Názory k článku Když padne matka rodu

to uzneje ze uz je problem....pri prvnim diteti mi konstatatovali nevylecitelnou nemoc....od te doby proste manzel prevzal skoro vsechno na sebe. kdyz jsem byla v nemocnici tak syna i kojil (vymackavala jsem si mleko, sestricky ho vozily na letiste a manzel si tam pro ne jezdil. Kdyz prisla moje kamaradka vydesena ze tam zustalo novorozene samo, manzel ho prave koupal a mel vsechno plne pod kontrolou, tak sla zase domu:). nemame babicku a nikoho z rodiny kdo by nam kdy pomohl. A tak zijeme, nekdy zvladam, nekdy nezvladam...a kdyz nezvladam, tak mne automaticky zastoupi manzel...umi (varit, starat se o domacnost, prebalovat deti (dnes uz to nastesti nepotrebujou). Kluci se taky snazi, jedny vanoce mi starsi upekl sam 17 druhu cukrovi..ja jsem mu z postele jenom diktovala co tam ma dat....proste moji chlapi zvladaji.....nastesti...protoze ja se uz nikdy neuzdravim.....

To je pěkný názor, ale v životě to je prostě jinak. Manžel, když jsem měla chřipku, byl v práci a když přišl z práce, tak zvládl taktak vykoupat dceru a do jedenácti vařil oběd na druhý den a potom hrozně naříkal, jak je upracovaný. Nakonec si vzal na mě OČR a byl pořád někde pryč. Takže jsem všechno musela stejně zvládnout sama, protože babičky jsou daleko. A jde to. Protože prcek vycítí, když je mámě zle. Vím, že člověk se může spolehnout sám na sebe. Ale musím přiznat, že jsem si často přála ať mě odvezou do nemocnice, kde bych mohla odpočívat v klidu.

No, něco na tom rychlouzdravování bude, a dokonce to funguje i na chlapy, když je nejhůř…Když po mém úrazu zůstala celá domácnost s dětmi na manželovi, „fungoval“ i přes střevní virózu a následnou chřipku, která by ho jinak skolila alespoň na 2 týdny ! Protože už měl ošetřovačku, nemusel k lékařce pro neschopenku, a vyléčil se pouhým Paralenem namísto obvyklých antibiotik s diagnózou Zánět dutin. Při mém týdenním pobytu v nemocnici zase úplně zapomněl, že je na něj asi leze angína, ač ho ještě 2 hodiny před odjezdem do nemocnice strašně bolelo v krku a určitě měl teplotu… Musím ho zkrátka pochválit. Alespoň ty největší zdravotní komplikace jsem si mohla v klidu odstonat… Však mi taky vždycky posílal do špitálu SMS typu: ALESPON SI TED TROCHU ODPOCINES… Znám i příjemnější způsoby odpočinku, než je leh na zádech se zlomeným obratlem nebo s kapačkou,ale uznejte - lepší, než drátem do voka..že jo…Akorát jste ochuzeni o ty bonbónky typu: „Jakpak se asi pouští ta sklokeramická deska na vaření ? Nemá to žádný čudlíky…“ a podobně… Další „odpočinek“ budu mít v lednu v porodnici :-))))
Ale jinak musím podotknout, že manžel je VELMI VELMI SCHOPNÝ, a že jsem ho víc unavuje totální nasazení v zaměstnání než v domácnost, což je u mě naopak… :-))))

Souhlas. Hodně záleží na vůli a ne tak na tom, jestli stůně žena nebo muž. Důkazem je můj muž, který podniká a velkou absenci v práci kvůli nemoci si nemůže dovolit, dokáže zvládnout chřibku také za jeden den nebo vůbec neulehne. Když jsme neměli děti, dokázali jsme si nemoce také důkladně procítit.

Takže holky: my matky se musíme uzdravovat rychle, protože jsme nepostradatelné. No jo, a proč vlastně ti naši prezidenti jsou pořád takový marodný?