Názory k článku Do poslední kapky mléka aneb Kdo nekojí s námi, kojí proti nám!

Nová aktuální diskuse na naléhavé téma zvykání na školku zde:

http://www.rodina.cz/scripts/diskuse/novep.asp?z_podkategorie=no&id=1139&monthfrom=&yearfrom=

Máme opravdu problém. Omlouvám se za OFF topic.

Milá Monty,
díky, díky, díky a ještě jednou díky za Tvůj skvěle napsaný příspěvek. Vrátil mě definitivně zpátky na zem. Konečně jsem si poprvé přečetla o kojení to, co možná trápí více maminek, to, co skutečně přináší život, a ne ty bláboly a fantasmagorie, které jsou v každé Betynce. "Masáž", která se několik posledních let provádí na maminkách ohledně kojení je opravdu šílená a ničivá. Dle mého se naprosto míjí účinkem a ve spoustě případů má na svědomí to, že matka ve stresu z toho, zda-li bude moci kojit své dítě, zda-li pro něj bude mít dost mléka a co se stane, když mléko mít nebude, skončí tak, že opravdu nekojí. Moderní je totiž kojit a kdo nekojí je krkavčí matka, macecha a vůbec "nějaká divná"
Já sama jsem po porodu sice kojit začala, ale brzy jsem musela dceru začít přikrmovat pro nedostatek mléka. I přes dokrmování jsem jí vydržela kojit (bylo to spíše symbolicky, ale každá kapka dobrá) do 5 měsíců a říkám si "zaplaťpánbu za to". Teď už to beru s nadhledem, ale v době, když mi doktorka řekla, že musím dokrmovat, se pro mě zhroutil svět. Dávala jsem si to za vinu, připadala jsem si méněcenná, cítila jsem to jako svoje selhání, vyčítala jsem si, že ani nedokážu uživit svoje dítě... Když jsem v době těhotenství četla články o kojení, automaticky jsem přece předpokládala, že já kojit budu. O tom, že by to nemělo jít, jsem vůbec neuvažovala. Taky proč - všude se přece píše o tom, že kojení je schopna každá žena a ta, která kojit chce, kojí.... Těch několik týdnů, které jsem probrečela, byly nekonečné, já stále doufala, že se rozkojím, dělala pro to všechno možné, ale nepodařilo se to. V žádné "Betynce" jsem nenašla odpověď na mé otázky: Proč mám mléka málo, když moje tělo je schopno mléko vyprodukovat? Proč právě já a ne třeba moje kamarádka, sousedka apod.? Teď když se na to podívám zpětně s odstupem pár měsíců a když vidím svojí zdravím kypící dceru, vím, že to moje trápení za to vůbec nestálo, a že důležitější než kojení, je pro miminko veselá a pohodová maminka a fungující rodina.
Marcela

Aj ja trpim velkym pocitom viny, pretoze svoju dceru som kojila len 4 tyzdne. Este v case tehotenstva som zhanala clanky o kojeni a bola som rozhodnuta kojit co najdlhsie. Bola som skalopevne presvedcena, ze mi to pojde normalne ako inym zenam. Uz v porodnici som prisla na to, ze nemusi byt vsetko take ruzove. Malu som mala prilozenu non-stop k prsniku, pretoze raz jej mliecko islo, potom nie a z toho bola nervozna a neustale hladna. 2x denne chodila k nam sestricka na izbu pomahat s kojenim a nakoniec sama potvrdila, ze to asi nepojde, pretoze mam velke bradavky. Po troch dnoch neustaleho prikladania a placu od hladu, som sa rozhodla, ze to poriesim odsavackou. Pred nou ma vsak v nemocnici varovali - vraj sa mi bude tvorit nadmerne mnozstvo mlieka. Lenze ja som chcela kojit. Na stvrty den bolo moje krasne dieta konecne normalne najedene a spalo az 1 hodinu! No a takto to pokracovalo cele 4 tyzdne. Hodinu po jedeni bol klud, samozrejme musim odpocitat 15 minut na odgrgnutie, takze som mala celych 45 minut pre seba. Lenze - asi po tyzdni sa zacala kolika, takze nase dieta uz nespalo skoro vobec a samozrejme ani ja. No, ja som bola chodiaca mrtvola. Po dvoch tyzdnoch od porodu som schudla 20 kil a atopicky ekzem som uz mala na celom tele. Po 4 tyzdnoch sa mlieko zacalo rapidne stracat. Musela som ju dokrmovat, lebo mala chcela pit a pit. Dnes, po 8 tyzdnoch moja dcera vazi krasnych 6 kil a ma 57 cm. Doktorka nechcela verit, ze ju nekojim. Dokonca odkedy ju nekojim, tak nema koliku. Mam pocit viny a aj ho budem mat. Naozaj neviem ci som urobila vsetko, ale aspon som sa snazila.

Danielo,

TO, co jsi zde napsala rozhodně NENÍ pravda!

Milada

Anielik,

i já si tohle vždycky myslela. TeĎ je to ovšem v ČR relativně diskutované téma a objevil se i názor, že v takovém případě by tedy zvýšené pojistné měli platit i ti, kdož:

1. intenivně sportují (vyšší riziko úrazu)
2. jezdí autem rychle (vyšší riziko úrazu)
3. rádi pojídají čokolády, čipsy, tučné maso apod. (obezita a přidružené choroby)
4. nesportují (nedbají o své zdraví)
atd.

Nakonec by stejně platila zvýšené pojistné většina lidí :o), nehledě k tomu, že stejně lze těžko prokázat, zda dotyčný kouří. Mno, něco na tom je...

S.