Názory k článku Otcovské fejetony: Válečníci na silnici

... součástí upoutávek na TV Nova před více než dvěma lety.

Když problém je v tom, že pro mnohé muže není auto dopravní prostředek, ale tzv. "prodlužovák" jistého tělesného orgánu.
Za volantem se každý takový cítí jako ten velký samec a jakékoli "vyměknutí" (=dodržování předpisů, opatrná jízda) považuje za nejvyšší potupu, skutečně jakoby "se mu zmenšil", nebo co :-(

Ale německé řidiče bych moc nehcválila, doma mají respekt z jejich policie, ale jakmile přejedou hranice směrem k nám, rázem se řadí mezi největší frajery, pro které žádná pravidla neplatí :-(

Jsem velmi ráda, že můj muž nemá takové chování zapotřebí, že má dostatek skutečného sebevědomí a nemusí si jej dodávat bezohledností za volantem.

Každý se diví, jak se na Balkáně mohli tak nelidským způsobem vraždit Chorvati, Srbové a Bosňáci. Člověk má vždycky takový divný pocit, když tam je na dovolené - není zrovna tenhle celkem milý člověk vrah nevinných ve Srebrenici nebo jinde? A že prý by se to u nás stát určitě nemohlo. Jsem na silnicích dost často a znám i dost lidí - myslím si, že by to nedalo tolik práce, aby se u určitého typu lidí u nás probudily válečné vášně. Stačí jen trocha demagogie a prostředí, které neposkytuje zpětnou vazbu. Silnice a naše dopravní policie je typické prostředí, kde zpětná vazba není. V životě jsem neviděl, že by někdo dostal pokutu za způsob jízdy, který ohrožuje ostatní. Naše policie je v pohodě, nehledá, jakým způsobem regulovat skutečné nebezpečí - ale tohle je její obrázek. Nevím, jak je to jinde, ale u nás prostě člověk musí myslet pořád dopředu - co se může stát, odkud se někdo může vyřítit, kam bych mohl uhnout... Prostě typ lidí, kteří v sobě v podstatě nemají moc velké morální zábrany při ohrožování ostatních, je u nás v populaci zastoupen velkou měrou, sice méně než třeba v Rusku, ale ... teď jsem chtěl napsat, že určitě více než třeba v Německu nebo Holandsku, jenže jsem si vzpomněl na pár případů jednání řidičů z různých cizích států a zdá se mi, že ten podíl je možná všude stejný, jen ta policie funguje všude jinak.

Milá Petro,
asi před dvěma lety tady na Rodině popsala jedna paní perfektní reakci na nadřazenost takových "králů silnic" - ještě teď se svíjím smíchy, když si tu situaci představím:
Na křižovatce jí chcíplo auto a nešlo a nešlo nastartovat. Řidič za ní se cítil nesmírně omezený ve svých právech a zběsile bez přestání troubil. Paní vystoupila, přešla k jeho autu, otevřela dveře a mile mu řekla: " Prosím, mohl byste mi to moje auto nastartovat? Já vám ten klakson zatím podržím."

Je to smutne, ale je to bohuzel tak. Doma v CR se ocitnu tak 2-3krat rocne,ale uz tak 2 tydny pred odjezdem nemuzu poradne spat. Mam opravdu strach, ze se nevratime zivy a zdravi. Tady ve Svycarsku jezdim strasne rada a v pohode, ale doma to nechavam na manzelovi. Dostali jsme se nejednou do velmi nebezpecne situace. Kdyz nas prijeli navstivit znami z Prahy, byli nadseni jak se taky pri ceste autem da odreagovat. Myslim, ze by vetsina lidi v CR( krome tech "vrahu silnic") uvitala tvrdou a potrebnou zmenu. Ja uz radsi vzdy jezdim s malou do Cech vlakem, a manzel uz nas jen vyzvedne. Tu psychickou zatez, 4 krat tam a zpatky bych asi neunesla. Jsem vzdy nervozni, jestli manzel dobre dojede zase domu. Teda vetsinou si oddechnu, kdyz je uz za hranicemi. Jelikoz, ale jsem z Moravy, mame holt pred sebou dlouhou a nebezpecnou cestu. Ale Cechy miluji a jezdim tam rada, ale holt mene nez bych chtela. A to je jeden z duvodu. Sama s ditetem si netroufam.
Nezbyva nic jineho nez doufat, ze pani politici s tim neco udelaji.