Názory k článku Zaručeně hodný bojový pes

Dlouho tady psí problematika nebyla, tak jen pro vysvětlení. Mám problém ten, že jsi, Radano, psala něco ve smyslu "nejde donutit ustrašenou mámu nechat svoje dítě na zemi, když se k němu blíží cizí pes". Z toho vyvozuji, že jako Klára kategoricky trváš na tom nechat to dítě na zemi, ale u tebe s tím dodatkem - pokud to nervy mámy vydrží. Sama píšeš, že normální nedůvěřivé mámě tahle rada nepomůže, protože je předem jasné, že to ona nevydrží nechat dítě na zemi. Přitom o obyčejné mámy se tady jedná, ne o psí cvičitelky. Ono totiž nejde jen o to, jaké pocity má máma, když k jejímu děcku jde pes, ale hlavně o to, jaké asi hrozné pocity má dítě, které se bojí psů, když jde k němu pes. Sama píšeš, že většina psů jsou hraví a přátelští tvorové, s čímž jakožto pejskařka velmi souhlasím, a že jenom to děcko prostě očuchají a odběhnou. Tak a teď mi řekni jednu věc: Myslíš, že tihle hraví tvorové by byli schopni hryznout děcku do nohy jen proto, že ho maminka zvedá? S tím tedy nesouhlasím. Takhle by přece reagoval pes hledající moment k útoku, ne? Hravý psík nehledá útok, jenom prozkoumává okolí a když prostě zjistí, že jeho "objekt k čuchání" byl odstraněn, dá se do hledání jiného objektu k čuchání. Proč si myslíš, že by při zvednutí objektu k čuchání (pardon, že tak nazývám děcko - ale ty některé maminky to přesně tak cítí a nechtějí, aby děcko bylo oním "objektem") hned hrozil zákus? Já souhlasím se zvedáním dětí, připadá mi to v běžném styku s běžnými psy bezpečné a ohleduplné k dítěti. Nechávat dítě na zemi mi přijde zbytečné a traumatizující, pokud se jedná o normální psy versus bojící se dítě.
Ty bereš, že všichni psi mohou být zvednutím dítěte vyprovokováni k útoku. Pokud by to bylo opravdu tak vážné, nebojíš se například toho, že dítě začne před psem při tom kontaktu mávat ručičkama a ono ho to vyprovokuje k hryznutí do dětského obličejíku?

Radano, tak jak bys tedy jednala ty? S Klárou nesouhlasíš, že se dítě má nechat na zemi, když k němu jde pes, se mnou nesouhlasíš, že své dítě zvedám, když k němu jde pes.

Radano, výcvik tzv. psů se speciálním výcvikem prošel řadou změn. Naštěstí už není pro celou republiku pouze jedno výcvikové středisko (Jinonice), kde vše probíhá podle jistého zajetého formálního řádu. Nechci toto středisko ještě více kritizovat, naštěstí to již média "rozštípla".

Jinak vůbec není pravda, že tito psi jsou nadále povinně kastrováni (není to povinnost) a vybíráni ze spec. chovů, ani nejsou pouze spec. chovné stanice. A i kdyby to tak bylo, chování v tomto velkém výcvikovém středisku ke svým "svěřencům" mluví za své. Vím, o čem mluvím.
Fenku jsme si pořídili jako 2 měs. štěňátko sami, aby si na nás zvykla od malička (protože jsou přidělováni již dospělí psi již po výcviku, kteří se hůře adaptují, jsou poznamenáni různými životními zkušenostmi a k vzájemnému sbližování a soužití s postiženým je zapotřebí delší doby). Dříve byla veselá, hravá, průbojná, učenlivá a dobře živená... Vrátili nám ji vyhublou, bojácnou a apatickou. Dlouho si hledala novou cestičku k lidem. Po vyšetření veterinářem, který našel stopy týrání a bití jsme měli jasno. Naštěstí nám jí vrátili včas (po 2 m. - výcvik trvá 6 - 12 m.) údajně jako nevhodnou k výcviku, hlavně proto, že jsme jí odmítli fiktivně prodat (víc to rozebírat nebudu). Vycvičili nám jí jinde a složila zkoušky před komisí na výbornou!

Chci tímto pouze podotknout, že špatnou zkušenost s lidmi mohou získat i tito psi (od malička projdou rukama řadou různých lidí).

Mně hlavně vadí, že jsou lidé a není jich málo, kteří hází úplně všechny psi do jednoho pytle a také těmto průvodcům nevidomým komplikují život (narážkami, řečmi i jednáním). Viz. poslední událost: Byli jsme s manželem fenku venčit a maminka strašila své cca 3 leté děcko, že ho ten velký pes sežere, protože běhá volně a nemá náhubek. Jak se asi děťátko zachová za pár let, až zase potká velkého psa...?!

Též nejsou jen psí pomocníci nevidomým. V současné době je cvičen (není to již 1. případ) pomocný pes 10 letému chlapci s těžkou epilepsií. Jeho povinností bude být vlastně chlapci (když bude bez dozoru dospělého) stále v patách a dokázat rozpoznat blížící se epileptický záchvat a už při nepatrném projevu záchvatu způsobit povyk a přilákat pozornost lidí! Kolik se asi najde lidí, kterým bude tento pes vadit, hlavně až začne štěkat... Speciální označení je často k ničemu...

K té vaší diskusi, mám malého psa a taky malého synovce. Nedávno u nás byli na návštěvě, náš pes byl nemocný s páteří, ležel pod stolem a jen se na ně koukal. 5letý synovec začal lítat po bytě, brečet a křičet, že se toho psa strašně bojí, i když pes ležel pod stolem a vůbec si ho nevšímal.

Nakonec si synovec lehl na gauč a taky psa jen pozoroval. Po nějaké době si šel hrát a během chvilky začal pes strašně brečet - synovec do něj pod stolem začal kopat.

Jeho matka to omlouvala tím, že ho učí, že se má psů bát, že jsou všichni zlí.

Radano vše v dobrém, mě prostě jen štve, když někdo říká, že jsou to nevypočitatelný bestie / teď nemyslím Tebe, ale i takový názory jsou/ a přitom to nebylo jen jednou, kdy jsem viděla, co dokážou děti se zvířatama udělat. A myslím si, že tohle vzniká už v nízkém dětském věku, protože my učíme děti co smí a nesmí a spoustu je toho naučíme i nevědomky, protože děti často napodobují své rodiče a přijímají jejich postoj.

Samozřejmě se nezastávám opravdu zlých psů, kde je na vině jejich majitel, ale i tihle psi zaútočí při podráždění nebo ze strachu.

Proto, já jsem matka a když je mé dítě ještě hodně malé na vyvětlování, prostě si ho v parku ohlídám, aby se k němu nepřiblížil kdokoliv zlý, včetně lidí, kdo by mu mohl ublížit. A ani potom nedovolím, aby běhalo za cizími psy a chtělo je bez dovolení majitele hladit, byť by byli seberoztomilejší. Svoje dítě zvládnout můžu, cizího psa ne. A ani majitel toho psa, nemůže vědět, jestli jeho psu nechce moje dítě ublížit.