Názory k článku Zahradničení Čechů v Kalifornii

Ráda bych viděla Tvoji zahrádku dnes.Nemáš nějaké novější fotky a novější zážitky?

Mohla byste, prosim, popsat podrobněji, jak ta "kočičí voliéra" vypadá? Docela bych se nechala inspirovat - kočky máme moc rádi, ale já je nechci v bytě, a navíc si myslím, že kočka má mít možnost se proběhnout venku a počíhat si na opravdovou myš.
Moc děkuji.

Jooo? Ten nazev, se mi moc nezdal, tak jsem tam jeste nezavitala. Tak ja letim!
Pa a dik
Kobliha

Ahoj Verko!
Stejne jako holky, dekuji ti za krasne prispevky.

Take zkousim zahradkarit (psala jsem uz v rubrice "z mesta na venkov", ale myslim, ze to neni ono. Holky tam spis resi domy, nez zahrady. Ja totiz nebydlim na venkove. Nemam ani zahradku :o( ale mooooc bych ji chtela. Pro svou rodinu, kterou planuji s mym drahym.
Nikdo z mych vrstevniku moc nechape proc me laka zrovna rodina, domecek a k nemu zahradka, kdyz je tolik akci kde se da "ZAPARIT". :o))))))
Pravdou je, ze jsem mozna na takove choutky jako je zahradniceni priliz mlada, nevim. Ale citim to tak, ze me to proste bavi.
Mame zatim jen chaticku v udoli mezi lesy, kde jsem si minuly vikend renovovala skalku po Petrove babicce. Vlastnorucne jsem si natahala z lesa kameny a vyrobila z nich schudky, pak jsem cely prostor ohranicila kamenama. Nakonec jsem to cele vyplela :o(
V nedeli jsem mela rude az na zem :o)) pozahany od kopriv a poskrabany od malinovniku, ale stejne jsem z toho mela takovou radost!!!! A o tom to cele je. Ta obrovska radost nad svym "dilem". Pamatuji si obdobi, kdy jsem musela mame pomahat na zahrade. Nesnasela jsem to! Jenze na svym je to uplne neco jinyho.

Sedela jsem na terase a neustale se divala na svou -jestenedodelanou- skalku. Presne jsem vedela jak budu pokracovat dal a co si musim jeste sehnat... :o)) Petr se mi smal jaka jsem "zahradnice" a ze me ma babicka ze vset tech holek stejne nejradej :o))

Tak jsem byla zase chvilku taaak stastna :o))

Pa zdravi Kobliha

Moji milí,
nejdřív jsem musela nabrat trochu dech po všech těch povzbuzujících slovech. Budou pro mne inspirací k dalšímu psaní.
Mila Katko, porozuměla jste tomu naprosto dokonale. I ta poznámka, jak to "nejde dohromady" je velmi trefná...
Ale to je relita Kalifornského života. Dopracovala jsem se k ní po tom, co jsme ztratili kocourka B.J., starého mrzouta a veterána , a mladičkou kočičku Lisu v průběhu tří let. Jsou tu v okolí kojoti /taky jsem si říkala kočka uteče na stromu nebo na plot, ale tady "v přírodě" stromy nejsou, jsou tu orli i obrovske sovy hned za"našima", o rysech a pumách nemluvě, chřestýš také kočkou nepohrdne... Muj oblíbený předpovídač počasí, zahrádkář, milovník zvířat a autor mnoha moudrých ekologických knížek Loren vysvětluje v televizi, že kočka domácí je domácí proto, že patří domů a ne ven(v tom se mýlí a je to velmi americké, ale tak to tu je a jak už i já tedˇvím, ne bez důvodu).
Když chcete adoptovat kočičku z jakéhokoliv útulku, musíte jim svatosvatě slíbit, že ji nebudete pouštet ven, jinak vám ji nedají... Zkusila jsem to ignorovat a dopřát svým zvířatkům veselý volný život. Ale byl bohužel moc krátký. A tak tedˇ smí naše kočička ven "jen pod kotrolou" a do setmění...Pak musí být doma. Když se mi někdy nepovede ji uhlídat, jsem z toho celá pryč. A všichni sousedi se mnou soucítí, pomáhají mi hledat, ale odsuzují mě jako nezodpovědnou osobu. Jsem ta evropská podivínka... (Naše evropské kočky všechny rajdaly, kde chtěly...ale to už je na jiné veselé vzprávění). Věra S.