Názory k článku Existuje lék na zapomnětlivost?

Ahoj Babůnko,
my jsme taky celé prázdniny byli doma, kromě výletů a prodlouženého víkendu v Doksech. Syn na tábor za žádnou cenu nechtěl, tak jsme se mu to snažili s pomocí babiček vynahradit. Někdy jel někam s námi, jindy s babičkou a když byl doma manžel, někdy jsme si je dělili, že " kluci " třeba jeli na celý den na kolo a "holky" se popelily v parku na písku, nebo já jsem se se synem jezdila koupat a tatínek hlídal. Syn říkal, že mu to nevadí a někdy se mu ani nikam jet nechtělo, aby si užil hračky líp než ve školním roce. Jak to budeme řešit za rok vůbec nevím. Někdy mi ty prázdniny připadají nekonečné:o))).
E.

Ahoj Babůnko,
tak to schovávání mrnětem teda sedí, dcera šla ještě dál, jednou synovi uklidila ponožky před šuplík, kam patří, protože byly někde pohozené a když je nepořádník jeden hledal, šla najisto :o))). Ale jinak je u nás pořádek jen když mimi usne a nemá šanci hospodařit.
S tím nezapomínáním úkolů jste úplně skvělí, je vidět, že syn tu disciplínu teď odnese i za tatínka :o))) Jdu do sebe a budu přemýšlet, kolikrát jsme neměli úkol my :o))).
E.

Ano, může...jednak je vyvolána životním stylem, jednak je to jakýsi...já nevím, jak to napsat...druh LMD - a ta je také (mimo jiné) podmíněna dědičně...a navíc může být dána stresem, který ji samozřejmě zhoršuje. Dál tam může být jakýkoliv zlozvyk (odkládání věcí někam, kde nejsou vidět - na střechu auta), který se "dědí" tím způsobem, že dítě si sice vybere jiné místo, ale stejně "šikovné", a nebo nemoc, která obsahuje "okýnka" - člověk něco položí a v ten moment zapomene, kam to bylo. Prevence je, pokud vím, náročná - všechny důležité věci odkládat na stále stejné, dobře viditelné místo, které je "po ruce"...a nedůležité oželet. Problém nastane v momentě, kdy důležité věci odložit nejde - vidím to u mě - klíče od bytu dávám zásadně na skříňku s klíčemi, jenže když mám v obou rukách nákup, trávu pro morčata a ještě ty klíče, musím nejprve odnést nákup někam, kde se o něj nebude zakopávat, tam pak položit klíče, položit nákup, rozdělit trávu do všech klecí...a kde jsou ty klíče? Nóóó...jednou jsem je pečlivě zabalila do papíru od másla a dala do ledničky...

Moje tchýně zapomíná, nebylo návštěvy, aby si u nás něco nezapomněla, a to nejen u nás. Jednou si odložila v parku kabát, zapomněla že si ho tam sundala a až doma si vzpomněla, kde ho nechala, ale už bylo pozdě. Kabát už měl jinýho vlastníka. Další zapomnětlivec je její syn - tedy můj manžel. Věčně mu musím něco připomínat, už mě to kolikrát ani nebaví, takže když mu onu věc nepřipomenu, tak prostě zapomene. Teď jsem si vzpomněla, že jeden čas zapomínal různé věci na střeše auta. Jednou to byla peněženka, docela plná, ale jízdu přežila. Pak to byly dětské boty, které se údajně ztratily v mateřské školce a až po několika letech jsem se od manžela dozvěla, že se neztratily ve školce, ale právě jízdou na střeše auta. Jenže i manžel si myslel tenkrát, že se ztratily ve školce, vůbec si nevzpomněl, že by je na to auto dával. Další zapomnětlivec, je manželův syn z prvního manželství. Když k nám chodil na víkendy, bylo pravidlem, že u nás něco nechal. A poslední v řadě na koho teď myslím, je náš 8letý syn, co ten už ztratil věcí takovým způsobem, že je někde zapomněl. Naposled to byla úplně nová kšiltovka, moc pěkná, ztratil ji když jel na tábor, nechal ji v autobuse, a už má určitě nového majitele. Tak co myslíte, je zapomnětlivost dědičná, nebo je to jen náhoda, že mám ve své rodině tolik zapomnětlivců. Já si zase naopak dávám děsnej pozor, abych někde něco nezapomněla a zatím se mi to nestalo. Aspoň doufám.