Názory k článku Co umí cvrček v 11. měsíci

Se značnou zvědavostí jsem si přečetla, co všechno umí vaše bambina, jelikož kolem nás není žádné dítě podobného věku. A jak se zdá, čím jsou ty dětičky starší, tím se postupně srovnávají, takže rozdílů, které mě zpočátku děsily, že zrovna to naše miminko je tak pozadu apod., naštěstí ubývá. Rovněž máme malou neposednou opičku, která odmítá setrvat v klidu déle jak dvě vteřiny a všude se hrne jak velká voda. I schody se jí zalíbily a naštěstí rychle pochopila, jak se z nich spouštět po bříšku dolů, takže chvílemi byla jak přetržený film, když lezla 2 schody nahoru, 2 dolu pořád dokola. Co mě však na ní neustále překvapuje, je jak moc toho vnímá, aniž bych si to já uvědomovala. Pořád jsem si říkala, na zákazy je času dost, vždyť si jich potom užije ažaž. A ejhle!
Největší potěšení pro naši Emku je tahat cokoli odkudkoli a nejradši odpadky z koše a to jaksi tolerovat nejde. Tak došlo na první"ne, nesmíš". Zdálo se, že naše malá pochopila, oč běží a já málem praskla pýchou. Párkrát vše fungovalo hladce, ovšem až do té doby, než jsem ji přistihla, jak mrštně a rychle se k němu dokáže dostat, jen co vycítí mou ochablou bdělost. A tak se mi v hlavě vybavuje dávno zasuté "Buď připraven!", "Vždy připraven!!!"

Milá Petro, bože ani nevíš, jak ti rozumím. MOje malá se sice nepřiotrávila, ale dva dny po vánocích jsme ji nechali chvilku se sousedy a je nenapadlo nic lepšího, než postavit si na konferenční stolek hrnek horkého čaje. My s manželem tam nikdy nepokládáme ani limonádu. No a nechali ji bez dozoru a ona se samozřejmě polila a opařila. Byla strašně vyděšená a asi jí to moc bolelo. Hodně to odnesl hrudníček a ručička kolem zápěstí. Hned jsem jí hodila do vany, strhala z ní oblečení a sprchovala jí studenou vodou. Hodně jsme to zachránili, ale přeci jenom se na hrudníku a ručičce udělaly puchýře. Takže jsme jeli do Vinohradské nemocnice. Malá mi už cestou tam usnula v náručí a strašně plakala, když jsme jí znovu vzbudili, aby jí to ošetřili a zavázali. Na nic se mě neptali a taky jsem se cítila jako ta nejhorší matka na světě. Nikdo se neptal, jestli to byla vina moje nebo někoho jiného. Dítě je prostě moje. Naštěstí nás pustili domů a pak jsme tam týden jezdili na převazy. Od té doby se malá strašně bojí doktorů. Teď už tam po opaření nemá ani památky, ale bylo to hrozné. Takže si dokážu představit, jak jsi se asi cítila. I když ten výplach žaludku musí být asi ještě horší. Naše Verča totiž dostala něco proti bolesti a na spaní a spala celou noc. Druhý den už si kromě obvazu, který jí vadil na ručičce na bolest ani nevzpomněla. Ještě že ty drobečci tohle tak rychle zapomenou. Takže nám všem maminkám přeji ať ty naše robátka poznávají doktory jen z preventivních důvodů a mají co nejméně negativních zkušeností.

Ahoj Petra,

tak som si prečítala, čo vedel Tomášek v 11 mesiacoch a takmer to súhlasí s našou potvorkou. Tiež obchádza nábytok, občas chvíľu stojí bez držania, lozí ako drak, vylezá na gauč a vrhá sa z neho po hlave. Len spí podstatne horšie a má trochu iný jedálniček. Dobre som sa pobavila na tom, ako učil Tomík Teba ukazovať aká budeš veľká. Naša malá sa to naučila robiť asi ako 9,5 mesačná, a to tak, že sme si všimli, že dvíha ruky. Vždy keď to urobila, sme jej povedali „Táááka budeš veľká!“ a hneď sa spýtali „Aká budeš veľká?“ a väčšinou znovu zdvihla ručičky, až sa naučila reagovať sama na otázku. Medzičasom sme sa jej prestali pýtať, pretože sa celkom obstojne „rozrozprávala“ – napodobňuje už zopár zvieratiek, hovorí mi „mama“, a tak sme sa zamerali na tieto jej schopnosti. Po nejakom čase nás napadlo spýtať sa „aká budeš veľká“ a na naše prekvapenie sme zistili, že zabudla zdvíhať ručičky, namiesto toho však po otázke kričí „tááá...“, čo sme si preložili ako „táááka budem veľká“.