Názory k článku Důslednost bolí

Mám podobnou zkušenost jako Jena. Ještě před půl rokem jsem si myslela, že máme nejnezvedenější dítě na světě, ale čím je starší, tím je to lepší... je rozumnější a spoustu věcí si nechá vysvětlit. "Poslušný" není pořád, tedy ne tím stylem, že by byl vycvičený jako pes a poslouchal na slovo, ale dá se s ním aspoň domluvit a dohodnout se na kompromisu. :o)
Nevím, ale mám dojem, že to souvisí jednak s povahou a taky s inteligencí, chytřejší děti jsou živější a zvídavější, nemusí to být pravidlo, ale tak nějak jsem v mém okolí pozorovala, že ty "vláčnější" děti typu "kam je ráno postavíš, tam je večer najdeš", bývají ne HLOUPÉ, ale prostě takové... pomalé i na samostatné uvažování. Není to samozřejmě vždycky, tohle jsem akorát pozorovala u dětí, které osobně znám... :o)

Lenko, já Ti neporadím - taky mám jedno ze dvou dětí "nevychované". Ale protože je věkem před Tvým dítětem o půl roku napřed, můžu Ti říct, že u nás je to čím dál lepší.

No já se právě potýkám stak hroznou nevychovaností své dcery/2 roky/, že jsem úpně hotová.Nevím , jestli 2 leté dítě by už mělo poslouchat,ale ta naše neposlouchá/ostatní ano/. Máme nálepku nevychované. přitom doma taky neposlouchá, ale jaksi míň. jakmile jsme někde ve společnosti, dělá to vyloženě naschvál. Řeknu nšedělejt-ona jde a udělá to-ještě se na mě směje as třeba 10 x , když následuje trest-pokáráná-pokárání-plácnutí-nevadí jí to a udělá to znovu. prosím pora´dte-jsem už zoufalá

Po dlouhé době jsem nalezla diskuzi ke článku o důslednosti.../z roku 2002/.Jak tak čtu vaše názory, tak musím taky napsat. Tuto knihu jsem měla půjčenou a byla bezva. Nemyslím tím, tolik tu diskutovaný "čísburgr", o ten přece nejde. Jde o to, zda dítěti povolit odměnu, když něco nesplní. Ať už má sníst oběd, nebo cokoli jiného..nejsme přece puntičkáři. Jde o podstatu věci! A taky nemyslím, že u nás je tato výchova samozřejmá!!! Já mám příklad hned v rodině - důslednost nulová. Syn zlobí - otec řekne Nebude počítač...syn začne smlouvat - já už budu hodný...otec:No tak... A to se opakuje asi pětkrát. A nakonec počítač stejně má! /myslím tím, hraní na PC/.U nás příklad: Tatínek řekne, syn zlobí nebudu ho vozit autem do školy...Pak ho samozřejmě vezne. /naposled jel jednou autobusem a to se velice divil, proč jede autobusem, vždyť tatínek to určitě říkal jenom tak...
Knížku doporučuju, je velice srozumitelně psaná, a dost poučná.Ze života!!!!
Jo a určitě někdo chlapci vysvětlit, že si má umýt ruce. Jsou prostě i děti, které se umývat n echtějí, i když vědí, že to neprospívá jejich zdraví. Já synovi musím každý večer /deset let/ připomínat, aby si vyčistil zuby...Když na něj nedohlídnem, jde spát bez vyčištění. Je prostě tak líný, že se mu nechce čistit, a ani vydina zkažených zubů a zubaře ho nepolepší...

Obědy,zvlášt´ nedělní, to má být klid a rodina má spolu zasednout za jeden stůl a poobědvat.Je to asi 4měsíce, no přesně od doby co se máme doma dalšího človíčka, tak k nás pravidelně v neděli a to přímo kolem 12hodiny, začali navštěvovat rodiče od manžela.Sprvu to vadilo, myslím ,dobu neděla-oběd.Zmínila jsem se o tom drahé polovičce,ale vzápětí jsem pochopila jak je trapný aby to rodičům řekl.Samozřejmě jsem začala vařit i pro ně,nikdy nepřijdou s prázdnyma rukama, vždycky donesou něco ze zahrady a pod.Ted´ když se na to podívám s odstupem kousku času, tak jsem ráda, že jsem netrvala na tom, aby to manžel řešil, cítila bych se i já určitě trapně a mně ruce neupadnou když navařím víc a vařím ráda.S malým si moc rádi hrajou, a je poznat, že jim nevadí, že jejich syn vyženil i syna v pubertě/14let/.Než jsem poznala svýho současného partnera,tak jsem měla známost, kde vadilo partnerove mamince,že už mám syna, ale nikdy to neřekla přímo, jen se snažila rozbít náš vztah.A to se opět částečně taky točilo kolem jídla, kdy prostě já když jsem navařila,tak nazvedla pokličku a pronesla na adresu svýho syna:Tak toto Ti chutná?! to bylo v sobotu.A zítra,ale obědváš u nás,pak se otočila ke mne, a řekla, jestli chceš tak přijd´ taky.A pan doktor/vysokoškolsky vzdělaný člověk/ na druhý den naklusal obědvat k mamince.To už je za mnou. Ted´ sice nemá můj muž titul, ale má cit.