Názory k článku Už je to tak - naši prckové nám rozumějí!

Prach se válí po koberci, válí,válí,válí a mě paní slivovice v krku krásně pálí pamatuju si jak ti to tenkrát slušelo já si nechám vytetovat piču na čelo!
Tahle paní slivovice ta se pane pije!Kor když počasí pod psa je a imrvere chčije!Na náměstí už se dneska taky setmělo a já si nechám vytetovat piču na čelo!
Už je to tak,hej ty už je to tak,teď je teď a je fuk co bude pak, už je to tak, hej ty už je to tak, teď je teď a ujíždí nám vlak.

Ahoj, je to asi takhle:
Dědeček s pejskem (nebo kdokoli jiný) šli ny výlet do lesa a dědeček ztratil rukavičku. Ta zůstala ležet na sněhu. Za chvíli kolem ní běžela úplně promrzlá myška Plyška, zaťukala na ni a povídá: Rukavičko, rukavičko, kdo v tobě přebývá?
A z rukavičky se nic neozvalo, tak myška vběhla dovnitř a začala v rukavičce bydlet. Netrvalo dlouho a kolem rukavičky běžela veverka Čiperka, pacičky ji zábly a tak zaťukala na rukavičku a povídá: Rukavičko, rukavičko, kdo v tobě přebývá? A z rukavičky se ozvalo: Já myška Plyška a kdo jsi ty? Já jsem veverka Čiperka, můžu tam bydlet s tebou? To víš, že můžeš, řekla myška a už v rukavičce bydlely dvě. Jenomže netrvalo dlouho a kolem rukavičky běžel (samozřejmě notně zkřehlý) koloušek Ostrooušek. Zaťukal na rukavičku a povídá:Rukavičko, rukavičko, kdo v tobě přebývá? A z rukavičky se ozvalo: Já, myška Plyška, já veverka Čiperka a kdo jsi ty? Já jsem koloušek Ostrooušek, můžu tam bydle s váma? To víš, že můžeš, řekly obě a už tam bydleli tři.
Takhle postupně přiběhne ještě králíček Jácíček, kanec Zubatec a medvěd Šedý Chlup. Původní verze je taková, že medvěd je zlý a rukavičku rozšlápne, takže zvířátka zase mrznou venku, já ale nějak nedokážu přenést přes srdce, že by zvířátka v zimě pomrzla, takže medvěd je u nás hodný. Všechna zvířátka se skamarádí a najaře si postaví vlastní zděný domeček, kde potom žijí šťastně a spokojeně.
Napadá me, že to je docela utopistická představa...ale na uspání našeho cvrčka docela zabírá.
Ať se pohádka líbí!

Dodnes mě mrzí, že jsme nemohli dostatečně ocenit synovy první pokusy o "rozhovor", protože jsme prostě nechápali, že s námi opravdu vědomě mluví! V jeho sedmi měsících mi připadalo legrační, že kuká. Teprve asi o půl roku později, když "kuku" přetvořil na "kucu", mi došlo, že říká cucu - a že tedy mluvil "o jídle"! Stejně přihlouplé bylo, když jsem po něm s úsměvem opakovala "Gangáš,... no to víš, že ano, gangáš..." - a teprve po pár týdnech,když při slově "gangáš"
ukázal z kočárku na tramvaj, jsem pochopila. To jsou situace, kdy jsme prostě těmi nechápavými my a ani si to neuvědomujeme. A je to škoda.

My jsme začali s pohádkami hned v porodnici, vyprávěla jsem všechno možné, dokonce i to, proč je na druhé polokouli den, když u nás je noc (synek je noční dítě, povídáme hlavně v noci). Kolem čtvrtého měsíce ale nastaly problémy s usínáním a z mojí pohádky nebylo slyšet nic, prcek mě dokonale překřičel, takže jsme začali zpívat. K pohádkám jsme se vrátili, když jsme přijeli z dovolené od babičky a dědy - prcek byl tak rozjívený z cesty a odmítal se uklidnit, nepomohlo ani kojení... a mě napadlo začít povídat pohádku O rukavičce. Samozřejmě notně předělanou, žádný zlý medvěd, všichni žijí šťastně a spokojeně... Každé zvířátko mluvilo jiným hlasem, synek na mě chvíli nevěřícně zíral a když promluvil kanec Zubatec, dal se do neuvěřitelného smíchu, hýkal jako oslík, až přiběhl táta, který vařil večeři, s hrůzou, co prckovi provádím. Od té doby povídáme O rukavičce každý večer, přidáváme zvířátka, povídáme si o tom, co rádi jedí, jak dělají. Favoritem je teď medvěd Šedý Chlup. Naše děti nám rozumí moc dobře a poslouchají, co jim povídáme a co si povídáme mezi sebou!

Musím říct, že ač sama nemám ještě děti, tak jsem usoudila, že je opravdu lepší dětem pohádku vyprávět než předčítat. Moje kamarádka mi to též doporučila, neboť to sama tak praktikuje. A to byste viděli, jak to malý dítko reaguje :-)).
Přeji všem maminkám spokojené děti.
Dana