Názory k článku Věčně nespokojené ženy

Holky,
souhlasím s váma. Prostě by se dala ta "bajka" převyprávět několika způsoby, ale na ten pohled na "nespokojené ženy" se nehodí.
Moje vysvětlení na "nespokojené ženy" nebo na tu příčinu, jak takové ženy vznikají, je, že jsou takovéto ženy primárně nespokojené samy se sebou (se životem, který vedou např.), ale nějak intuitivně/vnitřně cití, že přece ten jejich partner/manžel by to mohl změnit, kdyby by býval takový jako si ho vysnily. Často to je jen o vztazích nebo ambicích dotyčné, méně o materiálním mamonu. Ale možná, že bych se mohl s několika diskutujícími ženami vsadit, že např. ta nespokojenost v citové rovině, kdy očekávají hlavně mimoverbální iniciativu od muže - jen takovéto domácí pomazleníčko - tak tohle nedostávaly ani v době chození (jejich kluci v tom viděli jen sex a vždy to tam skončilo a nevadilo jim to) ... tak se prostě třeba takovéto ženy dožadují něčeho, co nikdy od partnera neměly a chtějí ho předělat - slovy Plzáka: chtějí předělat manžela na svojí kamarádku (provokativně dodávám, lesbickou).
Z druhé strany: jsou nespokojení i muži, a překvapivě ze stejných důvodů jako ženy, akorát z jiného zorného úhlu. Např. pomazlení končilo sexem, proč by to teď (po letech) mělo být jinak?! Proč mi už není tak sexy jak byla? Proč mi dává signály k něčemu, čemu nerozumím? atd.

Jo, jsou takové výjimky, o jakých píšeš. Můj nadřízený byl takový puntičkář, že svojí manželce vyčítal, když postavila Sunar ve špajzu "na hlavu". (Rozumíme si - zkrátka na krabičce byl obrázek dítěte a manželka krabičku otevřela obráceně a dítě na Sunaru bylo pak až do spotřebování vzhůru nohama).
A moje kamarádka má taky manžela, který musí mít všechno pintlich, pořád něco dělá. Je to určitě sen mnoha žen (i můj), ale má to svá úskalí a to např., že on takovou činorodost vyžaduje i od ostatních. On má pořád představu, že ta jeho žena (moje kamarádka) jaksi nic nedělá. Přitom ho nikdo nenutí, aby něco dělal, dělá to z vlastní vůle. Prý to zdědil po otci.
Ale upřímně řečeno, ani s jedním z nich bych asi žít nechtěla. To je mi milejší to co mám doma - noviny poházené po zemi, fusekle za křeslem ... No tak jdu a uklidím to, no. Kdybych chtěla, mám denně hádku nejmíň 3x.
Ale no tak to spolknu a je klid. Max. si postěžuju kámošce u kafe. Ale vím, že lepšího bych nenašla, co si budeme povídat.

Je to přesně tak, sám sis odpověděl na otázku. Chlapi prostě mají jinou hlavu. A jenom mladá, naivní a bláhová žena si může myslet, že muž zachytí její signál. Nikoli. Mužům se musí říct: tohle postav sem, to dej tam apod. Příkaz musí být jasný, stručný, jednoznačný jako pro malé dítě. Muž nepotřebuje nábytek, klidně bude u TV sedět na bedně od banánů nebo se bude válet na zemi. On nemá potřebu vymalovat, protože maloval před osmi lety, to přeci stačí. Těžko říct, jak je koncipován mužský mozek. Zatím je prokázáno, že muž není schopen myslet na dvě věci současně, resp. dělat dvě věci současně. A že přeci vidí a slyší? No jistě, ale on neví, že TO vidí nebo slyší. Nikde mu to neuvízne. Tedy pokud to není sex, jídlo, denní tisk.
Mohlo by se zdát, že jsem snad feministka či co. Není tomu tak, ale jsem 18 let vdaná (8+10), takže jsou to léta praxe. Můj druhý manžel má také titul před jménem, ale taky nevidí a neslyší... Klidně koupí autosedačku bez českého návodu. Je fakt, že má i jisté přednosti - někam nás doveze, přiveze nákup. Když mu přesně řeknu souřadnice, tak i ten hřebík zatluče. Ale nesmí to být moc často. Nesmějí se moje požadavky krýt s fotbalovým utkáním nebo zprávami v TV a nesmějí být kladeny o víkendu, kdy je čas projíždět se na kole apod.
Manželky mě jistě rozumějí ...
Shrnutí: chlapi - to je zvláštní sorta lidí, která vyžaduje zvláštní zacházení.

..proč si ale do "prkvančic" musíme o všechno takhle blbě říkat...proč to ten chlap nevidí sám,vždyť je to tak jasný...udělala bych pro něj první-poslední ale on o to nestojí..ještě mi vynadá,že co se starám...a to už je úspěch,že vůbec reaguje...jinak,když už je mi opravdu blbě a opravdu cítím,že na mě deprese zas "leze" je on ten poslední,od koho můžu čekat alespoň soucit....když bych měla nohu v sádře,tak by se alespoň přišel zeptat,jestli něco nepotřebuju...ale co s tím,vyměnit???...vždyť je to na jedný louce pasený,jak s oblibou říká moje o půl generace mladší kolegyně.
Všechno o nespokojenosti partnerky je jen a pouze o slepotě toho konkrétního partnera. Diví se pak,že s nimi partnerky nechtějí spát,když si vzpomenou ....i když je to jen jednou za uherský rok...proč ten chlap nepochopí,že se musí trochu snažit....a je to jedno,jestli po dvou či osmácti letech....ženská chce,aby si ji chlap sem-tam předcházel,bojoval o ni,dokázal jí,že ona pro něj něco znamená...a ne,že už má všechno jistý...jistě,jsou také pěkné vztahy,kde už si partneři nemusí ani nic říkat a všechno je jasné....ale život není jen vodorovná čára,je třeba trochu rozmanitosti,trochu vzruchu....

Monty, jestliže ti řekl, že byl zamilovaný jen dva dny, tak to bylo nejspíš po nějakém sporu kdy tě chtěl ranit, tomu bych ani nevěřila, tak to nebude. Jo, ty dva měsíce mi sice připadají málo, ale to je reálnější.
A neboj, věci se občas obracejí k lepšímu. Každou chvíli nějaká.

:-)