Názory k článku Maminky, zahánějte stres

ano i mě se poštěstilo mít občas den Blbec, zabírá: dobré jídlo- nepřejídat se sladkostmi- to nepomůže! Koupím si nějaký bulvární plátek a lehnu si do vany a čtu si o těch krásných problémech zpěvaček a hereček, upřímně se zasměju a pobavím.
Taky se stalo zhruba 2x s každým dítětem,že byla krize večerní a dítě odmítalo spát a mělo hysterický záchvat: naložili jsme ho do auta a jeli na výlet anebo šup do kočárun a hajdy ven. Vypadali jsme sice jako nějací asociálové,kteří nebohé dítě tahají v mrazu o půlnoci ven, ale zabralo to vždy skvěle. Dítě koukalo co se děje, na pláč zapomnělo a koukalo co se děje ve tmě ve městě. Někdy i usnulo po cestě ,ale i doma byl pak klid. Jen člověk musí neslyšet poznámky okolí- co jen z toho dítěte bude atd.
Procházka nebo projíž´dka uklidní i vás a budete se cítit vyvětraní líp.

Krasne jsem si pocetla. Mam moc rada optimisty, protoze zprijemni zivot nejenom sobe, ale predevsim lidem o kolo.

Musím říct, že mně se po narození holčičky zcela změnil život, to, co pro mě bývaly stresové situace (hlavně pracovní), už jako takové nevnímám. Mám pocit, že jsem rozumnější a klidnější. Pokud mě stres přepadne, snažím se s ním bojovat a moc se mu nepoddat (i když někdy si to protrpím...).

1. Den blbec = problém je v prostředí, ne původně v mé náladě:
Mám nejlepší kamarádku, se kterou mám dohodu o telefonické psychické první pomoci. Spočívá v tom, že okolnostmi smýkaná může kdykoli té druhé zavolat a po kódovém hlášení "Musím ti to říct" ze sebe vysype, nahlas, klidně i vulgárně (pokud to situace vyžaduje), co se děje. Volaná má jedinou povinnost: vyslechnout a podporovat, nenavrhovat řešení! Vhodné pro situace, kdy hrozí, že se pod tlakem osopíte na nejbližší (partnera, děti, rodinu), potřebujete pouze "vypustit páru" a postěžovat si, protože řešit nechcete nic nebo řešení znáte. Jako reakce jsou vhodná tato a podobná slovní spojení: "máš pravdu", "je to blbec", "dobře jsi (mu) to řekla/udělala".

2. Splín, chandra, pocity vyčerpání, přepracování, neocenění, smutku... = děsy nejsou v prostředí kolem, ale ve mně:
- hned ráno si dám velmi silnou horkou kávu - napumpuje mě, hned se vše zdá jednodušší a méně negativní
- co nejdříve změním prostředí, nesedím doma, jdu na výstavu, na procházku a udělám si radost - koupím si knížku nebo kosmetiku, nesmí to být nic praktického do domácnosti nebo pro jiné členy rodiny
- pokud musím zůstat doma (1), stěhuju nábytek a měním interiér!
- pokud musím zůstat doma (2), pošlu milou SMS milým lidem, většinou je odezva také milá, alespoň 1 zpráva ze světa se vrátí zpět!

3. Prevence: protože už na sebe nemám tolik času, snažím se maximálně si zjednodušit život:
- už se nestýkám nebo jsem velmi omezila styk s lidmi, kteří kolem sebe šíří negativní energii - velmi mě to vyčerpávalo
- čtu pouze knížky s dobrým koncem, dívám se na filmy s happy endem
- fotím - dítě, partnera, přírodu, cokoli
- chodím běhat, venčím psa a lehounce u toho běžím, stačí vždy 10 - 12 minut, ale každý den
- prožité špatné nebo nepříjemné zážitky si v duchu hned "předvyprávím" a utvářím do vtipné nebo ironické stylistické polohy a co nejdříve se s nimi pochlubím v kruhu vděčných posluchaček/-čů. Takže se v podstatě těším, že až bude po špatném zážitku, oddělím ho od sebe a svého života, ppošlu ho dál a zbavím se ho. Mohu doporučit, pomáhá to nedusit věci v sobě, ale tím, že se o ně člověk podělí, hned se mu uleví, vidí problémy s větším nadhledem a eliminuje pseudoproblémy. Pomáhá taky dělat si legraci ze sebe, zlehčovat a přehánět...
- o partnerovi vyprávím jen v dobrém, chválím ho, oceňuji ho - i ve chvíli, kdy u toho není, cílevědomě se na něj pozitivně ladím (u nás to funguje oboustranně, jsme vzájemně mýtické postavy z vyprávění...)