Názory k článku V naději 4 - Příliš mnoho slov

Asi je to úděl nás maminek, že nás každé malé zastavení džene k slzám... A to je strašně hezký - je mi to líto za chlapi, že oni to takhle nemají... :o)

Včera jsem si byla vyzvednout naší Aninku u babičky, která ji hlídala a když mě viděla, tak se rozzářila prohlásila "máma" a pak jí ten úsměv úplně spadl a zklamaně se ptala "táta???".

Táta na nás čekal před domem a jeli jsme ještě všichni k vodě... a udělali jsme si všichni krásný den...

Tak vám henri přeju, ať to máte brzy hotový (to bude pak paráda, jen si to představ) a užíváte si to zase společně...

P.S. dneska jsme doma taky samy, já tatínkovi tu smsku "jak se máš" pošlu.... nebo???

Díky, Henri, mám slzičky v očích a jdu dát pusu těm svým raubířům, už spí. Moc držím palečky, ať jste pořád zdraví.
Klára

Asi to sem nepatří, ale vzpomínám si, jak jsem se jednou rozbrečela, když moje osmiletá dcerka, se kterou jsem už víc než rok žila sama (muž si našel jinou a nic nepomohlo) pokreslila perníky (srdíčka) bílkem s cukrem slovy máma + táta. Řekla jsme jí, že už to tak není,že už jsou táta i máma zvlášť, ale ona to na další perníček zase takhle namalovala...Bylo mi to strašně líto, a co teprve jí...

Přeju vašim dětem, aby to pojítko mezi máma a táta pořád platilo.

Henri, moc pekne si to napsala. Taky Ti drzim palecky, aby ta strecha byla co nejdrive. At se Tobe i rodine dari moc dobre:))