Názory k článku Maminkou na plný úvazek

Chtěli bychom také dosvědčit, že tuto rodinu osobně známe jako řádnou rodinu vychovávající děti vlastní i pěstounské, velmi si jí vážíme, jsou pro nás velkým vzorem a povzbuzením a několikrát nám pomohli radou ve výchově našich vlastních dětí - zvláště hyperaktivního synka.

Příspěvky paní Hany považujeme za nejsprostší pomluvu. Obsahují lživá tvrzení o zdrojích příjmů této rodiny a i o motivech Frantíkových. Oba jsou to vysokoškolsky vzdělaní lidé, kteří se pro službu dětem i dalším lidem rozhodli vzdát dobré kariéry. Zdá se, že paní Hana si nedokáže představit dobré dílo z dobrých motivů srdce.

Příspěvky paní Hany jsou nadto daleko za hranicí žalovatelné pomluvy a to i trestně-právně.

Ing. Arnošt a Eva Kobylkovi, Praha

Já naopak neznám obětavější, skromnější, odolnější a moudřejší lidi. Otce této rodiny sleduji od jeho VŠ studií, Janu jsem zprvu obdivovala zdálky, později jsem měla tu milost, že jsem se od ní mohla učit, jak lépe stát v roli manželky a matky. Mohu tedy s plnou odpovědností dosvědčit, že Frantíkovi nepečují o děti pro peníze ani proto, ABY dosáhli spásy, ale naopak proto, že i tuto milost UŽ MAJÍ. Svědčí o tom celý jejich život i oni sami.

Co se týče peněz, na obě holčičky nedostali dosud, po více než půl roce, ani korunu. Tomáš má dva úvazky, jeden v Akademii věd, ani tam nedělá kvůli penězům (je smutné, jak náš stát "podporuje" výzkum). Jana při všech těch dětech díky své neobyčejné bystrosti vystudovala školu, aby mohla poskytovat fundovanější pomoc lidem v sociální oblasti. Ani jeden se nefláká - přála bych jim, aby si taky občas odpočinuli. A když už se probírají peníze - i z diskusních příspěvků tady na Rodině je zřejmé, že péče o dítě v rodině přijde stát (=nás daňové poplatníky) daleko levněji než péče o dítě umístěné v ústavu, kde mu ke všemu chybí to nejdůležitější. Nejen jako daňový poplatník si rozhodně přeji, aby se všechny děti z "koněňáků" a děcáků dostaly do takovýchto rodin. Tím, že Jana, které ty děti fakt leží na srdci, o svých zkušenostech mluví a píše, dodává chuť a odvahu i ostatním rozhodnout se pro stejnou cestu. Pomáhá tak řešit a předcházet spoustám současných i budoucích problémů těch dětí i státu (kolik jen stojí policie, soudnictví a vězeňství!). Židé říkají: "kdo zachrání jednoho člověka, je to jako by zachránil celý svět". Má to něco do sebe. Jen houšť! Přimlouvala bych se za to, aby Jana dostala prostor i v televizi. A každý časopis zaměřený na děti a rodinu by získal, kdyby se stala jeho kmenovou autorkou a např. vedla jeho poradnu.

Dále (a to je asi nejdůležitější): Obě holčičky byly v dětském domově, a "matka sama potřebuje pomoc" (citát z příspěvku, na který reaguji). To nevypadá na to, že by byla schopna se o ně starat, alespoň prozatím - třeba dokud ji to Jana nenaučí. Dokážete jí pomoct Vy, aby se to naučila? Jana k tomu ochotná je. Pokud bojujete o to, aby se holčičky dostaly k matce teď, kdy se o ně nedokáže starat, jste si jistá, že pro ně děláte to nejlepší? Luxusnější místo než tuto rodinu si pro ně už nedokážu představit. Terka, která se s nimi skamarádila už ve školce, jim pomohla se v novém domově hned cítit doma. Její odhodlání a nasazení pro nové sestřičky je pozoruhodné. Vážně máte to srdce trhat ty děti od sebe? Co tím chcete dosáhnout? Bojujete s Bohem? Nevíte, že i Vy jste Jeho milovaná? Proč máte potíž té Lásce uvěřit a přijmout ji i pro sebe - Lásce, která je trpělivá, laskavá, která nezávidí, nevychloubá se ani není domýšlivá, která nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit a nepočítá křivdy, která věří, vydrží a vytrvá? Je pro nás všechny zadarmo, stejně jako spása. Neskonale mnoho to stálo jen Jeho. Pozvání platí pro všechny, dveře jsou otevřené… stačí svěřit život do Jeho ruky a připojit se tak k Němu a Jeho rodině.

Kéž by bylo více takových rodin, jako jsou Frantíkovi, kteří jsou ochotní nezištně přijmout do rodiny cizí děti, třeba i postižené. Kéž by bylo více takových, kteří o tom dokážou dát vědět a podělit se o své úspěchy i problémy. A kéž by bylo méně takových, kteří jejich obětavost snižují způsobem, jakým to činí pisatelka Hana. Z příspěvku je zřejmá jednoznačná zaujatost. Nechápu, proč někomu vadí, že je někdo jiný schopen se postarat o opuštěné děti a dát jim ty nejcennější věci, které by v dětském domově mohly sotva prožít – lásku, přijetí, bezpečí a pocit rodinné sounáležitosti. Snad jen, když sami nejsme něčeho schopni, dráždí nás ti, kteří to dokážou a hledáme na nich chyby. Obviňovat někoho z toho, že poskytuje péči potřebným pro vlastní spásu mi připadá nelogické. Všichni přece víme, že spasení si člověk nemůže zasloužit nějakými dobrými skutky, ale že je to Boží dar skrze Ježíše Krista (viz Bible, Efezským 2:9). Vzhledem k tomu, že pisatelka je natolik obeznámena s podrobnostmi, evidentně se jedná o někoho přímo spojeného s daným případem. Je to snad sociální pracovnice obhajující práva rodiny? Pak by bylo zřejmé, odkud pochází její zaujatost. Jsem přesvědčena, že pokud už se dítě jednou octne v dětském domově, něco to svědčí o jeho rodinném zázemí. Jestliže matka své děti miluje a chce se o ně starat, proč o ně neprojevila zájem už před žádostí Frantíkových o pěstounskou péči? Určitě by se přece našel způsob, jak jí v tom pomoci. Také mi není jasné, jak by mohli Frantíkovi oběma děvčatům pomoci, kdyby je neměli ve své péči.
Když si přečtu příspěvek Jany Frantíkové (mimochodem evidentně přetištěný z časopisu Náhradní rodinná péče, nikoli tedy psaný speciálně pro internet) a reakci paní Hany, moje srdce se jednoznačně přiklání k „mamince na plný úvazek“. Doufám, že to tak cítí i všichni ti, kteří si oba příspěvky také přečetli.

Náhodou tuhle rodinu znám a pravda je trochu jiná.Kdo z Vás četl příspěvek Jirka již s námi nebydlí? Je to něco podobného.Tato rodina, která žije celý život ze soc. dávek, neboť nejsou schopni vlastními silami uživit svých pět dětí, se snaží v jménu Boha konat dobro.Mám pocit, že to dělají více pro sebe než pro ty děti.Moniku našli ve škole, kam dojížděla z DD.Natolik poní a její sestře zatoužili, že je napadlo, že požádáají o zbavení rodičovských práv matky.Důvod.Jsou prý ochotni vzít obě děti do poručnické péče (znáte rozfíl mezi poručnictví a PP?),ale jen když matka bde zbavena rodičovských práv,aby se jim více nepletla do výchovy.Matka své děti navštěvovala v DD a zbavena rodičovských práv nebyla.Frantíkjovi se nevzdali a slíbili, že vezmou děti do PP s tzv. účastí matky.Ta nesohlasila a o svoje děti bojuje.Navzdory všem prohlášením o styku dětí s mámou, Frantíkovi několik měsíců jakýkoliv kontakt dětí s mámou odmítali.Po velkých perepétiích se povedlo vyprosit několik styků.Frantíkovým nahrává i neschopnost soudů, které už půl roku nejsou schponi rozhodnout předběžným opatřením o pravidelných stycích dětí s vlastní rodinou.Rodinou, která o ně stojí a ráda by se o ně starala.Frantíkovi je však potřebují, aby se zalíbili Bohu.Kdyby jim šlo o dobro dětí, tak jim mohli pomáhat i bez toho, že by je mněli ve své péči.A hlavně by je nenapadlo zbavovat matky, která
je má ráda,a která sama potřebuje pomoc.Zdá se mi nemorální vyhlédnout si takovým, způsobem děti.O tom, že to Frantíkovi dělají především pro svou spásu, podle mne svědčí i obrovská potřeba meidalizace svých tzv. zásluh.Jak v časopisech,na internetu, tak dokonce i na odborných akcích.Neznám pěstouny, kteří by tak rádi a tak často mluvili o sobě.

Jani, mě by zajímalo jestli se dá tolik dětí zvládnout jako máma. Víš, aby všechny cítily, že je miluješ stejně .
A taky mne zajímá finanční stránka, protože jestli k tomu ještě oba studujete, musí to být moc těžké.
Každopádně přeji hodně štěstí a děkuji za odpověď.
Daniela R.