Názory k článku Otcovské fejetony: Nejlepší tip na výlet

Mám ráda naši zemi, ráda po ní cestuji a úplně nejraději se svými dětmi. Proto si každé léto pronajmeme chalupu - pokaždé někde jinde - a děláme výlety po okolí, poznáváme tamější lidi, města i přírodu. Na druhou stranu však také nezapomínám, že na světě nejsme sami a snažím se s dětmi cestovat i mimo naše hranice.
Ačkoliv jsou holkám teprve 4 roky a 6 let, znají Poděbrady, Kolín, Písek, Strakonice, Karlovi Vary, Čáslav i Ústí nad Labem a další naše města a jejich okolí. Ale také Košice, Bratislavu, Dublin, Stockholm .....
Myslím si, že cestování a poznávání nových míst je fajn, ať už to je u nás doma nebo mimo naše hranice.

S manželem se do zahraničí s malým dítětem bojíme jezdit - já to přiznám, hrozím se toho, že by tam např. onemocněl nebo bychom se dostali do nějakých obtíží.... I když zvládáme 2 světové jazyky, pořád máme oba nějaký blok. Takže letos plánujeme Jizerské hory, Tatry a asi Lednici na jižní Moravě. A opravdu moc se těšíme - užijeme si koupání, turistiku, dobré jídlo i zábavu - a o to snad na dovolené jde, ne? :)

trochu tolerance :)

Milý Jirko, děkuji Ti, díky Tobě jsem se opravdu srdečně zasmála. Jako rodilá Kolíňanka si troufám říci, že Kolín poměrně slušně znám a proto mě pobavilo, jak Tě dovede k nepříčetnosti, když někdo prohlásí, že Kolín není proč vidět. Sice dnes žiji v jiném městě, ale do Kolína jezdím ráda , i když ne často. Můžeš mi prosím nabídnout něco jiného, než historické centrum - což má ostatně většina našich měst, plavecký areál nebo Kmochův ostrov / př.Komochovu dechovku/. Kolín mám ráda, dokonce si všímám jak vzkvétá,ale uznej...
Jinak souhlasím se vším, co je v tvém příspěvku. A pokud máš možnost, dej svoje návrhy novinářům, ať podporují hlavně naši zem a ne pořád jen cizinu. Jinak máme v rodině jednu zajímavost, můj partner obešel Českou republiku po hranicích kolem dokola, je to něco přes 2.OOO km a trvalo mu to 92 dnů. Dal si to jako dárek ke kulatým narozeninám / to aby některé rejpaly nenapadlo,kde na to vzal peníze a čas/.Přeji tvým dětem takového tátu, jako jsi Ty.

Taky patříme mezi ty, kteří tráví dovolené v českých kempech. Po zkušenostech už ale vyrážíme na dovču v červnu. Tvrdím, že to je bezpečnější. Šetříme nervy naše i nervy našich případných sousedů. Naši dva kluci (5 a 3) jsou od mala velmi silná a velmi hlučná dvojka - prostě pravé vesnické děti. Nicméně přes den se v kempu příliš nezdržujeme a večer je po 20 h expedujeme do postele. Pak ale nastává to co ničí nervy naše. Manžel vezme kytaru a začne vybrnkávat mé oblíbené a do toho někde z druhé strany kempu duní techno, případně někde na druhé straně rybníka začíná diskotéka, která končí ve 3 ráno. Upozorňuji ještě, že většinou vyhledáváme odlehlý kout kempu co nejdále od recepce, restaurace, pláže, WC a pod. Přesto se nám nedaří se negativním zážitkům vyhnout. Mezi ty nejhorší patří, když nám zhruba sedmnáctiletá omladina ukradla a spálila dříví, které den před tím naši kluci pracně tahali z lesa. Holt se je snažíme naučit, že bez práce nejsou koláč - tedy ani buřty na ohni. Jak jim pak ráno vysvětlit, že oni sice pracovali, ale buřty opékal někdo jiný. Nebo si snad máme nosit každý den dříví jen na jeden oheň. Snažím se řídit heslem, že nebudu druhému dělat to co nechci aby dělal někdo jiný mě.
Občas už mám pocit, že jsem stará nechápavá čarodějnice, ale pak si vybavím jak jsme dřív jezdili my. Nespali jsme moc po kempech většinou jen tak někde pod skálou nebo v lese. Ale zakládali jsme si na tom, že to druhý den nikdo nepozná. Byli jsme tak vychováni. Říkali jsme si vandráci a ty uřvanci v kempech pro nás byli čundráci. Večer jsme seděli a hráli na kytary a povídali - romantika. Vědí vůbec ty kempoví posluchači kazeťáků o co se připravují? Jenom doufám, že svým dětem dáváme lepší obraz o trávení dovolené než zřejmě meli oni.