost z ní určitě nemají. Děti skutečně všechno vnímají, ukládají si to v té své malinké hlavičce a ptají se. Je dost těžké jim vysvětlit "běžné" špatné zprávy. Myslím, že to neznamená ochraňovat je před zlým světem, i ve svém okolí mají dost zlých zpráv - proč umřela kočka, prababička, kam odešli..., a mají co dělat se s tím srovnat. Nemusí slyšet ještě další o smrti cizích lidí.
Přeji Vám hodně štěstí
Magda

Soňo, s největší pravděpodobností zůstanu OSVČ, takže přes den do práce chodit nebudu... nicméně o tom to není. Pokud bude dítě skutečně chtít vidět nějaké debilní filmy, tak ať se na ně dívá jinde... v takovém případě si budu muset přiznat, že se mi nepodařilo vychovat dítě "osobním příkladem" k jinému postoji, nebudu ho nutit, aby bylo takové, jako jsem já. Má právo svobodné volby. Každopádně doma mu cestu k podobným hovadinám usnadňovat nebudeme.