Názory k článku Co lásce škodí...

Takže, hned na úvod bych chtěla říct a hlavně doporučit, nečíst žádné knížky o ženách a mužích. Muž se možná poučí, ale nic nemůže dělat a žena se vyděsí a taky s chlůapem nic neudělá. K naší problematice, všichni si stěžují, že měli partnera, který nemluvil o tom, co se mu nelíbilo. Taky já jsem z této skupiny. Cokoliv, co mi jde proti srsti, mrknutím oka nenaznačím. Prostě to nejde, naivně si myslím, že to můj partner nějak vyčuchá. Omyl. Kolikrát jsme se kvůli tomu už pohádali, ale zatím vztah vydržel. A doufám, že i dál vydrží. Ale holt se musím snažit, protože jsem strašně emotivní člověk, tak jsem jenom protivná. Tak čmuchejte! *:u)

No vídíš TOme, jakej budeš mít náskok. Já si to přečetla až v osmadvaceti - a myslím, že mi to dost pomohlo... že jsem si uvědomila, že chlapi nedělají nějaké věci "schválně" a proč chlapa některé moje zvyky vytáčejí... :-))) Myslím, že jsem si mohla ušetřit pár let blbnutí, i když kdo ví... zase bych nepoznala svýho manžela, kterýho bych nevyměnila ani za nic... tak hodně štěstí... doporučuju ale chvíli počkat, až ten poslední vztah trochu přebolí... aby sis nehledal holku jako "náplast" na tu minulou...

Tomáši,
to že nedokážeš jen tak přehupsknout z jedné postele do druhé, to tě jenom ctí... po neúspěném vztahu si holt člověk musí chvíli lízat rány (mě to obvykle trvalo rok), a začít si vážit sám sebe a přestat si myslet, že ta chyba byla jen na jeho straně. Holce bych poradila, ať si zajde k holiči a na solárko, ať si prostě zařídí něco příjemného - co poradit chlapovi, to teda nevím :-)) Půjčit si auto a projet si serpentýny u Karlštejna, vylézt na nějaký pěkný kopec nebo se přihlásit na džudo??? No to víš asi sám... :-))
Jo a mono není takový problém... akorát holt budeš muset zvolnit (safra, to džudo nebyl dobrej nápad), víc spát, líp jíst a až budeš unavenej, tak si odpočinout... Moje známá to má... první tři měsíce byla úplně nemožná (usínala v naprosto nepochopitelné hodiny a byla k neprobuzení), ale lepší se to...
Tak hodně štěstí...

Tomáši, čtvrt roku je hrozně málo, na to, abys někoho poznal - a s ženama je to o něco složitější. Chlap kamarádovi řekne "hele, sereš mě, protože jsi zbaštil poslední kolečko uheráku". Ženská jen tak neurčitě prohodí něco jako "dala bych si uherák". Čili ty se musíš naučit částečně číst v myšlenkách milované a trochu pozorovat... jak se tváří, když se zlobí, jak se tváří když je unavená... prostě udělat si na ní takový mentální manuál. No a taky můžeš zkusit svou partnerku trochu vychovat. Výborně funguje třeba: "Miláčku, pokud mi neřekneš, proč se na mě zlobíš, nemůžu to nijak napravit, protože prostě nevím co dělám špatně." A pak se nesmíš urazit, když řekne něco nepříjemného, ale musíš na tom začít pracovat - a nebo se rozhodnout, že takhle se měnit nechceš a že to udělat nemůžeš - a zkusit s ní domluvit kompromis.
Doporučuji knížku Muži jsou z Marsu, ženy jsou z Venuše - ona totiž většina nedorozumění mezi ženami a muži jsou opravdu spíš "kulturní rodílnosti".

Pokud ovšem tvoje partnerka byla případ, co se pořád usmívá a přitakává a po čtvrt roce ti řekne, že s tebou byla nuda - tak jsi asi o nic zajímavého nepřišel. Najdi si holku, která dokáže jasně říct co chce a nechce - s takovou se můžeš na něčem domluvit a můžete nějak budovat vztah. S usměvavou loutkou to jde dost těžko- ledaže bys jí chtěl fakt jen "na ozdobu".

Nedávno jsem si uvědomil hroznou věc. Je tak samozřejmá, že si jí už skoro nikdo nevšímá, a přece je to snad nejnebezpečnější věc pro každý mezilidský vztah. Téměř všichni lidé žijí v očekávání toho, že někdo něco udělá. Dřív jsem ti to neuvědomoval, ale vždy, když jsem byl s osobou, kterou jsem měl rád, očekával jsem, že mě políbí. Nevím proč. Prostě jsem to očekával. Stejně tak jsem očekával, že za mnou někdo z mých přátel přijde na návštěvu, že pro mě někdo něco udělá, že se někdo kvůli mně změní… Prostě jsem očekával spoustu věcí, které jsem chtěl, ale které se samy jen málokdy vyplní.
Když totiž od někoho něco očekáváme a on to nesplní, jsme z toho vždycky zklamaní nebo nás to rozzlobí. Říkáme si: "Proč to jenom neudělal? Udělal jsem něco špatně?" A přitom si stačí uvědomit, že ten dotyčný to neudělal prostě jen proto, že ho to nenapadlo. Jak může přece vědět, co od něj očekáváme, když mu to neřekneme? A proč by měl vždycky dělat to, co chceme my?
Proto si říkám, nežijme v očekávání! Žijme tím, co je, s vědomím toho, co být může. Nenechme se zaskočit špatnými věcmi a nechme se překvapit příjemnými. Ale nikdy nic neočekávejme! Je to špatné a může to vést k tomu, že ztratíme člověka, na kterém nám velmi záleží.