Názory k článku Schovanka 5 - První velké problémy

Pripájam sa k diskusii, takisto poznám ten pocit bezmocnosti, ale u nás to žiaľ skončilo potratom. Takisto som natrafila na lekára, ktorý mal asi 24 hod. službu a bol buď unavený alebo neviem, ale strašne mrzutý a neochotný. Keďže som nekrvácala, ale len "špinila", šla som do nemocnice až ráno (ja hlúpa). Ani ráno to nebolo horšie, ale povedal som si, že istota je istota. Dali mi na výber - môžem ostať v nemocnici alebo ísť domov. Ostala som, dali mi injekciu, tabletku a ľad na bruško, žiadny ultrazvuk (bola nedeľa). Poobede sa to zhoršilo a večer o 23.00 som už bola na sále. Celý poobedie a večer som sa trápila s tým istým doktorom, ktorý nemal ani slovka pochopenia, jediné čo mi povedal bolo, že on vie, že to nedopadne dobre. Dúfam že to už viackrát nezažijem.

Ahoj Lenko, Jano a Jano s Týnkou,
skutečně nechápu, kde jsou lékaři, kteří jsou odborně zdatní, chápající, trpěliví, hodní a milí. Asi v Chicago Hope :o) (kdysi jsem zahlédla nějaký díl tohoto seriálu, kde se v útulně vypadající nemocnici pohybují sympatičtí lékaři, který každý zákrok konzultují s pacientem a jeho příbuznými...)
Samozřejmě jsou i milí lékaři, ale zkušenosti nás všech mě přesvěčují, že úroveň našeho zdravotnictví pro průměrného pacienta bez protekce je příšerná. Doufám, že se ani jedna už do nemocnice nedostaneme a že porodnice budou nejen Child friendly, ale také Mother friendly :o)
Všechno tohle je v lidech, ne ve vybavení. Raději si vyberu porodnici, kde mi všechno vysvětlí a budou mít na nas čas, než nějaké (byť třeba špičkové) pracoviště, kde budu jen "porod na čtyřce"... No jo, ale kdo to má dopředu poznat, že? :o)
Všem Vám přeju hodně pohody a lásky a oběma Jankám těhotenství bez stresů
Jana

Ahoj Heleno,
myslím, že máme ke Krči obě velmi podobný vztah. Mě už tam nikdo nedostane ani párem volů. Své zážitky po propuštění z nemocnice budou v dalším dílu Schovanky, ale jistě tušíš, že se od těch Tvých příliš neliší.
Podolí mám taky vyhlídnuté, ale na rozhodování je zatím času dost.
Měj se pěkně
Jana

Ahoj Martino,
Tvá životní zkušenost je nesrovnatelně horší než ta má. Sama vím, jak příšerně jsem prožívala ty chvíle v nemocnici, tu nejistotu a jen těžko si umím představit, jak smutné to musí být v Tvém případě.
Ale můžu Ti jen gratulovat ke skvělému manželovi, podpora toho nejmilejšího je strašně důležitá. Kdybych v nemocnici a potom i po svém návratu nemohla Jirkovi probrečet několik triček přímo na těle, prožívala bych vše ještě hůř.
Přeju moc pohody a štěstí při čekání na miminko. Měj se hezky
Jana

Milá Jano,
to, co popisujete, se mi (naprosto přesně) stalo asi před měsícem (taky asi v 10. týdnu).
Naprosto stejný průběh:
- pláč a myšlenky na nejhorší,
- váhání, zda zavolat sanitku (nakonec jsem to zavrhla, protože mám Týnku a tu bylo třeba dopravit ke kamarádce na hlídání, nevím, co bych s ní dělala v nemocnici, takže přijel skvělý kamarád s autem a rozvezl nás, malou na hlídání, mně do nemocnice)
- hodinové čekání na ultrazvuk (přestože jsem byla nahlášená jako akutní, nechali mně čekat, nějak jsem se jim tam na seznamu v PC neobjevila...)
- bolestivá gyn. prohlídka ambulantního lékaře (chtěla bych ho vidět na svém místě, jak by kňučel bolestí!)
- po dobrých výsledcích z ultrazvuku (hurá!!!!) neuvěřitelně arogantní rozhovor s lékařem a obvinění z hysterie a jeho podiv nad tím, jak zkušená matka může podlehnout těhotenské psychóze a hned uhánět do nemocnice !! V podstatě jsem tam byla za hysterku a hypochondra.
Pustili mně domů (byla jsem šťastná, kvůli Týnce a dost by mi vadila hospitalizace, při které by se o mně nikdo nestaral, jako o Vás), ale šla jsem jako spráskaný pes. Hlavou se mi honilo, jestli fakt nejsem hypochodr a skoro jsem se styděla, že jsem prosila kamaráda,aby zajel autem až dovnitř do areálu nemocnice a já nemusela nikam daleko pěšky.... Kdybych zavolala sanitku, asi bych se propadla studem, jak hysterická a nesoudná jsem v tu chvíli byla....
Jenže - z toho už jsem se dostala. Chování toho lékaře nebylo v pořádku, ne moje. Po konzultaci se svou gynekoložkou vím, že zavolat sanitku je NUTNOST a příště žádné vytáčení a náhradní řešení (snad už žádné příště nebude). Nenechat se nikým otrávit (v tomhle rozpoložení to však jde velmi snadno...) a dodržovat rady svého lékaře.
Dokonce i diagnózu máme stejnou, krásně se to ale upravilo v tomhle týdnu, je mi mnohem líp a snad už to tak zůstane. Načínáme pátý lunární měsíc a už se na mimi moc těšíme.
Takže, vím přesně, čím jste si prošla a musíme se takovým hloupým a nepřemýšlícím lékařům bránit. Vždyť oni nemají žádný patent na rozum, i mezi nimi jsou špičkoví odborníci i pěkní fušeři jako všude jinde v životě!!
Přeju Vám už jen pěkné zážitky se Schovankou (a sobě taky), a nedejme se!!
Jana