Názory k článku Jak úspěšně kojit

po narození naší dcery Lucinky, jsem už v porodnici měla veliké problémy s kojením. prsa jsem měla nalitá až k prasknutí, ale Lucinka ani já jsme to neuměli, a tak mi bradavky hned rozpraskali, a i přesto se Lucince nepodařilo sát. Stále ubývala na váze. Skoušely jsme i klobouček, ale marně. Teprve 4 den se Lucce podařilo přijít jak na to. naše porodní váha byla 3100g při 49cm, po 4 dnech byla 2800g. začaly hrozit, že pokud nezačneme přibírat, nepůjdeme domů. ze 4 na 5 den jsem byla celou noc vzhůru a i přes bolestivost prsů a bradavek jsem kojila každou hodinu. při ranní vizitě Lucka přibrala 80g. domů nás pustily, ale teprve doma to začalo být stresující a teprve doma jsme začali poznávat co to vlastně obnáší, mít dítě. Hned první den k nám přišla doktorka, na kterou jsem vybalila spoustu dotazů jako třeba, že má studené ruce, často kýchá a pod. nakonec jsme se dozvěděli, že je vše v pořádku a tohle je naprosto normální. moc nás uklidnila, ale i přesto jsem jí druhý den volala že má mala 37,2°C a co mám dělat. Byla přehřátá. doma jsme měli 23°C. po stresujícím týdnu, který probrečela neuvěřitelným pláčem, jsme se rozhodli zavolat doktorce. Probrečela 14 hodin v kuse a jako každá máma má o své dítě strach a ví, že brečení je v pořádku, ale všeho s mírou. Poslala nás do Motola. tam jsme se dozvěděli, že to jsou prdy a dostali jsme kapičky Sap Simplex (při každém kojení 10-15kapek) ještě několik nocí jsme probdili, ale začalo se to zlepšovat. Asi do 2 týdnů se to ustálilo a Lucinka je v pohodě. Ale pořád jsme měli problém s kojením. Po týdnu kojení jsem měla bradavky samé boláky a rozpraskané až do krve a nepomáhal ani bepanthen či fialová vodička, prostě nic, musela jsem proto odstříkávat do lahve. dělali jsme to tak skoro týden a pak jsem začala míchat kojení. 2xkojení, 2x odstříkávání, to aby si prsa odpočinuli. V Lucinčiným 5 týdnu jsem se teprve plně vrátila ke kojení. Zlepšení je ohromné a viditelné. Bradavky sice občas bolí, ale už nepraskají a s pláčem je to také mnohonásobně lepší. Po jídle mi usíná třeba až po 1-1,5hodině, ale stejně vždy nakonec usne. Věřte, že každý den je o trochu lepší. díky

Když jsem objevila článek s výše uvedeným názvem, zaradovala jsem se!
Úspěšně dosud kojím, i když už v porodnici nám říkali: "Sněd jsem mámu sněd jsem tátu..." Kojím přes den maximálně po dvou hodinách, ale spíš častěji, protože déle nevydrží. To ale není žádné úskalí oproti tomu, co asi potká každou novopečenou maminku pevně rozhodnutou kojit. Tím úskalím jsou dobře míněné rady "starších"-babiček, tetiček, známých a někdy bohužel i dětských sester, které své děti odchovaly kdysi.Ty rady jsou skutečně dobře míněné až na to, že jsou to praví zabijáci kojení. " Dej mu čaj, má chudáček žízeň! Vraž mu dudlík nebo si ho bude dělat z tvýho prsa!"atd.. Jsem přesvědčená, že 99,9 procentům z Vás to něco připomíná. A tak mi připadá, že jsem snad ani nemusela vynaložit takové úsilí kojit, jako slušně odmítat vnucované "dobré" rady. MAMČI, NEDEJTE SE !!!